články

Během jednoho dne světem otřásly tři kruté teroristické útoky spáchané ve třech světadílech. Jejich společným jmenovatelem je, že bestiálně vraždili ultraradikální sunnité.
Odkdy a proč je toto zabijácké počínání sunnitů na vzestupu? Spouštěčem se stala americká invaze do Iráku v roce 2003 a pak poprava jeho dlouholetého krutovládného prezidenta Saddáma Husajna na samém konci roku 2006. Tu za doprovodu nejhrubších urážek vykonávali šíité, čímž na dlouhou dobu rozzuřili všechny sunnity.
K tomu se přidal i ekonomický faktor: po Saddámově pádu skončilo přerozdělování příjmů ze šíitského ropného bohatství, iráčtí sunnité začali chudnout a stali se silně znevýhodněnou skupinou.
A nakonec i vojenský faktor: ze dne na den byla rozpuštěna irácká armáda, a tak spousta sunnitských velitelů ztratila své uplatnění.
Souhrnný důsledek byl jasný: sunnitští velitelé a vojáci nejprve bojovali proti americkým a britským okupantům, čímž destabilizovali nejprve Irák a potom i Sýrii, až nakonec založili Islámský stát. Ten je odstrašujícím příkladem mimořádně násilného státního terorismu, ale nedílně s tím se vydává za symbol a hlavní sílu boje za odplatu šíitům a proti dekadentnímu Západu.
A tím se dostáváme k Tunisku. Vraždící student pocházel z velice výrazné sunnitské oblasti a za oběti si vybral bohaté západoevropské turisty v drahém hotelovém komplexu. On sám už o svém motivu nepromluví, a tak se můžeme jen dohadovat, zda za tím Islámský stát skutečně stál nebo se k tomu jen přihlásil.
Jisté však je, že mnozí lidé v této silně frankofonní zemi si stěžují na velké rozdíly v životní úrovni, na to, že bohatí Evropané si tam jezdí užívat, zatímco oni se o ně musejí starat a dovolit si mohou mnohem méně.
Leckteří z nich přitom opovrhují i "svými", kteří v hotelích pracují jako číšníci, recepční, pokojské. Hodnotí je jako ponížené slouhy a dokonce říkají, že my, bohatí a poživační Zápaďáci (jak se znovu vrátila někdejší nadávka, která se navíc vztahuje už i na nás), takto ponižujeme celý islámský svět od pokojských až po zkorumpované tamní politiky.
To je tedy tamní podhoubí nenávisti a odhodlání zabíjet. Proto jim zatím méně vadí ukrutnosti Islámského státu nežli náš životní styl. A poselství zabití čtyřicítky turistů je jasné: přestaňte se k nám chovat tak, jak se dosud chováte, jinak se domů budete vracet v rakvích. Právě takto se má šířit strach.
A podobné souvislosti má i brutální vražda ve Francii. I v této zemi mnozí muslimové v jednom kuse lamentují nad svým ponížením, stěžují si, že musejí vykonávat podřadné práce, že jsou nuceni žít v tzv. vyloučených lokalitách, mají nízkou životní úroveň a mnohem horší přístup ke vzdělání než "bílí Francouzi". Zvláště silně tím jsou postiženy oblasti v okolí Paříže, Marseille a také Lyonu, kde řádil právě Jássín Salhí.
Brutální vrah ze Saint-Quentin Fallavier ještě asi i promluví, ale je otázkou, co vše z jeho výslechu bude zveřejněno. Ví se o něm, že v nedávné minulosti jej francouzské bezpečnostní služby sledovaly a věděly, že byl napojen na radikální lyonskou salafistickou organizaci, která je velmi silně protifrancouzská a navíc na Islámský stát nahlíží jako na předobraz toho, jak by měl vypadat ideální stát vyznavačů koránu.
Jenomže Salhí vloni své styky s touto sektou omezil, a tak se tajné služby vnitřní bezpečnosti zaměřily na jiné extremisty. Možná že se Salhí chtěl jen pomstít za to, co považoval za šikanu ze strany šéfa oné malé chemičky. Ale uříznutí hlavy a její naražení na ocelové tyče plotu a k tomu nápisy v arabštině a symboly IS, to vše je terorismus nejhrubšího zrna. Je to jasné zastrašovací poselství všem Francouzům a celé Francii jako takové.
Takovéto hrůzostrašné popravy mohou následovat kdekoli jinde v této krásné, ale přitom tak vážně ohrožené zemi. Po vystřílení redakce Charlie Hebdo a páteční popravě už je situace tak daleko, že Francouzi se na mnoha místech mohou pomalu začít cítit jako cizinci ve své vlastní zemi.
Znovu se rozeznívá varování před postupnou islamizací země, které ve své knize Porobení se (Soumission) tak působivě vyjádřil spisovatel Michel Houellebecq. Ten popsal její "sametovou" podobu, zatímco Salhí předvedl její podobu doslova barbarskou.
První reakce ukazují, že francouzští politikové mají stále obavy nazývat věci pravými jmény, stále jsou v zajetí "politické korektnosti", stále opakují floskuli, že nelze dělat rovnítko mezi terorismem a islámem.
To jen dále nahrává krajně pravicové Národní frontě, jejíž předsedkyně Marine Le Penová jako zatím jediná otevřeně volá po tom, aby se "postavila hráz proti islamismu" a aby se přijala "tvrdá a silná opatření". U řady Francouzů tím získává další body, které se jí hodí pro další polarizaci země tváří v tvář hrozbě ze strany fanatických islamistů.

Jan Eichler; historik

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 5, poslední 15.11.2016 10:06

15.11.2016 10:06 | 1 (1)

15.11.2016 10:12 | (1)

15.11.2016 10:12 | (1)

15.11.2016 10:12 | ()

15.11.2016 10:12 | ()