přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 17 "Rovná daň II."

87 stran, brožovaná vazba
vyšlo: květen 2002
cena: 50,- Kč

1) Přínosy a náklady plynoucí z podstaty rovné daně

2) Přínosy a náklady plynoucí z nastavení parametrů rovné daně

1) Přínosy a náklady plynoucí z podstaty rovné daně

Posuzujeme-li, zda rovná daň představuje systémové zlepšení nebo zhoršení oproti současnému způsobu zdanění, existuje shoda ekonomů na tom, že rovná daň představuje zlepšení. Nikdo asi nebude tvrdit, že rovná daň zvýší distorze, zvýší úniky, zpomalí ekonomický růst, zhorší princip horizontální spravedlnosti, atd. Opak je pravdou – rovná daň představuje systémové zlepšení, které se odrazí v úsporách pro poplatníky i pro stát.

2) Přínosy a náklady plynoucí z nastavení parametrů rovné daně

Nastavování parametrů je hrou s nulovým součtem: ať budou parametry – nezdanitelné minimum a sazba – nastaveny jakkoliv, v součtu poplatníci ani stát nevydělají ani neprodělají. Různě nastavené parametry mohou vést k tomu, že někteří poplatníci vydělají, jiní prodělají, že stát může mít více nebo méně prostředků než nyní. Výsledný součet je ale nula.

Současně existuje jedna kombinace parametrů (tj. výše nezdanitelného minima a sazby), která minimalizuje dopady na jednotlivé poplatníky a stát. Podle mých odhadů takovýmito parametry je univerzální nezdanitelné minimum ve výši 72 tisíc ročně (6 000 měsíčně) a jednotná sazba 15 %.

Při těchto sazbách většina poplatníků bude platit nižší daně a stát bude mít nižší příjmy. Nižší příjmy státu budou ale fiskálně neutrální, protože z takovýchto parametrů plyne i systémové snížení státních výdajů. Jde jednak o administrativní úsporu a jednak o snížení objemu vyplácených sociálních dávek díky skutečnosti, že vyšší nezdanitelné minimum nechává lidem s příjmy kolem životního minima více peněz, tito lidé tak nejsou nuceni žádat (resp. ztrácejí nárok) na některé sociální dávky dorovnávající příjmy na úroveň životního minima rodiny.

DOPAD ZAVEDENÍ ROVNÉ DAŇE NA POPLATNÍKY

Následují příklady dopadu na různé poplatníky podle příjmu. Tabulky 1-4 mají v levé části ukázané současné zdanění a v pravé části zdanění v systému rovné daně. Za předpokladu 15% sazby a nezdanitelného minima 6000 měsíčně – jako jediné odečitatelné položky (Tabulky1a-4a) nebo jako součtu odečitatelné položky na poplatníka a dítě (Tabulky 1b-4b).

Tab. 1: RODINA S VYŠŠÍMI PŘÍJMY, 2 DĚTI, VYUŽÍVÁ DŮLEŽITÝCH ÚLEV

Tito poplatníci by platili o 4% vyšší daně, stát by od nich vybral o 4 % více. Není tedy jednoznačné, že na rovné dani vydělají nutně bohatí. Lidé s vyššími příjmy jsou na rozdíl od běžných obyvatel ti, kdo si mohou dovolit využívat daňových úlev na úroky z hypoték a darů na dobročinnost ve výši 10 % základu. Chudí na takové výdaje, aby mohli dostat úlevu, nemají. Bohatý člověk, který tyto úlevy využívá bude sice platit daň jen 15 % ze všech příjmů, ale na druhou stranu přijde o možnost snížit si základ více než jak si jej může snížit domácnost s nižšími příjmy. Může se teoreticky stát, že bohatá rodina – díky vyšší spravedlnosti rovné daně – bude platit vyšší daně než dnes, jak ukazuje Tabulka 1a a 1b.

Bohatí na rovné dani vydělají tehdy, pokud selektivní úlevy nevyužívají, jak ukazuje

Tab. 2: RODINA S VYŠŠÍMI PŘÍJMY, 2 DĚTI, NEVYUŽÍVÁ DŮLEŽITÝCH ÚLEV

Tito poplatníci by platili o 23 % nižší daně, stát by od nich vybral o 23 % méně.

Oba příklady (Tabulka 1a a 1b a Tabulka 2a a 2b) dokumentují i nastolení horizontální spravedlnosti (=dva poplatníci se stejnými příjmy platí stejné daně bez ohledu na jejich záliby a preference).

