ENEN CZE
===

články

Zuzana Kubátová: Solární extremismus

MF Dnes, 25.09.2014

publikováno: 03.10.2014, čteno: 1674×

 

Česká republika se stále potýká s následky solární blamáže z roku 2010. Uměle zdeformovaný trh tehdy vytvořil korupční ráj. Reálně v něm vydělalo jen pár prozíravých, či spíš dobře informovaných jedinců. Dodnes nejsou známa jména všech vítězů. Za jejich hříchy platí celé jedno energetické odvětví.   
Málokterý obor podnikání v Česku má tak strašnou pověst jako provoz solárních a větrných elektráren, bioplynek či elektráren na biomasu. Obnovitelné zdroje jsou symbolem zlodějny. Přičemž obzvlášť pochybnou kategorii představují soláry.
Lze to do jisté míry pochopit: solární boom z roku 2010 bude Čechy pálit ještě deset let. Kvůli mizerně nastaveným zákonům, jež neumožnily včas srovnat dotace s klesající cenou solárních technologií, se podpora obnovitelných zdrojů v Česku vyšplhala za posledních šest let z necelých dvou na 44 miliard korun ročně. Jenže nenávist vůči solárníkům je krátkozraká. Málokterý obor je dnes tak rizikový jako ten jejich. Od roku 2010 se na ně snáší pohroma za pohromou.
Ve snaze srazit přepálené dotace jim vláda nejdřív zrušila slibované daňové prázdniny. Na roky 2011 až 2013 zavedla mimořádnou srážkovou 26procentní daň – ta měla odsát neodůvodněné zisky. Letos přišla další mimořádná, tentokrát desetiprocentní daň, plánovaná na deset let dopředu. Pak tu jsou – také neplánované – povinné poplatky na recyklaci panelů.
Teď se pro všechny zelené energetiky chystá další přiškrcení: projde-li návrh Ministerstva průmyslu, bude čím dál mocnější a prakticky nekontrolovatelný Energetický regulační úřad zkoumat, zda i tak nedostali dotací moc. A když úředníci usoudí, že ano, v příštích letech podnikatelům o "překompenzaci" ulehčí.
Ministerstvo evidentně považuje majitele obnovitelných zdrojů a priori za podvodníky: chystá jim povinnost ukládat účetní doklady 30 let (třikrát déle než ostatním byznysmenům). Chce pro ně zdesetinásobit pokuty za potenciální správní delikty. A pokud úředníci rozhodnou, že některá ze "zelených" firem čerpala neoprávněnou podporu, mají její statutáři ručit za vrácení v plné výši osobním majetkem, klidně i v případě společností s ručením omezeným. V českém korporátním právu je to unikát.
Inu, svatý boj proti solárním baronům si žádá netradiční zbraně. A voliči o ořezávání jejich zisků rádi slyší.
Antizelená hysterie je však hlavně odrazem bezradnosti. Projevem státnické strategie vedené ode zdi ke zdi, od jednoho nepromyšleného extrému k druhému.
Jistě, v roce 2010 prošlo Česko solární blamáží. Způsobila ji prudká změna výkupní ceny energie ze slunce (právě cena funguje jako solární dotace). Nejdřív ji držel Energetický regulační úřad příliš vysoko a pak ji prudce řezal.
Ale zdaleka za to nenese odpovědnost sám. Na blamáž zadělali sociální demokraté, kteří na začátku tisíciletí lehkovážně přijali závazek Evropské unie vyrábět v roce 2020 pětinu domácí energie v obnovitelných zdrojích, a to i za cenu štědré podpory. Vláda Jiřího Paroubka v roce 2005 prosadila zákon o podpoře obnovitelných zdrojů z kapes spotřebitelů. Zákonodárci do něj krátce nato zakomponovali brzdu pro snižování dotací. A chybu dovršil kabinet Mirka Topolánka (s účastí Strany zelených), který včas neprosadil její zrušení.
Pochybení mohla být způsobena liknavostí, nebo záměrem: na dotační turbulenci z roku 2010 vydělalo pár prozíravých investorů, kteří levně vybudovali obrovské fotovoltaické parky a stihli je těsně před propadem výkupní ceny draze prodat – třeba skupině ČEZ nebo investičním fondům. Dodnes nevíme, kdo jsou skuteční výherci mnohamiliardové rulety. Byť solární obchody tehdy mapovala tajná služba a léta je šetří policie.
Je taky jasné, že solární výkyv roku 2010 stvořil korupční prostředí. Úplatkářství kvetlo ve velkém, jak se investoři snažili své parky dokončit před propadem ceny a potřebná razítka sháněli všelijak. Většině z nich to k bohatství nepomohlo, dotace jim pak ořezaly dodatečné restrikce.
Jenže drama z roku 2010 by nemělo bránit tomu, abychom se dívali na "zelené" elektrárny a soláry s chladnou hlavou.
Nemá smysl jen na ně svádět drahou elektřinu. Už proto, že "zelené" poplatky tvoří jen 12 procent ceny na vaší faktuře.
Obnovitelné zdroje dnes pokrývají necelých 14 procent domácí spotřeby elektřiny. Další podpory pro ně vláda dávno zastavila. Je dobré mít na paměti i to, že tyhle typy elektráren nečoudí ani nehrozí atomovým výbuchem a posilují českou energetickou soběstačnost. A jde o prudce se rozvíjející technologie, jež se časem nejspíš prosadí na trhu i bez dotací. Do jejich rozvoje investuje většina Evropy. A hlavně: lidé, kteří dnes v tomto oboru podnikají, nejsou zodpovědní za pokřivení trhu z roku 2010.
Nemá smysl je trestat za chyby politiků.   

Zuzana Kubátová; redaktorka MF Dnes

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­