články

V říjnu 2009 síť akademiků představila svůjnávrh pod označením "Draft Common Frame of Reference". Pokud by tento dokument měl být popsán jednou větou, jde o kompletní modelový kodex závazkového práva. Text zahrnuje jak mimosmluvní závazky, tak dokonce některá ustanovení o věcných právech. Jde tedy zřetelně nad rámec zadání. Mimo mikrofon akademici přiznávají, že v podstatě jen dokončili svůj původní záměr vytvořit modelový evropský občanský zákoník a dali mu jen jiný název.

Obavy těch z nás, kteří se od začátku domnívali, že Komisi nejde o žádnou čítanku na zimní večery, ale o základ pro budoucí unifikaci smluvního nebo rovnou celého občanského práva, potvrdila nová komisařka Viviane Redingová, která v dopise pro EP otevřeně prohlásila, že Společný referenční rámec se má stát jedním ze základních kamenů pro konečný cíl, kterým je evropský občanský zákoník.

Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob

Další trojský kůň už se v Bruselu připravuje pro oblast z nejcitlivějších - daně z příjmů právnických osob. Harmonizace přímých daní, zejména pak právě korporátní daně, je dalším dlouholetým nesplněným snem federalistů. Kromě nich, kteří k otázce přistupují ideologicky a s odkazem na údajné potřeby vnitřního trhu, jsou dominantní tažnou silou tohoto tématu některé západoevropské státy s vysokým zdaněním, např. Německo a Francie, které chtějí připravit státy s nižší daňovou zátěží o konkurenční výhodu. (K těmto požadavkům a koncepčním otázkám daňové harmonizace srov. můj text Daňová harmonizace versus svoboda a demokracie.)

Komise už řadu let připravuje návrh předpisu, který by zavedl společný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB) vypočtený podle jednotného vzorce pro skupiny společností podnikajících ve více členských zemích. Následně by došlo k rozdělení vypočteného základu daně skupiny mezi země, ve kterých společnosti podnikají, tzv. konsolidaci společného základu daně mezi zúčastněné země. V každém státě by byla zdaněna část společného základu daně sazbou daně platnou v této zemi. Tento systém by měl podle Komise usnadnit život podnikatelům a přispět k fungování vnitřního trhu.

Komise soustavně zdůrazňuje, že nechce navrhovat harmonizaci sazeb daní. Z novějších zpráv také vyplývá, že CCCTB by měl být pro podniky volitelný alternativně ke stávajícím pravidlům členských států.

Nebezpečnost projektu CCCTB je zřejmá širšímu okruhu členských států než je tomu v případě CFR. Řada států, hlavně těch, které si nejvíce zakládají na své autonomii v oblasti přímých daní a na nízké úrovni zdanění, se na CCCTB dívá s krajní nedůvěrou. Uskutečnění tohoto projektu by znamenalo první krok na cestě k harmonizaci přímých daní. Centralisté by získali základnu, na které by mohli v budoucnu snadno stavět. Od volitelného režimu je jen krůček k povinnému, od použitelnosti na společnosti působící ve více státech jen krůček k aplikaci na všechny podniky, od jednotného základu jen krůček k jednotné či harmonizované sazbě. Navíc i unifikace samotného daňového základu je dramatický zásah do daňových systémů. Daň je přeci součinem základu daně a daňové sazby; jednotný základ tak ovlivňuje výši daně.

Nedávná zpráva expertů Evropského parlamentu EU Policy Challenges 2009-2019 obsahuje zajímavé tvrzení o tom, že současná finanční krize může představovat příležitost pro harmonizaci přímých daní v EU, jako je CCCTB.

Pokud se pro projekt CCCTB nepodaří získat podporu všech členských států, a konsensus je v tuto chvíli vysoce nepravděpodobný, pokusí se jej Komise nejspíše prosadit v režimu posílené spolupráce několika členských států. K jejímu povolení by nicméně bylo třeba získat i souhlas států, které by se samy účastnit nechtěly.

Corpus Juris a Evropský veřejný žalobce

Jestliže v případě evropského občanského zákoníku se bruselští taktici pokouší prorazit nejprve u práva smluvních závazků, na cestě k unifikaci trestního práva se první plátky salámu snaží ukrojit na poli ochrany tzv. finančních zájmů Unie. Sem spadá boj proti podvodům a jiným protiprávním jednáním proti těmto zájmům, kupř. podvodům při získávání dotací z evropských strukturálních fondů.

Na podnět Komise a s podporou EP byl v 90. letech sítí akademiků vypracován návrh trestního kodexu k zajištění ochrany finančních zájmů Evropské unie - Corpus Juris, resp. v konečné podobě Corpus Juris 2000.

