ENEN CZE
===

články

Luboš Smrčka: Pozitivní diskriminace je šílená

blog.iDnes.cz, 29.09.2011

publikováno: 07.10.2011, čteno: 2806×

 

Svět se utkává s množstvím blbých myšlenek. Jednou z těch nejpitomějších je pozitivní diskriminace. Zvláštní je, že tento nápad útočí podobně jako teroristé – nevíme dne ani hodiny.

Nyní atakuje Kalifornii. Tamní zákonodárci se rozhodli doporučit univerzitám úkol přihlížet při přijímání studentů k jejich rase, národnosti a pohlaví. Což se má dít v zájmu zajištění rozmanitosti a vyváženosti. Řečeno zjednodušeně a zároveň s jistou politickou nekorektností, o to ale přesněji: pokud bude mít student "Jedna" výsledek testů 74 bodů, student "Dvě" 72 body, student "Tři" 70 bodů a student "Čtyři" 67 bodů, pak přijat nemusí být nutně student "Jedna", ale docela klidně místo všech tří vědomostně lepších nastoupí na školu student "Čtyři". Dostane totiž nejvíce bonusů – za svoji rasu, národnost a případně i pohlaví. Tyto bonusy mají vyvážit určitou "diskriminaci", kterou zažívají "menšiny" (nehledě na fakt, že žen je většina), což podle příznivců pozitivní diskriminace vede k tomu, že jejich "startovní" podmínky jsou horší, a je tedy třeba určité "pomoci" k tomu, aby se stav vyrovnal.

Vypadá to logicky a vypadá to dokonce i dost "fér" a nelze se zbavit dojmu, že by to mohlo být správné, protože je to "spravedlivé".

Není a nikdy nebude.

Problém je v tom, že spravedlnost neexistuje, alespoň ve smyslu jedné spravedlnosti, jakési metafyzické obecné spravedlnosti. Spravedlnost je třídní, je dějinná, proměnná, individuální. Co je spravedlivé pro jednoho, to bývá velmi nespravedlivé pro jiného. Nemáme měřítko spravedlnosti, kromě vlastního individuálního úsudku. Spravedlnost je nepoužitelná v praktickém životě. Proto máme zákony, které platí pro každého stejně. Jistě, mnohdy tomu tak není a mnohdy si někdo lepší postavení před zákonem dokáže koupit svými penězi nebo vlivem. To je však jiná věc a je to špatné. Platit však zákony mají stejně a rovně – pro bílé, černé, asiaty, hispánce, bohaté, chudé, manažery (-ky), dělníky (-ice), pobudy, muže, ženy, homosexuály. heterosexuály i transvestity. Na tom je založena demokracie a kapitalismus, právě na této rovnosti před zákonem je založená společnost, ve které je chování občanů usměrňováno zákony a smlouvami svobodných jedinců. Tedy uspořádání, kterému vděčíme za naši životní úroveň i za naše svobody a nezadatelná práva.

Společnost neumí plánovat, neumí spravedlivě rozdělovat a neumí určit, kdo studovat má a kdo studovat nemá. Proto vznikly takové systémy, jakými jsou přijímací testy. Pokud umíš, jsi přijat. Pokud neumíš, přijat nejsi. Každá pozitivní diskriminace jednoho je negativní diskriminací druhého. Student "Jedna", jehož místo na škole zaujme student "Čtyři", bude právem cítit "nespravedlnost", neboť pokud by platil zákon rovným způsobem, studoval by on. Společnost bude tratit, protože její prostředky nebudou využity nejvhodnějším z dostupných způsobů.

Konzervativní studenti na to šli v Kalifornii jinak a zahájili v rámci "spravedlivé, rozmanité a vyvážené distribuce pečiva" protestní akci – začali prodávat koláče za různé ceny různým rasám. Bělochovi za dva dolary, ostatním různě levněji podle toho, jak "diskriminovaní" jsou. Jistě – nikdo ve skutečnosti neprodává koblihy za různé ceny, protože by byl blázen. Všichni víme, že by to bylo naprosto neefektivní, nevhodné, odsouzené k neúspěchu. Dokonce by se takový obchodník vystavoval nebezpečí, že bude považován za rasistu (a to bez ohledu na to, zda by zvýhodňoval "bílé" nebo "černé"). Jaký je rozdíl proti tomu, když stát začne přidělovat "veřejný statek" (tedy tak nebo onak dotované studium) podle barvy pleti a nikoliv podle individuálních schopností měřitelných zákonem, v našem případě testem?

Tím neříkám, že by společnost neměla podporovat takové dostatečně nadané studenty, jejichž finanční a sociální situace by jim neumožnila studium. To je naprosto jiný příběh. Ale rozlišovat, kolik bodů za vědomosti lze nahradit národnostním nebo nedej bože třídním původem, to je cesta do pekel. V Kalifornii i v České republice.

Luboš Smrčka; daňový poradce

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­