přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

sborník č. 35 "Velká deprese"

110 stran, brožovaná vazba
vyšlo: říjen 2004
cena: 50,- Kč

Tři mýty o Velké hospodářské krizi

Burton Folsom Jr., Hillsdale College, USA*

Velká krize 30. let byla v mnoha směrech určující ekonomickou událostí 20. století. Prezident Franklin D. Roosevelt využil krizovou atmosféru způsobenou Velkou depresí k realizaci série vládních programů známých jako New Deal, který znamenal zásadní centralizaci moci na federální úrovni. Po desetiletí si historici New Deal romantizovali a až teprve v poslední době odborníci pracují na odstranění mytologických nánosů zahalujících toto období. Tři z těchto mýtů jsou nejčastější a způsobují největší škody.

Mýtus č. 1: New Deal pomohl vybřednout z Velké deprese

Ve skutečnosti byl New Deal zřetelným ekonomickým selháním. Rooseveltův program vládních opatření nahrazujících přirozenou cestu k oživení neuspěl ve snaze snížit vysokou nezaměstnanost. F. D. Roosevelt počítal s tím, že z daní od jednotlivců a podnikatelů profinancuje vládní programy, jako např. Works Progress Administration (Správa pro podporu zaměstnanosti), která najímala pracovníky na sbíraní odpadků, kácení stromů, stavbu silnic, mostů a škol. Pracovní místa, která se Roosevelt takto domníval vytvořit, nebyla nic než fata morgana. Nešlo o nic jiného než o transfer pracovních míst mezi produktivním soukromým sektorem na jedné a neefektivním sektorem veřejným na druhé straně.

Henry Hazlitt - spisovatel a novinář, obhájce volného trhu - zdůraznil ve svém klasickém díle z roku 1946 "Ekonomie v jedné lekci": "Za každé pracovní místo vytvořené vládním projektem bylo někde jinde zničeno pracovní místo ve sféře soukromé. Vidíme muže budující most. Můžeme je sledovat při práci… Ale již nevidíme dělníky na stavbách, které nebudou nikdy ani zahájeny. Nevidíme pracovní místa ztracená na úkor deseti milionů dolarů odebraných daňovým poplatníkům."

Dramatický růst vládních výdajů na projekty veřejných prací, zemědělské dotace a různé programy pomoci znamenal prudký růst nejvyšší sazby daně z příjmu z 24 % v roce 1929 na 79 % v roce 1935. V roce 1941 F. D. Roosevelt dokonce navrhoval její zvýšení na 99,5 % na všechny příjmy přesahující 100 000 dolarů (bylo schváleno 90 procent). Není divu, že došlo k útlumu - podnikatelé odmítali investovat a nechat tak svůj majetek prakticky zkonfiskovat. Nezaměstnanost v letech New Dealu nikdy neklesla pod 14 % a pohybovala se průměrně okolo 17 %.

Jak se krize prodlužovala, musel dokonce americký ministr financí Henry Morgenthau uznat, že New Deal nebyl úspěšný. 6.5.1939 přiznal: "Utrácíme mnohem více prostředků než kdykoli předtím a ono to nefunguje… Po osmi letech této vlády říkám – máme právě tak vysokou nezaměstnanost jako na počátku… A obrovský dluh k tomu!"

Mýtus č. 2: New Deal byl politickým a ekonomickým úspěchem

Právě naopak, New Deal byl velkým ekonomickým nezdarem a politický úspěch zaznamenal pouze částečný. To může znít překvapivě a v rozporu s převažujícím míněním ze dvou důvodů. Za prvé fakt, že byl F. D. Roosevelt čtyřikrát zvolen prezidentem a vždy vládl s demokratickým kongresem za zády, může být pokládán za důkaz široké podpory jeho hospodářské politiky. Za druhé, pokud byl - jak jsem naznačil - New Deal z ekonomického pohledu tak škodlivý, jak mohl dosahovat tak zřejmého politického úspěchu po tak dlouhé období?

Rok 1936 byl rokem Rooseveltova znovuzvolení, republikánského vyzyvatele Alfa Landona porazil až na dva ve všech státech. Tento úžasný výsledek je často historiky zdůrazňován. Již méně je znám fakt, že na začátku roku 1936 ztrácel podle výsledků šetření Gallupova ústavu a dokonce zaostával i podle vlastních průzkumů. V únoru 1936 soudil Emil Hurja, Rooseveltův volební poradce, že kdyby se volby konaly tehdy, mohl by Landon v případě své nominace Roosevelta porazit.

Prezidentovi škodila vysoká nezaměstnanost a fakt, že Nejvyšší soud v poslední době zrušil dva pilíře New Dealu - AAA (Agricultural Adjustment Administration) a NRA (National Recovery Administration). Kromě toho získali republikáni v nedávných volbách dvě kongresová křesla ve volbách za státy Rhode Island a Michigan. Kromě toho zákonodárný sbor státu New York – kde F. D. Roosevelt začínal svou politickou kariéru – přešel pod kontrolu republikánů. To nebylo překvapení – New Deal nepřekonal Velkou depresi a voliči zareagovali odpovídajícím způsobem.

Prezident však v roce 1936 přišel se strategií, která republikány potopila. Lze ji popsat třemi slovy: peníze za hlasy. Slíbil vynaložit rekordní sumy z peněz vybraných na daních v rámci programů, které měly v lidech vzbudit zájem na jeho znovuzvolení. Gary Dean Best popisuje ve své skvělé knize "Pýcha, předsudek a politika" Rooseveltovu taktiku zavalit klíčové volební okrsky federálními prostředky. Setkal se například s ministrem zemědělství Henry Wallacem, a dal mu tento příkaz: "Henry, během července, srpna, září a října, až do 5. listopadu, chci, aby se bavlna prodávala za 12 centů (za libru). Je mi jedno, jak to uděláš. To je tvoje věc. Nemohu jít pod 12 centů."

Když WPA utratila všechny své prostředky a stanula před nutností začít 1. října propouštět, F. D. Roosevelt nařídil Henry Morgenthauovi nepropustit vůbec nikoho. Jak Morgenthau vzpomíná na Rooseveltova slova, "bylo mu úplně fuk, kde ty peníze sebereme." Gallupův ústav svými průzkumy ukazoval, že pracující na veřejných projektech preferovali Roosevelta proti Landonovi v poměru 5:1. To byl pro Roosevelta silný podnět k rozhodnutí přerozdělovat ze soukromého do veřejného sektoru tolik prostředků, kolik jen bylo možné.

Landon a další republikáni po celé zemi netušili, jak proti strategii "peníze za hlasy" bojovat. Kdyby přímo napadli Rooseveltovy programy, zeptal by se, co by oni udělali jinak. Kdyby navrhli programy zastavit, mnozí Američané, kteří na nich byli závislí, by protestovali a označili by republikány za nemilosrdné, bezcitné a sobecké. Kdyby Landon řekl, že bude v programech pokračovat jiným způsobem, proč by potom měli voliči hlasovat pro něj? Roosevelta znamenal jistá pracovní místa na vládních projektech. Proč tedy riskovat s republikány? Porozumění této volební strategii pomáhá objasnit paradox, kdy New Deal mohl být současně ekonomickou pohromou pro národ a politickým triumfem pro Roosevelta.

Mýtus č. 3: Roosevelt se těšil všeobecnému respektu

To je částečná pravda. Roosevelt dostával každý týden tisíce obdivných dopisů a jeho portréty visely na zdech snad milionů amerických domácností. Byl hlasitě vychvalován, zejména ze strany těch, kteří těžili z federální podpory. Ale mezi novináři, zákonodárci, lidmi z politiky a dokonce ani mezi svými vlastními přáteli se Roosevelt přílišnému respektu netěšil. Jeho popularita byla často povrchní a klesala s tím, jak ho lidé v jeho blízkosti lépe poznávali.

Tím, co trápilo Rooseveltovy přátele, byla jeho osobnost. Hugh Johnson, šéf NRA, o svém šéfovi prohlásil: "Vyžaduje naprostou podřízenost. Dělají mu dobře lichotky a poslušnost." Hiram Johnson, republikánský senátor, který ve volbách 1932 a 1936 veřejně podporoval Roosevelta, o prezidentovi prohlásil, že "je opilý mocí". Frances Perkins, ministryně práce, která naslouchala svému šéfovi týden co týden, dodává, že "Roosevelt nikdy neměl pochopení pro hlasy zaznívající z podnikatelského prostředí."

Zdá se, jako by mnoho Rooseveltových přátel mělo strach z prezidentova hněvu, kdyby se komukoliv zmínili, co si o něm doopravdy myslí. Snad proto svěřovali své skutečné pocity soukromým deníkům. Harold Ickes, ministr vnitra, svěřil svému deníku, že "je z tolika stran slyšet slova v tom smyslu, že se na prezidentova prohlášení nelze spolehnout. To si myslí zřejmě stále více lidí. Když vyjdu ze své osobní zkušenosti, musím bohužel konstatovat, že při některých příležitostech zřejmě považuje svá slova za nadsázku. Mrzí mne, že toto musím říci o svém nadřízeném, prezidentovi Spojených států, je to však bohužel pravda."

Raymonda Moleyho, profesora Columbijské univerzity, si Roosevelt vybral za člena brain trustu a pověřil jej psaním svých projevů, čemuž se Moley věnoval během prvního funkčního období. Po jedné vleklé diskusi s F. D. Roosevelt Moley napsal do svého deníku, jak "Roosevelt začal spílat bankéřům a obchodníkům a prohlásil, že získává hlasy, kdykoli na něj zaútočí … a že pokračování boje tohoto typu mu přinese další podporu. … Byl jsem ohromen jako dosud nikdy naprostým nedostatkem logiky toho muže, omezeností jeho znalostí věci, o které mluvil, hrubými nepřesnostmi v jeho tvrzeních, téměř patologickou absencí logiky v jeho řeči…. Jinými slovy, v jeho myšlení se naplno projevovaly návyky ze světa politiky, ke všemu podpořené vlivem jeho zbytnělého ega. Uvážím-li to, mám dojem, že je to krajně nebezpečný člověk."

A konečně, Henry Morgenthau, snad nejlepší Rooseveltův přítel, si vedl deník, kde zaznamenával své pravidelné návštěvy a rozmluvy s prezidentem. V mnoha záznamech vyjadřuje Morgenthau znepokojení nad prezidentovou osobností a jeho touhou soustředit moc ve svých rukou. Po jedné takovéto návštěvě napsal: "Cítí se být povolán jako rádce různých národů světa. Prohlásil: ´Snad mohu vyřešit jejich problémy…. Například bych řekl Anglii, že má příliš mnoho obyvatel a měla by vystěhovat deset milionů lidí. Podíval bych se na každou zemi a až bychom ji přiměli k odzbrojení, museli bychom samozřejmě najít novou práci pro zaměstnance tamních zbrojovek; v tom okamžiku by se zapojil tebou řízený mezinárodní kartel a tvým úkolem by bylo starat se o jeho finance.´"

Závěr

Teprve tehdy, až začneme tyto tři mýty odhalovat, bude možno vidět New Deal a vzestup imperiálního prezidentství jako temné období amerických dějin. Skutečností je totiž fakt, že bez New Dealu by na tom americká ekonomika 30. let 20. století byla mnohem lépe.

Přetištěno z Notes from FEE (září, 2004) s laskavým svolením Foundation for Economic Education, 30 South Broadway, Irvington-on-Hudson, NY (USA) 10533, 914-591-7230, www.fee.org. Všechna práva vyhrazena.

* Dr. Burton Folsom přednáší historii na Hillsdale College, získal titul Ph.D. z historie na University of Pittsburgh. Z jeho prací: Mýtus jménem Robber Barons, Duch svobody: Eseje o americké historii, Průmyslová revoluce a volný obchod, Budovatelé impéria: Jak michiganští podnikatelé pomáhali tvořit Ameriku. Pravidelně přispívá svými sloupky na stránky The Freeman.

Burton Folsom Jr., Hillsdale College, USA