Navržený text obsahuje část hmotněprávní zahrnující zejména podmínky trestní odpovědnosti, vymezení několika trestných činů (např. zpronevěra fondů) a trestů, které lze za ně uložit. Má rovněž část procesněprávní, jejichž hlavní myšlenkou je chápání území členských států jako jediného prostoru, v rámci kterého by úlohu prokuratury převzal úřad Evropského veřejného žalobce s pobočkami ve všech členských státech.

O tom, že projekt Corpus Juris, je trojským koněm unifikace trestního práva hmotného i procesního, nemůže být pochyb. Stejně jako u Společného referenčního rámce, i zde akademici a nadšení příznivci z řad europoslanců mluvili otevřeně o tom, že Corpus Juris má být zárodkem budoucího kodexu. Jeho přijetí by každopádně znamenalo prolomení výlučné teritoriální trestní jurisdikce členských států a vytvoření jurisdikce evropské, byť (pro začátek) pro omezenou oblast. Nový systém by měl potenciál k další expanzi a postupnému nahrazování vnitrostátních hmotněprávních předpisů trestního práva i trestního procesu. V debatách o Corpus Juris zaznívaly dokonce myšlenky o tom, že by bylo vhodné v budoucnu vytvořit vedle evropské prokuratury i samostatný systém trestního soudnictví EU pro "evropské" trestné činy.

Corpus Juris 2000 byl představem na konferenci v Nice, ze strany členských států se však nedočkal oficiálního posvěcení. Zůstává tedy takříkajíc u ledu, pouze v rovině akademického dokumentu. Na druhou stranu myšlenka evropské prokuratury pro trestné činy proti finančním zájmům Unie se dostala Lisabonskou smlouvou do zakládacích smluv.

Podle článku 86 Smlouvy o fungování EU může nyní Rada jednomyslným rozhodnutím se souhlasem EP vytvořit formou nařízení ze stávající agentury Eurojust Úřad evropského veřejného žalobce pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie. Úřad by byl (případně ve spojení s Europolem) příslušný k vyšetřování a stíhání pachatelů a spolupachatelů trestných činů z této oblasti; vymezilo by je uvedené nařízení. Před příslušnými soudy členských států by úřad vykonával v souvislosti s danými trestnými činy úlohu veřejného žalobce.

V případě, že se nenajde jednomyslná podpora, může skupina alespoň devíti členských států automaticky navázat posílenou spolupráci, a vytvořit si tedy europrokurátora mezi sebou.

Polisabonské zakládací smlouvy jdou dokonce ještě dál a umožňují, aby Evropská rada současně s vytvořením europrokurátora přijala jednomyslně a se souhlasem EP rozhodnutí, kterým rozšíří jeho pravomoci tak, aby zahrnovaly boj proti (blíže nespecifikované) závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem.

Nová komisařka Redingová, zdá se, má v úmyslu vytvoření evropského prokurátora prosazovat. Nezdá se pravděpodobné, že by se podařilo získat pro takový krok podporu všech členských států. Odmítavé jsou nejen tradičně zdrženlivější země, jako je ČR, Velká Británie nebo Irsko. Ani Německo a Francie zatím neprojevují pro tento krok velké nadšení. Bude však zajímavé sledovat, zda centralisté v tomto případě nevyužijí institut posílené spolupráce v naději, že se později budou připojovat další státy. Podpora devíti zemí v tomto případě není nedosažitelná a souhlas ostatních by zde na rozdíl od CCCTB nebyl zapotřebí.

Vytvoření europrokurátora by bylo prvním krokem na cestě, kterou se hodlal vydat Corpus Juris. Úvahy o evropském trestním právu hmotném a procesním by mohly znovu ožít.

Závěr

Je zřejmé, že v Unii je v tuto chvíli rozehrána řada šachových partií, ve kterých se v dlouhodobé perspektivě hraje o ovládnutí tradičních domén národních států. Iniciativy uvedené výše vykazují řadu podobných rysů; ukazují, jak dovedně umí postupovat taktici centralizace, když si chtějí budovat předsunuté pozice pro další pokračování na své vytoužené cestě k evropskému státu.

Chceme-li jim v těchto snahách bránit, je třeba rozpoznat projekty s centralizačním potenciálem už v samotném počátku a snažit se je zastavit dříve, než bude pozdě. Je třeba předvídat, jaký bude další tah protivníka, pokud mu umožníme dostat se na to či ono pole šachovnice, předvídat, jaké možnosti se mu otevřou. Neocenitelnou službu nám v tom poskytují federalističtí snílci, kteří o dalších plánech mluví otevřeně, bez obalu. Vyvarujme se akceptování projektů, které se tváří neškodně a omezeně, ale ve skutečnosti dláždí cestu k mnohem "ambicióznějším" krokům v budoucnosti. Stará moudrá věta Timeo Danaos et dona ferentes je v tomto případě snad dostatečně výmluvná.

Tomáš Břicháček, doktorand právnické fakulty

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.