Jan Skopeček: S eurem to myslíme upřímně
Lidové noviny, 04.06.2015
publikováno: 09.06.2015, čteno: 8488×
Na prezidenta republiky
Miloše Zemana je slyšet chvála, jak svým postojem k co nejrychlejšímu přijetí
eura v ČR konečně otevřel tolik potřebnou debatu o přínosech a rizicích
společné evropské měny. Nedělní lánská schůzka dokonce vyzněla jako pomyslný
start racionální diskuse o důsledcích přijetí eura v ČR. Na chvíli bychom
dokonce mohli nabýt pocitu, že konečně zvítězí věcné argumenty a budeme se
rozhodovat podle našich skutečných národních zájmů. Kdo si ale pamatuje na
způsob nálepkování a ostrakizování těch, kteří si ještě před pár lety dovolili
vůči euru kriticky vystupovat, musí podobné volání po diskusi vnímat jako
nesmírně pokrytecké.
Je to přinejmenším zvláštní, ale ještě před pár lety, když bylo euro v módě,
eurozóna nezažívala krizi a daňoví poplatníci ze severní části evropské měnové
unie nemuseli přispívat na záchranné balíčky pro Řecko, po žádné takové
racionální diskusi voláno nebylo. Naopak, byl povolen jen jeden názor. Tehdejší
kritici projektu společné měny byli umlčováni jako euroskeptici, zpátečníci a
nepřátelé za každých okolností pozitivní a jen dobro přinášející evropské
integrace. Přitom už tehdy jsme někteří z nás přicházeli s věcnými
připomínkami. Upozorňovali jsme, že eurozóna vzniká od základů jako soubor
navzájem nesourodých ekonomik, které nemohou pod jedním kurzem a jednotnou
měnovou politikou dobře fungovat. Zastánci eura nám odpovídali, že mě nová
integrace povede k odstranění strukturálních rozdílů a chudší země přiblíží
rychleji k těm bohatším.
Nejen teorie, ale i praxe dala za pravdu těm, kteří tomu neuvěřili a
předpovídali pravý opak. Euro ekonomické rozdíly evropských zemí prohloubilo.
Nejen že zavedení eura nepřineslo na evropský kontinent prosperitu, jak
slibovali jeho architekti, ale naopak vygenerovalo vzájemné nerovnováhy, které
se velmi bolestivě projevily při příchodu finanční a následné ekonomické krize.
Země jižní části eurozóny totiž dostaly spolu s eurem danajský dar velmi
nízkých úrokových sazeb umožňujících jim zadlužování do míry neodpovídající
jejich ekonomickým podmínkám a schopnostem za závazky ručit. Ve chvíli, kdy
zase potřebovaly během recese slabší kurz měny, byly uvězněny do svěrací
kazajky neodvolatelného fixního kurzu. Rozpor mezi rozpočtově odpovědnějším
severem s nízkou inflací a rozpočtově neodpovědným a inflačně nadprůměrným
jihem samozřejmě nevymizel z eurozóny dodnes.
Být dnes kritický vůči euru žádnou odvahu nevyžaduje. Je zřejmé, že projekt
eura selhal a eurozóna je dnes udržována pohromadě jen za cenu obrovských přímých
i nepřímých nákladů. Výrazně se proměnila architektura eurozóny a stala se z ní
dluhová a transferová unie. I to by měl být důvod, proč v ČR euro nepřijímat.
Hlavní argument ale zůstává stále stejný. Není důvod se vzdávat vlastní
autonomní měnové politiky šité na míru ČR a přebírat měnovou politiku tvořenou
v ECB pro všechny země eurozóny včetně Řecka, Španělska či Portugalska. Není to
v našem národním zájmu a platí to po celou historii eurozóny. Platilo to i před
těmi pár lety, kdy dnešní stoupenci racionální debaty o euru žádnou diskusi
připustit nechtěli. Jan Skopeček, IVK
Komentáře k příspěvku
Počet komentářů: 1, poslední 14.06.2015 11:11
14.06.2015 11:11 | EURO NE (MV)