Dámy a pánové, milí přátelé,
jsem velmi rád, že jste se rozhodli uspořádat své letošní setkání právě na Pražském hradě a děkuji Vám také za to, že jste mě na něj pozvali. Je pro mne – každoročně – velikým potěšením setkat se s Vámi, setkat se s lidmi, kteří toho tolik prožili, s lidmi kteří tolik vytrpěli a kteří jsou nám – sebou samými a svým chováním – nejen stálou připomínkou tragické minulosti, na kterou nesmíme nikdy zapomenout, ale i příkladem životní síly a optimismu.
Vidím kolem sebe tváře, které mnohé pamatují. Vidím tváře, které pamatují historii naší země během velké části dvacátého století. Které pamatují století, ve kterém obyvatelé naší země zažili mnohé křivdy, mnohé nespravedlnosti, mnoho bolesti a mnohá utrpení. Vy jste – na vlastní kůži – poznali všechny dějinné pohyby této epochy, včetně pohybů zpět, tedy pryč od demokracie a od respektu k lidské důstojnosti.
Tyto poznatky by zůstali nesmyslným traumatem, pokud by z nich člověk nevyvodil nějaký závěr a nějakou zkušenost. A právě Vy jste pro mne příkladem lidí, kteří tuto zkušenost vyvodili a kteří jsou schopni a ochotni ji předat dál. Předat dál své svědectví o ceně svobody a o tom, jak – často nenápadně – začíná její ohrožení. Už tím, že se zde scházíte a že i dnes žijete jako angažující se společenství, které o sobě dává vědět, tímto příkladem pro naši zemi zůstáváte.
Je Vás tu mnoho, kteří jste se stali obětí nelidského totalitního režimu a kteří byli terčem jeho zvůle. Kdo jiný lépe než Vy je schopen vysvětlit, kam až mohou věci dojít, když začneme upřednostňovat vnucování jakkoli vznešeně a jakkoli lákavě znějícího dobra před svobodou? Kdo ví lépe než Vy, kam až jsou někteří lidé schopni zajít, aby prosadili svou moc a svou scestnou představu o uspořádání společnosti a světa?
Je tu mezi námi mnoho takových, kteří se s pošlapáváním lidské svobody nesmířili, kteří proti němu aktivně zvedli svůj hlas a na které dopadla represe totalitního režimu o to silněji. Tito lidé nebyli pouhými pasivními či náhodnými oběťmi. Byli skutečnými bojovníky za svobodu a byli ochotni mnohé riskovat. Toho jsem si velmi dobře vědom a měli by to vědět všichni.
Dnes lidé neriskují skoro nic a o malé hrdiny proto není nouze. Dnes slyšíme mnoho siláckých výroků od těch, kterým nic nehrozí. Ti by se od Vás měli učit úctě ke znovunabyté svobodě a respektu ke svobodě druhého. My všichni bychom se od Vás měli učit, co znamená občanská odvaha a aktivita, co znamená láska k vlasti.
Pro mnohé z Vás přišlo obnovení svobody a demokracie v naší zemi pozdě. Mnozí z Vašich řad se dnešní doby nedočkali. Mnozí z Vás ji zažíváte na sklonku života. Mnozí možná někdy pociťujete i rozčarování z toho, že boj za ideály a hodnoty, pro něž jste riskovali a pro něž jste trpěli, není dobojován. Že se postoje a názory, které umožnily totalitu, v nejrůznějších převlecích a ve zdánlivě módním balení stále vracejí.
Proto je dobře, že se setkáváte, proto je dobře, že jste slyšet, proto je dobře, že jste tady. Jsem moc rád, že jste posilou nejen sobě navzájem, ale nám všem, všem, kterým o demokracii a svobodu v naší zemi skutečně jde.
Přeji Vašemu letošnímu setkání hodně úspěchů, mnoho moudrých myšlenek a dobrý pocit ze shledání s přáteli.
Děkuji Vám, že jste takoví, jací jste.
Pražský hrad, 16.11.2004
Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., prezident České republiky
Balík Stanislav: Komunistický režim v Československu a přechod k...
Bednář Miloslav: Smysl československé sametové revoluce po...
Benda Marek: Listopad 1989 a porážka komunismu
Klaus Václav: Překonejme minulost přítomností
Klaus Václav: Jubilejní patnácté výročí – usilujme o pozitivní...
Klaus Václav ml.: Totalita nepřichází náhle
Krejčí Oskar: Politická tvorba dějin
Loužek Marek: Předlistopadový režim realistickýma očima
Pečinka Bohumil: Listopad 1989 byl kontrarevoluce
Singer Miroslav: Patnáct let od listopadu z pohledu ekonoma
14.03.2008 00:41 | Vrahy Mašíny nelze obhájit (Uwe)
|
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |