
Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí
| 1 | následující
Jsou zobrazeny články 1-10 z celkových 460
Nedávno vzniklá koaliční vláda si jako prioritu svého fungování vytkla vypořádání se s problémem schodkového hospodaření veřejných financí prostřednictvím reforem zejména důchodového a zdravotního systému. Úspěch v těchto reformních snahách ovšem není sám o sobě automaticky zaručen "příjemnou" vládní většinou, jak by se mohlo z řady nadšených komentářů zdát. Současná vládní většina je z hlediska našeho politického systému, produkujícího v minulosti slabé a nestabilní vlády, sice příjemným překvapením, sama o sobě je však pro úspěch reforem podmínkou nutnou, nikoliv postačující.
Autor tohoto textu není novinář, ale pokud jsou jeho znalosti tohoto jistě zajímavého odvětví lidské činnosti dostatečné, pak se za všeobecně platné považují dvě zásadní žurnalistické maximy. Ta první říká, že jen špatná zpráva je zpráva. Ta druhá s mírně hysterickým nádechem konstatuje, že v létě nemají seriózní deníky téměř o čem psát - odborně se tomu říká okurková sezona.
Vypůjčil jsem si titulek z programového prohlášení vlády, který je platný i pro dnešní stav pošramocené politiky životního prostředí. Po setkání nového ministra životního prostředí s prezidentem republiky byla v mediích prezentována někdy neseriozní diskuse. Není se čemu divit, neboť více jak deset let byly informace o nevyrovnaném mixu ochrany prostředí v souladu s ekonomickými i sociálními zájmy státu maximálně potlačovány. Před novým ministrem se nahromadila kupa problémů, které se budou složitě řešit mnoho let. Dovolte mi prosím připomenout ty nejkřikavější.
Uvnitř britské vládní koalice to znenadání zajiskřilo: liberálové prý chtějí nechat zjišťovat, zda válka v Iráku, kterou mimo řady jiných podporoval také současný premiér Cameron, byla, či nebyla legální.
Z ekonomik západního světa přicházejí stále smíšenější zprávy. Objevují se jak pozitivní, tak negativní signály. Evropská dluhová krize stále pokračuje, v Americe se maličko ochlazuje a nikdo tak trochu pořádně neví, co se děje. Je to symptom ticha před bouří, či snad náznak určité "normalizace"? Jisté je bohužel jen jedno. Ti, co rozhodují o našich osudech, také neví. Nezaměstnanost výrazně neklesá, oživení je pomalé, spekulanti nejsou dostatečně "ukáznění" a dělají politikům zlou krev. Nacházejí se obětní beránci mezi těmi, kdo se na rozdíl od politických populistů chovali zodpovědně. V čem je tedy hlavní problém?
Jedním z nejvíce skloňovaných pojmů v českém zdravotnictví jsou již více než tři roky regulační poplatky. Platíme je za návštěvu u lékaře, za každou položku na receptu a pobyt v nemocnici. Měly být jednou z cest k odstranění nadužívání našeho stále ještě post-socialisticky kvantitativně předimenzovaného zdravotnictví. Častým argumentem při jejich zavádění pak byly "samozřejmé" odkazy na bohatší země, v nichž je ale procento celkových soukromých výdajů na zdravotní péči podstatně vyšší, než u nás (tabulka.)
Dnešní tanečky kolem budoucnosti společné evropské měny nabízejí prostor k nejrůznějším úvahám a reminiscencím. Jedna z nich nás může zavést do počátku sedmdesátých let minulého století, kdy se po dvou desetiletích dynamického růstu vyspělé země dostaly do velkých hospodářských problémů. Viníkem "ztracené dekády" byla tzv. ropná krize z let 1973 a 1974. Tehdy cena základní suroviny stoupla během několika málo měsíců ze tří na skoro dvanáct dolarů za barel, což vedlo k hlubokému poklesu ekonomické aktivity, vzestupu nezaměstnanosti a inflace, k vyšším deficitům státních rozpočtů. Vše jak z učebnice.
Evropská měnová unie jedenáct let od svého vzniku prochází doposud nejtěžším obdobím a její budoucnost je předmětem nejrůznějších dohadů. Světová hospodářská krize a rozpočtové problémy Řecka a dalších zemí eurozóny naplno ukázaly křehké základy jednotné měny a poprvé širší veřejnosti poodhalily rozsah ekonomických a politických nákladů jejího udržování.
Nedávný řecký případ, který by bylo dnes jistě předčasné označovat za uzavřený nebo dokonce vyřešený, nám připomenul křehkost projektu jednotné evropské měny. Pro někoho možná překvapivou křehkost, podíváme-li se ale blíže na způsob vzniku eura (k 1. 1. 1999), uvidíme hlubší příčiny dnešních problémů.
|
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2010 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |