přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 38 "Patnáct let od 17. listopadu 1989"

95 stran, brožovaná vazba
vyšlo: březen 2005
cena: 70,- Kč

Česká televize uvedla k výročí zahájení norimberského procesu s nacisty (20. 11. 1945) pozoruhodný film. Je to připomenutí dobré a aktuální.

Vyrovnání s nacismem probíhalo složitě, ne vždy úspěšně a trvalo dlouho. My, kteří máme na krku vyrovnání s komunismem, však můžeme jen závidět. Norimberský proces, to byla civilizační novota: soudit zločince, kteří své zločiny proti lidskosti a míru páchali pod rouškou "politiky", protože se zmocnili vlády, nebylo do té doby zvykem. Války se považovaly za kus lidské přirozenosti, poražený útočník byl buď zabit, nebo ne, ale za zločince jej nikdo nepovažoval. Toho se držel Göring: Vítězové soudí poražené, říkal.

Ve skutečnosti soudila demokracie zločiny totalitního systému. Proces byl možný proto, že Němci bezpodmínečně kapitulovali, že se demokratické státy pod čerstvými dojmy z válečných hrůz a nacistické krutosti na procesu shodly a že osleple přibraly Sovětský svaz, jehož státní zřízení mělo na svědomí zločiny těm nacistickým velmi podobné. Těch podobných zločinů jsme se nakonec po válce v ruském objetí dočkali i my.

Nedočkali jsme se však žádného procesu proti zločinům komunismu, ať už domácího, či z Ruska exportovaného. Naše civilizace se vrátila před norimberský proces. Komunističtí zločinci jsou považováni za "politiky", jejich zločiny za "politický život" a jejich beztrestnost je odůvodňována všemi způsoby, které lze vymyslet. Komunismus není zločinný a jeho šíření není trestné. Velké množství evropských intelektuálů považuje dokonce komunismus za jakýsi druh květu evropského humanismu a lidského pachtění za svobodou.

Komunismus však stojí na stejném principu jako nacismus: má jednu základní pravdu, v jejímž jménu se lze proti lidskosti dopustit čehokoli. Nacistická pravda zněla: boj dobré rasy se špatnou, komunistická: boj pokrokové třídy s reakční. Obě tyto primitivní formulky ospravedlnily miliony vražd. To vše je dávno jasné, a přesto se v parlamentu naparuje Grebeníček, užívající dobrodiní demokracie k svému rozkvětu.

Na proces s komunismem a komunisty není nikdy pozdě. Většina komunistických vůdců, organizátorů vražd a násilí, už je po smrti a komunismus je po smrti také. Jedno z něho však přežilo: legenda o něm. Pohrobci komunismu říkají, že bránil chudé. Omyl, vraždil je stejně jako bohaté. Ani svobodu nepřinesl, nýbrž zničil.

Komunismus se z paměti lidí vytrácí. Překrývá jej dobrá legenda. A to je kůže, v níž se před námi Grebeníček producíruje. Když bude potřeba, klidně si oblékne i kůži komunistických obětí, aby se zaskvěl.

Mezinárodní proces s komunisty by se měl odehrát. Proti oblíbeným teoriím o "pokrokovosti" komunismu, v němž se jen "cosi" zvrtlo, měl by postavit nepřetržitý sled jeho zločinů, jejichž podstata vězí v základní svaté formuli: třídní boj.

Každého, kdo v zájmu svatých floskulí sáhne na svobodu a demokracii, měli bychom považovat za zločince. Má-li demokracie přežít i ta svatá hnutí, která se vynoří v budoucnu, aby zas strhla lidi ke krutosti, měli bychom odsoudit i to komunistické, které tu už bylo.

Karel Steigerwald, dramatik a spisovatel