Alexandr Tomský: Zachránci světa vs. tvůrčí optimisté
Hospodářské noviny, 03.10.2014
publikováno: 21.10.2014, čteno: 2612×
Svět prý čekají epidemie a
pandemie, hladomory, stoupající kriminalita, války o vodu i potraviny, ničíme
pralesy i biotop, otrávíme se genetickými potravinami, vyčerpáme suroviny i
energie a brzy se horkem uškvaříme. Hřímají jako dávní proroci: Odvraťte se od
bezuzdného konzumu, zastavme nadprodukci kapitalismu, jinak zahyneme! A za
výzvou ke kolektivní střídmosti ukrývají snahu o autoritativní režim na
záchranu světa.
V duši apokalyptiků dřímá nevíra v udržitelnost svobody a marnotratného
lidstva. Jejich hrůzné scénáře se však dlouho nepotvrzují. Spotřeba energie na
výrobní jednotku vyspělých zemí sedm let klesá. Zemědělská revoluce zachránila
dvě miliardy lidí, úroveň chudých zemí prudce stoupla, průměrný věk roste,
porodnost klesá a globální oteplování zřejmě opadá. Svět se nachází v
bezprecedentním míru a lidé v relativním bezpečí jako nikdy dříve.
Statistika obětí násilných trestných činů už půl století prudce klesá, a ačkoli
to ve světle aktuálních konfliktů tak nevypadá, i počet válečných obětí je ve
srovnání s první polovinou 20. století sotva čtvrtinový a většina obyvatel
planety může klidně spát.
Jistě se lze ptát, zda víra optimistů, reagující takto na hysterii pesimistů,
není povrchní a příliš blahovolná. Jenže ten optimismus má na rozdíl od
nedůvěry v udržitelný svobodný svět racionální základ.
Omezené zdroje růstu, zní název "slavné" knihy z roku 1972, jejíž
vznik inicioval Římský klub, sdružení významných politiků, vědců a akademiků, a
která předpovídala, že trvalý růst spotřeby a lidstva musí jednou vyčerpat
suroviny i energie. Jenže místo těchto prognóz nové technologie mezitím
umožnily mnohem efektivnější využívání surovin a produkci energií.
Statisticky, kvantitativně, měli "odborníci" Římského klubu pravdu,
že z konečného objemu surovin nelze donekonečna produkovat stejné, nebo dokonce
ještě větší užitné množství. Ale podcenili sílu vědy, vymýšlející nové postupy
a technologie, a také to, že trh rozhoduje o distribuci omezených zdrojů. Růst
HDP je ukryt v produktivitě, je kvalitativní, jako rozdíl mezi dopisem a
e-mailem. Až 80 % růstu svobodné ekonomiky 20. století způsobily inovace a
jenom 20 % větší spotřeba surovin. V direktivním hospodářství komunismu to bylo
naopak. A proto jsou zachránci světa nebezpeční. Mají už předem řešení, které nikdo
nemůže znát. Zatímco tvůrčí optimista přizná, že sice nevíme, zda je ekonomický
růst ve světě omezených materiálních zdrojů nekonečný, ale zatím - a to už celá
staletí - to tak vypadá.
Alexandr Tomský; publicista
Komentáře k příspěvku
Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.