Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 26 | následující Jsou zobrazeny články 251-260 z celkových 774
Kvůli všeobecné nedůvěře v současnosti odtékají z bank zemí jižního křídla (včetně Francie) značné objemy likvidity do bank v Německu, Švýcarsku a Británii. Německé banky tyto "horké peníze" ukládají u Evropské centrální banky. Ta je vezme a půjčí je zpět bankám na jihu. Tato "recyklace" pomáhá, aby eurozóna nedopadla podobně jako měnová unie mezi ČR a Slovenskem, která v roce 1993 vydržela jen 38 dní. Co však bude, až stále více peněz bude odtékat mimo eurozónu?
Hellénský seriál nekončí a plnou parou vstupuje do dalšího dílu. Kdyby vše kolem Řecka nebylo tak vážné, jeden by se skoro bavil. Jsme svědky hned několika paradoxů, které až příliš dokonale demonstrují schizofrenii současné hospodářské politiky – a to zdaleka ne jen na euroúrovni.
Jiří Pehe nám ve svém komentáři dne 27.9. oživil kultovní průpovídku z filmu Vesničko má, středisková. Opět nastavil zrcadlo současnému českému prezidentovi. V lecčems může mít pravdu, vždyť nikdo není bezchybný. Ale to v plném rozsahu platí nejen pro Václava Klause, nýbrž také pro jeho předchůdce, včetně nejbližších spolupracovníků.
Svět se utkává s množstvím blbých myšlenek. Jednou z těch nejpitomějších je pozitivní diskriminace. Zvláštní je, že tento nápad útočí podobně jako teroristé – nevíme dne ani hodiny.
Sen mocipánů v Bělehradě se splnil, generál-legenda Ratko Mladić byl 26. května 2011 zbaběle, ve špatném zdravotním stavu, po dlouhém pronásledování a terorizování i jeho rodiny, konečně chycen a za několik dnů zrádně předán do Haagu, Mezinárodnímu trestnímu tribunálu (ICTY) pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii.
Poslanci po mnoha hádkách k předloženým zdravotním a sociálním reformám zcela v pohodě, bez většího rozmyslu, bez rozpravy a jakéhokoliv věcného zájmu přehlasovali veto prezidenta Václava Klause k další, již násobné, nedomyšlené novele zákona o ovzduší. Tentokráte se svým nezájmem hodně uletěli, neboť námitky prezidenta republiky byly závažné a zcela věcné. Co je to za zákonodárce, které věcný problém nezajímá, ale výhradně a ve všech případech soutěží jak vždy přehlasovat veto prezidenta?
Pamatujete si, co jste dělali 11. září 2001? Pokud jste náhodou ekonom nebo pracujete na finančních trzích, možná si vzpomenete na neodbytnou myšlenku doprovázející normální lidský pocit hrůzy: "Proboha, na něco takového nemáme modely!"
Prezident Agrární komory Jan Veleba je proslulý kolchozní lobbista. I v těchto liberálních novinách opakovaně lobbuje za pokřivování trhu a za zvýšení zemědělských dotací. V poslední době zejména tlačí na podporu výroby elektřiny a tepla prostřednictvím takzvaných bioplynových stanic (například v článku Času už nezbývá, LN 2. 9.). Veleba argumentuje, že v Česku klesá živočišná výroba a že "jedním z mála, ne-li jediným řešením je zapojit půdu, ze které jsme byli vytlačeni, z potravinářské produkce do energetické bilance státu. Zkrátka vyrábět na ní rozumným způsobem energii."
Konec léta byl ve znamení ničení. Zatímco v Anglii mládež rabovala obchody a zapalovala auta, na Šumavě mládež devastovala přírodu. Srovnávat britské pouliční bitky s policií s českou blokádou kácení kůrovcových stromů? Jistě, jde o záměrně provokativní nadsázku. Obě události ale spojuje neúcta k zákonům, anarchie a vysoké škody. A protože nátlaková akce aktivistů v lokalitě Ptačí potok před pár dny skončila, přišel čas shrnout, co přinesla.
Londýnské rabování, loupení a pouliční násilnosti bezprizorní mládeže, které teď možná inspirovaly i noční žháře aut v německých městech, by nás měly upozornit na některé omyly progresivní ideologie. Z divokého tance nočních tlup totiž vyzařovala ohromná nakažlivá radost z totálního ničení, ale zároveň všudypřítomné kamery zachytily i mladíky, kteří si v rozmlácených obchodech zkoušeli značkové oblečení, čímž potvrdili komunistický manifest, že instituce soukromého vlastnictví je vlastně krádež a vyvlastnění správné. Ale Lenin by z nich radost neměl. Chtěl vyvlastnit celý svět a anarchii ani lumpenproletariát neuznával. A zloději, jak vidno, instinkt vlastnit velmi ctí a uznávají. Mají jen nepatrné pochyby o majiteli.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |