Richard Hindls: Strašení deflací
Hospodářské noviny, 19.03.2015
publikováno: 25.03.2015, čteno: 7447×
Evropany straší deflace.
Míra inflace, vyjádřená harmonizovaným, to jest srovnatelným indexem
spotřebitelských cen, činila v souhrnu zemí EU28 v roce 2014 už jen 0,6
procenta. Přitom ještě v roce 2013 to bylo 1,5 a v roce 2012 dokonce 2,6
procenta. Takže pokles. Navzdory tomu, že centrální banky evropských zemí
pozvolna už téměř vyčerpaly své instrumentální možnosti k zacílení inflace.
V roce 2014 se v deflaci nacházelo už skoro deset zemí, většinou z jihu Evropy.
Tedy zemí, které nedávné krize zasáhly nejcitelněji. Zdatnějších ekonomik se
zpomalení růstu cen tolik nedotklo, třebaže i zde je patrný pokles míry inflace
v posledních třech letech. Deset nejvyspělejších států Evropy (měřeno podílem
HDP na jednoho obyvatele) mělo v roce 2014 průměrnou míru inflace 0,8 procenta,
zatímco u dalších dvou desítek méně vyspělých států činil harmonizovaný index
spotřebitelských cen průměrně již jen 0,4 procenta. Ještě zřetelnější je tento
fakt, pokud seřadíme evropské země podle reálné individuální spotřeby na
obyvatele. Tudíž ano – Evropany straší deflace.
Ale ještě častěji se Evropané deflací straší sami navzájem. Skoro to vypadá,
jakoby i rádi. A právě v tomhle "strašáku" leží jeden z problémů.
Ekonomika je přece také o důvěře. O důvěře v trhy, v hodnotu peněz, v sebe
sama. Sotva jsme vybředli z hypoteční krize, vklouzli jsme do krize fiskální z
let 2010–2012. Samé negativní zprávy. Předešlé sliby politických elit, vedoucí
k nadměrným rozpočtovým výdajům, byly takřka přes noc vystřídány halasnými
projevy týchž elit o škrtech a šetření. Šetřeme všichni a všude. Avšak opravdu
všichni a opravdu všude? I v investicích a v tvorbě kapitálu? A i v
domácnostech?
Vždyť spotřeba domácností je významným tahounem ekonomického výkonu, protože v
průměru (a mezi jednotlivými zeměmi nejsou v tomto až takové rozdíly)
představuje kolem 50 procent HDP. A teď se nám to vrací – domácnosti, rozuměj
Evropané, se stále utrácet bojí, i když se v Evropě obnovil křehký ekonomický
růst.
Hospodářství ale tvoří lidé, ne data. Evropa má přibližně tři čtvrtě miliardy
obyvatel. Hrubým odhadem asi 130 až 160 milionů z nich však žije pod prahem
chudoby. Tito lidé určitě v supermarketech díru do světa bohužel neudělají.
Nemají na to. Jenže příliš neutrácejí ani ti bohatí. To si přiznejme – skoro
všechno mají. A tak se i oni začnou obávat dalšího utrácení, slyšíli o výdajové
marnotratnosti. Raději svoji kupní sílu odkládají, navzdory nízkým úrokům v
bankách.
Nečekejme zázraky, že by se ostražitost nakupujících při rozhodování koupit –
nekoupit podařilo změnit ze dne na den. Nepomáhají ani nízké úrokové sazby v
bankách, a tudíž "levné peníze", ani nejroztodivnější národní měnové
intervence. A novodobé strašení deflací už vůbec ne (a to pomiňme odlišný náhled, který
na roli deflace mají různé teoretické ekonomické koncepty).
Nezbývá tedy než začít trpělivě obnovovat zbytečně ztracenou důvěru ve spotřebu
a ve výdaje, aspoň u těch, kteří na to mají. A ti tím potom mohou pozvolna
pomoci i těm, kteří trpí chudobou a vydávat zatím příliš ani nemohou. Ekonomika
je o důvěře. A důvěra o pozitivních zprávách. Aspoň o těch střízlivě
pozitivních. Nestrašme se tolik. Přestaneme se pak bát.
Richard Hindls; emeritní rektor VŠE
Komentáře k příspěvku
Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.