
Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí
| 3 | následující
Jsou zobrazeny články 21-30 z celkových 463
Po řadu let, dokonce desítek let, nesla řecká ekonomika na hřbetě dluhové břemeno o váze zhruba stovky procent hrubého domácího produktu. Nyní se pod touto tíhou hroutí. Jak to, že Řecko nezkolabovalo již dříve? A jaké následky bude mít drama, které eskalovalo na jaře 2010?
Pondělní Lidové noviny přinesly článek národního koordinátora pro zavedení eura Oldřicha Dědka s názvem "Euro – co ho nezlomí, to ho posílí". Očekával bych, že hlavní vládní odborník pro zavedení společné evropské měny si bude ve světle současné krize Řecka, eurozóny a de facto i dosavadního směřování evropské integrace klást podstatné otázky, které si každý zodpovědný člověk klást v této situaci musí. Že kriticky zhodnotí příčiny, které k dnešní situaci vedly, že se pokusí zamyslet nad alternativami možného vývoje. Pro naši zemi je přece dění kolem Řecka a dalších zemí a eura zásadní.
Stalo se nevyhnutelné. Po prudkém propadu řeckých dluhopisů, který následoval zveřejnění revidovaných údajů o loňském rozpočtovém deficitu, byla žádost řecké vlády o pomoc adresovaná Evropské unii a Mezinárodnímu měnovému fondu velmi pravděpodobná. Nedůvěra finančních trhů vůči Řecku dosáhla takové míry, že se financování řeckého dluhu stalo neudržitelné. Řecko se ocitlo na pokraji propasti. Ve skutečnosti se však také rozhoduje o osudu eurozóny.
Oficiální stanovisko Komise OSN pro klimatické změny, vědci mnohokrát kritizované, je založeno na tvrzení, že globální oteplování je způsobeno negativními vlivy způsobenými lidskou činností. Ponechme stranou, že pro tvrzení chybí přesvědčivé a ověřené důkazy. Za peníze lze udělat i prodat vše a proto se hned propaganda nezmění.
Řecké problémy s financováním státního dluhu vyhrotily situaci uvnitř eurozóny. "Jižní země" eurozóny byly obviněny z lehkomyslného zadlužování a nedostatku disciplíny. Problémy s nadměrně vysokou zadlužeností zde má kromě Řecka také Portugalsko, Itálie a Španělsko. V případě Řecka se nabízí odsoudit jeho dlouhodobý sklon k vládním dluhům, které navíc byly kamuflovány pomocí "upravených" statistik. Je známo, že Řecko si pěstuje rozsáhlou vrstvu vládních úředníků, placených násobně lépe než zaměstnanci v soukromém sektoru. Bují zde korupce a šedá ekonomika, celkově se v Řecku méně pracuje, a do důchodu Řekové odcházejí až o deset let dříve, než Němci. To vše je pravda. Zároveň je při takové argumentaci již celkem snadné přihodit spolu s Řeckem do kategorie "lehkomyslného jihu" také Španělsko a Portugalsko, případně Itálii.
Je měnová politika na rozcestí? Propukla finanční krize v důsledku selhání centrálních bank? Vždyť do té doby sklízely centrální banky cílující inflaci jen samou chválu. Inflační cílování bylo úspěšné, ale finanční krize odhalila i jeho slabiny.
"Řecko nechce ani cent. Prosíme však o politickou podporu", ujišťoval ještě počátkem března řecký premiér Giorgos Papandreou. Přestože ho nadšeně citoval kdejaký evropský politik, byla jeho slova asi tak věrohodná, jako tvrzení malého dítěte, že nenávidí hračkářství.
Praha se díky schůzce amerického a ruského prezidenta dostává na výsluní celosvětové politiky. Hodně se diskutuje, jaký význam má dohoda, kterou zde podepíší. Především bude význam krokem na cestě naplňování předsevzetí, které sdíleli všichni demokratičtí kandidáti při amerických prezidentských volbách 2008, tedy nejen Barack Obama, ale také Hillary Clintonová a dnes už více méně zapomenutý John Edwards. Všichni tři se shodovali ve dvou klíčových bodech. Prvním z nich byla demilitarizace americké zahraniční a bezpečnostní politiky, což znamená omezení úlohy vojenské síly a větší důraz na politické nástroj a na diplomatická jednání. Zároveň s tím všichni demokratičtí kandidáti zdůrazňovali, že na Rusko se má nahlížet nejen jako na hrozbu, ale také jako na partnera. Naplněním obou těchto cílů je Obamův loňský projev na Hradčanech a také nadcházející setkání s ruským prezidentem Medveděvem.
V průběhu nejtvrdší ekonomické světové recese za poslední dekády slyšíme od mnoha politiků spousty totálně šílených návrhů a receptů jak urychlit proces oživení. Většina z nich přitom vychází z naprosto špatné diagnózy příčin a je neuvěřitelné kam až absurdnost návrhů může dospět. Už koloritem ekonomických debat se stalo například šrotovné, jehož se může někdo zastávat snad už jen z lobbyistických zájmů. Chudší lidé jsou jím asociálně motivováni k tomu, aby se v průběhu dluhové krize ještě více zadlužili a stali se tak de facto ještě chudší; automobilky zase k tomu, aby díky časovému posunu v poptávce odložili nutný proces strukturálního přizpůsobení. A ten by zrovna v případě české automobilové velmoci byl o to potřebnější.
Politici mají v rukou nástroj, který jim nahání hlasy voličů. Jeho fungování ale nerozumí.
|
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2010 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |