Každý známe příměr s žábou
a teplou vodou: pokud hodíte žábu do vařící vody, okamžitě vyskočí, aby si
zachránila život, pokud ji dáte do hrnce s vodou studenou a budete ji postupně
ohřívat, žába spolehlivě promešká okamžik, kdy měla z vody vyskočit, uvaří se a
zemře. Horkou vodou naší doby a civilizace je postupné omezování našich
vlastních svobod a soukromí, kdy se stát postupně dostává do pozice
vykonavatele správy a sledování vlastních lidí na úkor plnění základních
poslání, tedy ochraňovat bezpečnost proti vnějším vlivům a zajišťovat správu
věcí veřejných. Postupně nastává situace zvaná někdy též měkká totalita, jejímž
hlavním hybatelem je Evropská unie a sociálnědemokratické vlády, případně
paranoidní snaha zabránit jednomu deliktnímu jednání na úkor celé společnosti,
aktuálním vrcholným příkladem je systém elektronické evidence tržeb (dále jen
EET).
Peklo
Odmysleme si smysl dané normy v Chorvatsku, jehož příkladem se chlubí česká
vláda, jako bychom i my byli na Balkáně, v zemi, která před pár lety prošla
válečným konfliktem a jejímž nosným rysem je rozpadlá byrokracie a absolutně
nefunkční výběr daní. Tak to jistě není ani náhodou. Přejděme i to, že daňoví
poplatníci jsou zločinci, všichni kradou, a proto je potřeba je hlídat formou
uvalení x-té registrační povinnosti, jako by nestačila všemožná daňová přiznání
a hlášení, výkazy a zprávy podávané příslušným orgánům. Peklo EET spočívá v
tom, co dokáže – a to nejenom na makroúrovni, kdy se může stát chlubit tím, že
ví, v jakém konkrétním oboru, v jaké konkrétní komoditě, na kterém místě, ulici,
obchodě, ve kterou denní či noční hodinu se co prodává a v jaké míře (geniální
marketingové informace mající zejména smysl pro velkoproducenty, jakým je
kupříkladu Babišův Agrofert). Stát ale sleduje i zvyky svých občanů a
kontroluje, protože evidence není nic jiného než stupeň kontroly, co jeho
vlastní občané dělají s penězi, které si zcela legálně vydělali, jak je utrácí
a co za ně nakupují.
Horší než Orwellův svět
Svoboda spočívá v soukromí a obráceně – soukromí je svoboda . Vzdám-li se svého soukromí,
vzdávám se celého rozsahu své svobody, učiním-li to jednou, učiním tak ve
vztahu ke státu prakticky definitivně a napořád. Stát stále hledá a nachází
prostor, jak shromažďovat veškeré informace, od profilu DNA po detaily pohybu a
výskytu osob na území státu ve formě provozu telekomunikačních zařízení, s kým
je kdo v kontaktu, co čte (ta samá technologie), kde má své peníze a kde je
utrácí – nucené placení, bezhotovostní – a dnes pak co a kdo mu prodá, v
případě EET.
Skutečnost hravě překonává veškeré úvahy Orwellova světa či autorů jiných
dystopií. Technologické okouzlení možná zcela ustupuje základním filozofickým a
morálním dilematům. Všechno se prostě řeší a vyřeší vždy a za každou cenu.
Žít pod dohledem, to je totalita, to není svoboda a my jsme se do bodu totality
dostali. Systém EET je třeba odmítnout z principů morálních, neboť míra
zasahování do soukromí všech překračuje to, co západní civilizaci činí
nejprogresivnější a nejschopnější. Zasahuje už hranice kontroly toho, co si
myslím, neboť moje nákupní návyky jsou odrazem mého já, a směřuje k absolutní
moci státu. Vždy v takovýchto případech mi vytane na mysli obraz z dějin
starého Říma, které nám dokazují, že jsme se stále nepoučili. Když barbaři
zaútočili na Řím, tak je v určitý okamžik už obyvatelé Říma vítali, neboť míra
byrokratického útisku a nařízení byla taková, že už v ní ani obyvatelé Říma
nechtěli žít.
Václav Vlk; advokát
|
|
Vytisknout článek | Odeslat článek emailem |
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |