články

Spor o služební zákon se dnes smrskl na roli politických náměstků. Nikomu moc nevadí, že zavěšením celé státní administrativy pod už tak dost vlivného ministra vnitra se zrodí další superministr, který ještě více oslabí premiéra.

Kdyby Miloš Zeman na přelomu tisíciletí nepředsedal vládě jednobarevné, tedy v polistopadové éře zcela výjimečné, ale naopak řídil běžný kabinet koaliční, asi by dnes vypadala debata o služebním zákoně úplně jinak.

Spor o normu, která může osudově změnit podobu a chod celého státu, se nyní kvůli prezidentovi smrskl na roli takzvaných politických náměstků. Tedy jednoho, dvou či ve výjimečných případech snad i více lidí, které by si podle nových pořádků mohl každý ministr přivést na svůj úřad. A jen o nich by směl neomezeně rozhodovat, protože by nepodléhali služebnímu zákonu ani neprocházeli výběrovým řízením.

Zemana omlouvá, že nezažil koaliční vládnutí, a proto snad žije v iluzi, že je to jen bezkrevná úředničina. V tažení proti partajním "trafikantům" prezidentovi kdoví proč přizvukují ODS a TOP 09, které přitom dobře vědí, že vládnout v koalici je obrovské politikum. A že než týden co týden hasit vládní krize, je mnohem efektivnější citlivé věci předjednávat, třeba právě na úrovni politických náměstků. Anebo ke klíčovým ministrům přímo posadit náměstky z partnerské strany, aby se konfliktům předešlo hned ve fázi zrodu.

Kdyby si navíc ministr, mnohdy politický elév bez elementární znalosti fungování státní správy, nemohl do úřadu přivést ani nejbližší spolupracovníky, ocitl by se v sevření úřednických profíků na vlastním ministerstvu jako nahý v trní. A i kdyby měl Zeman pravdu a mezi těmi několika desítkami politických náměstků byla část čirých partajních trafikantů, je to jen detail, pěna dní, ve srovnání s mnoha jinými problémy, systémovými či přímo ústavními.

Další superministr

Proč třeba nikdo (prezidentovi by taková role slušela) neiniciuje seriózní debatu o tom, zda je rozumné zavěsit celou státní administrativu pod ministra vnitra? Vypadá to logicky, pod vnitro spadají jak bezpečnostní složky, tak veřejná správa. Navíc chod vyšší kasty úřednictva, pro niž se nový služební zákon chystá, nebude mít pod palcem přímo ministr, ale jeho náměstek, kterého bude nota bene jmenovat celá vláda. Ale náměstek bude podřízen ministrovi vnitra, muži už dnes velemocnému, jehož teď nová vlivná pravomoc vystřelí do pozice superministra.

Jedna taková dnes ve vládě existuje – ministr financí. Už dříve se uvažovalo, zda by nebylo dobré tento obří úřad rozdělit na dva nebo zda mu alespoň nesebrat některé kompetence, aby svou vahou tolik nekonkuroval premiérovi. Dokud šéfové vlád svěřovali resort financí svým loajálním spolustraníkům, velký problém to nebyl. Od časů Miroslava Kalouska už ano.

Letitým problémem české politiky jsou slabé nestabilní vlády, které jsou ve vleku silných parlamentů. A síla vlády do značné míry souvisí se silou premiéra. Přitom tu tolik nejde o konkrétní jména, na vině je už samotná ústava. Premiér je v ní zakotven jen jako první z rovných: žádnému ministrovi nemůže nic přikazovat a vláda o všem rozhoduje ve sboru. Dokonce i kompetence, které má z ústavy výlučné, tedy vesměs souvisící se složením kabinetu, jsou při koaličním vládnutí výrazně omezené. A stojí-li mu v zádech prezident s legitimitou posílenou přímou volbou, je premiér málem k politování. Dovede si snad někdo představit, že by jako ve Velké Británii s tradičně silnou rolí premiéra i Bohuslav Sobotka o své vůli rozpouštěl sněmovnu? Nebo že by se na jednání kabinetu nehlasovalo a závěry by interpretoval jen on sám?

Poslední mezi rovnými

Ministr financí má u nás zcela pod palcem hospodaření státu a ministr vnitra bude mít zase státní administrativu. Pokud budou oba neloajální, je premiér ztracený, loutka. Vztáhneme-li si to na aktuální persony, bude Sobotka v kleštích dominantního Babiše a pružného Chovance, čekajícího na každé jeho zaváhání.

Kdyby Miloš Zeman zažil i jiné než jednobarevné vládnutí, chápal by, proč je třeba posílit roli premiéra. A když už mezi českými politiky není vůle udělat to změnou ústavy, neměli by mu alespoň po bok posadit dalšího predátora.

Miroslav Korecký; komentátor MF DNES

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.