články

Deficitní rozpočet nás nutí šetřit na výdajích státu, kde je to jen možné. Značné rozpaky však vzbudilo snížení "mateřské", tedy peněžité pomoci v mateřství, ke kterému došlo letos v rámci tzv. Janotova balíčku. Ve světle mediálních diskusí o předražených veřejných zakázkách jsou tyto rozpaky pochopitelné. Nelze popřít, že péče o malé děti je práce na plný úvazek a že matky si podporu ze společných veřejných peněz zaslouží. Podívejme se však na naše mateřské a rodičovské dávky z hlediska mezinárodního srovnání. Evropská unie stanoví pro členské země povinnou mateřskou dávku po dobu 14 týdnů, její výše by neměla být nižší než nemocenská. Rodičovská dávka stanovena není a některé země EU ji neposkytují.

V České republice je "mateřská" (peněžitá pomoc v mateřství) vyplácena po dobu 28 týdnů, což je v rámci EU nadstandard. Měsíční výše dávek se liší podle předchozího příjmu matky. Např. z hrubé mzdy 10 tisíc je mateřská 7 600 korun, tedy 76%. U hrubé mzdy 30 tisíc je to 49,8% (14 940 korun). Při hrubé mzdě 60 tisíc činí mateřská 35,6% (21 350 korun), u vyšších příjmů se už nezvyšuje. Dále náš stát poskytuje "rodičovskou" (rodičovský příspěvek), a to po dobu nejvýše 4 let. Dávka je odstupňovaná podle toho, zda se čerpá dva roky (měsíčně 11 400 Kč), tři roky (7 600 Kč) nebo čtyři roky (první dva roky 7 600 Kč, potom 3 800 Kč). Další formou státní pomoci jsou přídavky na děti. Dostávají je rodiny, kde čisté příjmy nepřesahují 2,4násobek životního minima. Přídavky jsou odstupňovaně podle věku dítěte (500-700 Kč) a u studujících "dětí" se vyplácejí až do 26 let věku. Dále může rodina s dětmi dostat ještě sociální příplatek, dorovnávající její příjem do dvojnásobku životního minima.

V roce 2009 byla mateřská poměrně štědře zvýšena, v roce 2010 byla zase snížena v průměru o 23%. Toto opatření se dotklo asi 180 tisíc matek a státnímu rozpočtu má ušetřit zhruba 1,5 miliardy korun. V souhrnu naší mateřské s neobvykle dlouhou rodičovskou však stále v mezinárodním srovnání poskytujeme rodinám s dětmi z veřejných prostředků nadstandardní zaopatření. Velmi štědré dávky poskytuje např. Švédsko, které vyplácí po dobu 1,5 roku až 76% čisté mzdy. Naproti tomu třeba Nizozemí dává sice 100% čisté mzdy, ale jen po dobu 16 týdnů, Itálie 80% čisté mzdy po dobu 20 týdnů – obě země mají jen mateřskou, nemají rodičovskou, po 16-20 týdnech se tedy matky buď musejí vrátit do práce, nebo zůstanou bez podpory. Někde mezi tím je Německo, Rakousko a Francie, které dávají 100 % čisté mzdy po 14-16 týdnů a poté dávky vyšší než u nás, ale řádově srovnatelné s naší rodičovskou, po dobu půl až jednoho roku (Rakousko až dva roky, pokud se vystřídají oba rodiče). Země nám blízká svou úrovní – Maďarsko – dává mateřskou 70% hrubé mzdy po 24 týdnů a rodičovskou nižší než u nás po dobu 2-3 let. Polsko dává mateřskou 80% hrubé mzdy po 24 týdnů, rodičovskou má proti nám podstatně nižší a jen po dva roky.

Ještě více naše dlouhodobě nadstandardní pomoc rodinám s dětmi vynikne, pokud výdaje na mateřskou a rodičovskou na jedno dítě porovnáme s hrubým domácím produktem na hlavu. Taková mezinárodní srovnání, zohledňující ekonomickou úroveň, publikuje OECD pro své členské země. Např. v roce 2005 jsme v tomto srovnání byli druhou nejštědřejší zemí za Maďarskem – z 25 zkoumaných vyspělých zemí. Nepochybně bychom se i v roce 2010 dostali do prvé pětiny zemí. Další srovnávací metodou, užívanou OECD, je přepočet skutečné délky dávky na počet "stoprocentních" týdnů (počet týdnů, po který by dávka stačila na pokrytí 100% předchozího příjmu). V tomto přepočtu jsme v roce 2007 dosahovali díky naší dlouhé mateřské a rodičovské krásných 63 "stoprocentních" týdnů. Předčilo nás Maďarsko a Švédsko, ale za sebou jsme nechali Polsko, Německo, Francii, Itálii, Nizozemí, Rakousko, Velkou Británii a další země.

Snížení mateřské v roce 2010 můžeme posuzovat z různých hledisek. Jedno hledisko je, že zabezpečení i tak zůstává nadstandardní. Druhé je říci, že země by měla z veřejných zdrojů může poskytovat jen to, na co má – a naše země současný systém sociálního zabezpečení poskytuje na dluh. Třetí hledisko je, zda by se nedalo raději ušetřit jinde, než na rodinách s dětmi. Naše rozpočtová situace však vyžadovala rychlé kroky. Složitější, byť vhodnější opatření se bohužel nedala udělat škrtem pera, ani zvednutím ruky ve Sněmovně. Podstatné je jedno: Každou korunu, kterou dnes přidáme matkám, zaplatí v budoucnu děti i s úroky.

Mateřská a rodičovská dávka ve vybraných zemích EU

Poznámka: Procenta ze mzdy se počítají jen do určitého stropu, nad který se už mateřská nezvyšuje.

Pramen: Evropská unie

Ing. Stanislava Janáčková, poradkyně prezidenta republiky

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.