Další dva příklady ukazují situaci v dnešním zdanění a v systému rovné daně pro rodinu s průměrnými příjmy (Tabulka 3a a 3b) a s nízkými příjmy (Tabulka 4a a 4b). Jsou to typické situace rodin, které jiné odečitatelné položky než na sebe a na děti neuplatňují. Díky vyššímu nezdanitelnému minimu tyto rodiny na systému rovné daně každopádně vydělávají.

Tab. 3: STŘEDNĚ BOHATÁ RODINA, 2 DĚTI

Tito poplatníci by platili o 14 % nižší daně, stát by od nich vybral o 14 % méně.

Tab. 4: RODINA S NÍZKÝMI PŘÍJMY, 2 DĚTI

Tito poplatníci by platili o 48 % nižší daně, stát by od nich vybral o 48 % méně.

Podstatnou neracionálností dnešního systému zdanění a sociální politiky je jeho souběžnost. Stát lidem z jedné kapsy bere daně a do druhé jim vrací sociální dávky, Toto přerozdělování samozřejmě není zadarmo. Následují graf ukazuje, jaký je "laissez faire" příjem v jednotlivých decilech příjmového rozdělení a jaký je příjem po stržení daní a přidělení dávek. Jednotné vysoké nezdanitelné minimum ve výši 6000 tuto nesmyslnou protisměrnost odbourává, což staví občany s nízkými příjmy na vlastní nohy a státu a poplatníkům šetří výdaje.

Zdroj dat: Ondřej Schneider – Tomáš Jelínek, FÚ 12/2001 str. 649

DOPAD ZAVEDENÍ ROVNÉ DAŇE NA STÁT (opraveno 9.3.2002)

Tabulka 6 uvádí výnos DPFO, DPPO a DPH schválený v rozpočtu na rok 2002. Čtvrtý sloupec odhaduje výnos těchto daní, pokud by existovala u těchto daní jednotná sazba 15 % a u DPFO nezdanitelné minimum 6000 měsíčně na poplatníka. Pátý sloupec pak představuje rozdíl.

Samotné odstranění progrese (uplatňování 15 % sazby na všechny příjmy dosud zdaňované různými sazbami) ubírá u DPFO ze závislé činnosti ceteris paribus zhruba 20 % výnosů daně. Tento úbytek by byl částečně kompenzován odstraněním selektivních odečitatelných položek. Zvýšení současných osobních odečitatelných položek by znamenalo další snížení daní, celkový dopad odhaduji na 27 miliard korun v relacích roku 2002.

Rovněž staticky je odhadován výnos DPPO, bez uvažování efektů zvýšení výběru: Čistě vlivem zdanění sazbou, která je zhruba poloviční oproti stávající sazbě je odhadnut pokles výběru o 41 miliard. DPH v jednotné výši 15 procent je o cca 15 % vyšší, než dnes průměrně uplatňovaná sazba, rovněž výnos je odhadován o 15 % vyšší. Celkový staticky uvažovaný dopad na státní rozpočet činí minus 44 mld. Kč.

Tabulka 6: Výnos daní v mld. Kč v r. 2002

Financování rozdílu 44 mld:

Rovná daň je navrhována proto, že jí jsou přisuzovány lepší vlastnosti oproti současnému zdanění, plynoucí z její podstaty. V tom tkví důvod navrhování rovné daně: Umožňuje stanovit nižší daně bez negativního dopadu na poplatníky a stát.

Fiskálně se pozitivní efekty rovné daně projevují následovně:

· Vyšší výnos z nižších úniků

· Vyšší výnos daní díky vyššímu ekonomickému růstu

· Vyšší výnos u DPPO z přilákání zisku ke zdanění

· Úspora na administrativě

· Úspora na nevyplacených sociálních dávkách

Zavedení rovné daně – daně obsahující řadu systémových pozitiv oproti současnému zdanění – umožní státu snížit výdaje a poplatníkům snížit daně, aniž by tím byla narušena stabilita výdajových programů.

Rovná daň by tak mohla mít podobu sazby 15 % u DPFO, DPPO a DPH a nezdanitelné minimum uplatňované jedním poplatníkem až 6000 měsíčně (např. 4500 na poplatníka, 2700 na dítě). Snížení státních výdajů by samozřejmě umožnilo mít ještě nižší sazbu, a/nebo ještě vyšší nezdanitelné minimum.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku