Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 35 | následující Jsou zobrazeny články 341-350 z celkových 774
"Řecko nechce ani cent. Prosíme však o politickou podporu", ujišťoval ještě počátkem března řecký premiér Giorgos Papandreou. Přestože ho nadšeně citoval kdejaký evropský politik, byla jeho slova asi tak věrohodná, jako tvrzení malého dítěte, že nenávidí hračkářství.
Praha se díky schůzce amerického a ruského prezidenta dostává na výsluní celosvětové politiky. Hodně se diskutuje, jaký význam má dohoda, kterou zde podepíší. Především bude význam krokem na cestě naplňování předsevzetí, které sdíleli všichni demokratičtí kandidáti při amerických prezidentských volbách 2008, tedy nejen Barack Obama, ale také Hillary Clintonová a dnes už více méně zapomenutý John Edwards. Všichni tři se shodovali ve dvou klíčových bodech. Prvním z nich byla demilitarizace americké zahraniční a bezpečnostní politiky, což znamená omezení úlohy vojenské síly a větší důraz na politické nástroj a na diplomatická jednání. Zároveň s tím všichni demokratičtí kandidáti zdůrazňovali, že na Rusko se má nahlížet nejen jako na hrozbu, ale také jako na partnera. Naplněním obou těchto cílů je Obamův loňský projev na Hradčanech a také nadcházející setkání s ruským prezidentem Medveděvem.
V průběhu nejtvrdší ekonomické světové recese za poslední dekády slyšíme od mnoha politiků spousty totálně šílených návrhů a receptů jak urychlit proces oživení. Většina z nich přitom vychází z naprosto špatné diagnózy příčin a je neuvěřitelné kam až absurdnost návrhů může dospět. Už koloritem ekonomických debat se stalo například šrotovné, jehož se může někdo zastávat snad už jen z lobbyistických zájmů. Chudší lidé jsou jím asociálně motivováni k tomu, aby se v průběhu dluhové krize ještě více zadlužili a stali se tak de facto ještě chudší; automobilky zase k tomu, aby díky časovému posunu v poptávce odložili nutný proces strukturálního přizpůsobení. A ten by zrovna v případě české automobilové velmoci byl o to potřebnější.
Politici mají v rukou nástroj, který jim nahání hlasy voličů. Jeho fungování ale nerozumí.
Pokusím se objasnit kauzu kolem elektrárny Prunéřov bez mediálních senzací a klamavých politických hrátek. Snad o žádném technickém problému nebylo v minulých letech tolik namluveno.
Deficitní rozpočet nás nutí šetřit na výdajích státu, kde je to jen možné. Značné rozpaky však vzbudilo snížení "mateřské", tedy peněžité pomoci v mateřství, ke kterému došlo letos v rámci tzv. Janotova balíčku. Ve světle mediálních diskusí o předražených veřejných zakázkách jsou tyto rozpaky pochopitelné. Nelze popřít, že péče o malé děti je práce na plný úvazek a že matky si podporu ze společných veřejných peněz zaslouží. Podívejme se však na naše mateřské a rodičovské dávky z hlediska mezinárodního srovnání. Evropská unie stanoví pro členské země povinnou mateřskou dávku po dobu 14 týdnů, její výše by neměla být nižší než nemocenská. Rodičovská dávka stanovena není a některé země EU ji neposkytují.
Turbulence, s nimiž se v důsledku finanční krize a následné recese potýká eurozóna, zajímavým způsobem odhalují slabá místa a úzká hrdla celého integračního procesu. Již se vynořivší či zatím pouze doutnající problémy v nejpostiženějších zemích budou důležitým testem nejen společné evropské měny, ale zejména míry, v jaké jsou jednotlivé členské země ochotny reálně propojit své vlastní zájmy s těmi evropskými.
Prohlubování evropské integrace, resp. centralizace nepostupuje vždy tak rychle, jak by si zastánci "stále užší Unie" přáli. V citlivých oblastech, jako jsou daně, trestní právo, obrana, sociální zabezpečení aj., naráží jejich nekonečné ambice na odpor mnoha nebo i většiny členských států. Mnozí centralisté, zvláště čistokrevní federalisté, jsou zcela otevření a své vize o Europe-puissance (EU jako velmoci v mezinárodních vztazích), společné obraně, evropském občanském či trestním zákoníku nebo harmonizaci daní hlásají otevřeně. Zkušení taktici, typicky Evropská komise či reprezentace některých členských států, používají postupy méně transparentní a méně legitimní, zato perspektivnější.
Na základě nejčerstvějších dat o vývoji nezaměstanosti se téměř přibližujeme k magické hranici 10 %. Co hůře, o jedno volné místo se nyní uchází přes 18 lidí. Je to velmi nepříjemné překvapení pro všechny, jelikož očekávání o dalším vývoji ekonomiky byly daleko více optimističtější. Na druhou stranu je celkem známá věc, že nezaměstnanost je ukazatel, který se většinou za reálným vývojem zpožďuje. Jaký nás tedy může čekat vývoj pro následující rok či léta?
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |