Zuzana Kubátová: Solární extremismus
MF Dnes, 25.09.2014
publikováno: 03.10.2014, čteno: 2445×
Česká republika se stále
potýká s následky solární blamáže z roku 2010. Uměle zdeformovaný trh tehdy
vytvořil korupční ráj. Reálně v něm vydělalo jen pár prozíravých, či spíš dobře
informovaných jedinců. Dodnes nejsou známa jména všech vítězů. Za jejich hříchy
platí celé jedno energetické odvětví.
Málokterý obor podnikání v Česku má tak strašnou pověst jako provoz solárních a
větrných elektráren, bioplynek či elektráren na biomasu. Obnovitelné zdroje
jsou symbolem zlodějny. Přičemž obzvlášť pochybnou kategorii představují
soláry.
Lze to do jisté míry pochopit: solární boom z roku 2010 bude Čechy pálit ještě
deset let. Kvůli mizerně nastaveným zákonům, jež neumožnily včas srovnat dotace
s klesající cenou solárních technologií, se podpora obnovitelných zdrojů v
Česku vyšplhala za posledních šest let z necelých dvou na 44 miliard korun
ročně. Jenže nenávist vůči solárníkům je krátkozraká. Málokterý obor je dnes
tak rizikový jako ten jejich. Od roku 2010 se na ně snáší pohroma za pohromou.
Ve snaze srazit přepálené dotace jim vláda nejdřív zrušila slibované daňové
prázdniny. Na roky 2011 až 2013 zavedla mimořádnou srážkovou 26procentní daň –
ta měla odsát neodůvodněné zisky. Letos přišla další mimořádná, tentokrát
desetiprocentní daň, plánovaná na deset let dopředu. Pak tu jsou – také
neplánované – povinné poplatky na recyklaci panelů.
Teď se pro všechny zelené energetiky chystá další přiškrcení: projde-li návrh
Ministerstva průmyslu, bude čím dál mocnější a prakticky nekontrolovatelný
Energetický regulační úřad zkoumat, zda i tak nedostali dotací moc. A když
úředníci usoudí, že ano, v příštích letech podnikatelům o
"překompenzaci" ulehčí.
Ministerstvo evidentně považuje majitele obnovitelných zdrojů a priori za
podvodníky: chystá jim povinnost ukládat účetní doklady 30 let (třikrát déle
než ostatním byznysmenům). Chce pro ně zdesetinásobit pokuty za potenciální
správní delikty. A pokud úředníci rozhodnou, že některá ze "zelených"
firem čerpala neoprávněnou podporu, mají její statutáři ručit za vrácení v plné
výši osobním majetkem, klidně i v případě společností s ručením omezeným. V
českém korporátním právu je to unikát.
Inu, svatý boj proti solárním baronům si žádá netradiční zbraně. A voliči o
ořezávání jejich zisků rádi slyší.
Antizelená hysterie je však hlavně odrazem bezradnosti. Projevem státnické
strategie vedené ode zdi ke zdi, od jednoho nepromyšleného extrému k druhému.
Jistě, v roce 2010 prošlo Česko solární blamáží. Způsobila ji prudká změna
výkupní ceny energie ze slunce (právě cena funguje jako solární dotace).
Nejdřív ji držel Energetický regulační úřad příliš vysoko a pak ji prudce
řezal.
Ale zdaleka za to nenese odpovědnost sám. Na blamáž zadělali sociální
demokraté, kteří na začátku tisíciletí lehkovážně přijali závazek Evropské unie
vyrábět v roce 2020 pětinu domácí energie v obnovitelných zdrojích, a to i za
cenu štědré podpory. Vláda Jiřího Paroubka v roce 2005 prosadila zákon o
podpoře obnovitelných zdrojů z kapes spotřebitelů. Zákonodárci do něj krátce
nato zakomponovali brzdu pro snižování dotací. A chybu dovršil kabinet Mirka
Topolánka (s účastí Strany zelených), který včas neprosadil její zrušení.
Pochybení mohla být způsobena liknavostí, nebo záměrem: na dotační turbulenci z
roku 2010 vydělalo pár prozíravých investorů, kteří levně vybudovali obrovské
fotovoltaické parky a stihli je těsně před propadem výkupní ceny draze prodat –
třeba skupině ČEZ nebo investičním fondům. Dodnes nevíme, kdo jsou skuteční
výherci mnohamiliardové rulety. Byť solární obchody tehdy mapovala tajná služba
a léta je šetří policie.
Je taky jasné, že solární výkyv roku 2010 stvořil korupční prostředí.
Úplatkářství kvetlo ve velkém, jak se investoři snažili své parky dokončit před
propadem ceny a potřebná razítka sháněli všelijak. Většině z nich to k
bohatství nepomohlo, dotace jim pak ořezaly dodatečné restrikce.
Jenže drama z roku 2010 by nemělo bránit tomu, abychom se dívali na
"zelené" elektrárny a soláry s chladnou hlavou.
Nemá smysl jen na ně svádět drahou elektřinu. Už proto, že "zelené"
poplatky tvoří jen 12 procent ceny na vaší faktuře.
Obnovitelné zdroje dnes pokrývají necelých 14 procent domácí spotřeby
elektřiny. Další podpory pro ně vláda dávno zastavila. Je dobré mít na paměti i
to, že tyhle typy elektráren nečoudí ani nehrozí atomovým výbuchem a posilují
českou energetickou soběstačnost. A jde o prudce se rozvíjející technologie,
jež se časem nejspíš prosadí na trhu i bez dotací. Do jejich rozvoje investuje
většina Evropy. A hlavně: lidé, kteří dnes v tomto oboru podnikají, nejsou
zodpovědní za pokřivení trhu z roku 2010.
Nemá smysl je trestat za chyby politiků.
Zuzana Kubátová; redaktorka MF Dnes
Komentáře k příspěvku
Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.