ENEN CZE
===

články

Pavel Kohout: Evropské dotace jsou škodlivé

Lidové noviny, 11.09.2014

publikováno: 25.09.2014, čteno: 1706×

 

Pražský primátor Hudeček si to pořádně rozlil u všech mimopražských Čechů a Moravanů. Není divu – jeho výrok patrně vejde do seznamů nesmrtelných citátů v kategorii "pokusy o politickou sebevraždu":

"Pokud si kdokoli v České republice myslí, že Česká republika se může dostat na evropskou úroveň rozvinutím Brna, Ostravy, Břeclavi nebo Krnova, je na velkém omylu. Pouze podpora centra, podpora hlavního města, pouze podpora Prahy a pouze samotná aktivita nás, obyvatel Prahy, může být tím jediným nástrojem pro to, dostat se na evropskou úroveň."

Primátor to snad myslel dobře, i když svoji myšlenku formuloval tuze nešťastně. Ale nechme stranou předvolební vášně. Jeho výrok vyvolává dvě otázky. Za prvé, co je to vlastně ona kýžená evropská úroveň? Za druhé, co je to vlastně podpora?

Dokonalost v maličkostech

"Evropskou úroveň" můžeme definovat rozličnými způsoby. Pro mnohé návštěvníky začíná cestou z letiště, ačkoli dříve notorický problém s taxikáři již snad není tak zlý. K evropské úrovni také zajisté nepatří ruské a sovětské suvenýry a neskutečně ohyzdné prodejny s kýči, které lze bohužel stále vidět v historickém jádru Prahy. Jistě, máme tržní hospodářství. Vzniká ovšem otázka, zdali dobrý vkus by neměl mít přednost alespoň v některých lokalitách před obchodními zájmy ruských trhovců.

Možná je to detail, ale dokonalost je v maličkostech. Jinou maličkostí může být nepřátelský postoj pražských muzeí a galerií k návštěvníkům: "Zaplaťte enormní vstupné, rychle si to projděte a koukejte vypadnout."

Vzdělaný a zcestovalý příslušník západní civilizace je zvyklý, že přijde (například) do Britského muzea nebo do Tate Gallery; nezaplatí žádné vstupné a má neomezený přístup do stálých expozic. Může se procházet hodiny anebo jen deset minut a smí fotografovat exponáty. Platí se jen příležitostné výstavy: vstupné bývá drahé, ale na dobré výstavy se stojí fronty. Je to proto, že lidé v kulturní zemi jsou zvyklí chodit do galerií!

Návštěvník pak může jít na oběd nebo jen na čaj do muzejní kavárny nebo restaurace. Pro někoho může být právě toto hlavní motivací, proč navštívit galerii. Nejen láska, ale i kultura prochází žaludkem. Vysvětlete to prosím někdo vedení pražské Národní galerie.

K evropské úrovni nepatří odtahovat automobily, které zastaví na zóně placeného stání, neboť jiná možnost prostě neexistuje. K evropské úrovni nepatří naprosto macešské chování k turistům na Pražském hradě: úroveň a cena občerstvení je naprosto skandální. K evropské úrovni nepatří přísně jednojazyčné nápisy a bezradně bloudící turisté. Abychom byli spravedliví vůči Praze, k úrovni vyspělé části Evropy nepatří ani brněnské dobrodružství s přesunem ideálně situovaného nádraží kamsi na periferii – jenom proto, aby si pár vyvolených mohlo pěkně vydělat.

Vysoká kulturní úroveň se skládá z řady drobných detailů, které nelze jen tak jednoduše vykouzlit tím, že do určitého města nebo regionu "nalijeme peníze". Právě naopak, lití peněz může být i velmi škodlivé. Podíváme-li se na nejvíce problémové regiony v Evropě, zjistíme, že jde o oblasti nebo celé státy, které byly nejvíce dotovány. Řecko, Portugalsko, Španělsko, jih Itálie: žádná z těchto oblastí se nestala skutečně vyspělou ekonomikou díky dotacím. Naopak, dotace způsobují plýtvání.

Krátkodobý zisk

Brněnský přesun nádraží a pražský tunel Blanka mají své obdoby v řadě evropských měst a regionů, kde se místní politici snaží "proinvestovat" dotace stůj co stůj, bez ohledu na efektivitu, bez ohledu na užitečnost, bez ohledu na nepříznivé vedlejší efekty. Dotace vždy škodí. Velké dotace škodí více než malé. Stát nebo region, který dostává hodně peněz zvenčí, vždy zaznamenává růst cen a nákladů. Tím pádem ztrácí konkurenceschopnost.

Klasickým příkladem je staré Španělsko, které bylo "dotováno" jihoamerickým zlatem, pročež nezažilo průmyslovou revoluci. Jiným příkladem je i novodobé Španělsko a Portugalsko, kde příliv dotací měl podobný efekt jako onehdy jihoamerické zlato: krátkodobý zisk pro vyvolené na úkor dlouhodobé prosperity pro všechny.

Podíváme-li se na detailní mapu Evropy podle nezaměstnanosti, zjistíme zajímavou věc. Regiony, které přijímají dotace, si vedou špatně. Nejlépe jsou na tom jižní Německo, Švýcarsko, Rakousko, část Čech a severní Itálie. Velký region v centru Evropy, který spíše platí než dostává. Bavorsko finančně táhne zbytek Německa a Mnichov táhne Bavorsko. Nikoho nenapadne pošetilá myšlenka "podporovat Mnichov".

Co by mohlo podpořit celé Česko: zavedení daňové konkurence meziměsty a kraji podle švýcarského vzoru. Obyvatel relativně chudšího kantonu Zug zaplatí na daních z příjmu jen asi čtvrtinu až polovinu částky, kolik platí občan bohatšího kantonu Neuchâtel. Kdyby Brno nebo Ostrava mohly lákat firmy a rezidenty nižšími daněmi než Praha – to by byla věc! Skutečná podpora regionů neznamená pumpovat peníze, ale svěřit jim správu vlastních financí.

Pavel Kohout; ředitel pro strategii, společnost Partners

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­