Realisté a skuteční znalci českého daňového prostředí vědí, že na rozdíl od USA kde koncept rovné daně vzniknul, u nás opravdu složité problémy v oblasti zdaňovaní a vyplňování daňových přiznání zaměstnanců nejsou. Jedná se naopak o výrazně nejjednodušší oblast platného zákona o daních z příjmů.
Běžný zaměstnanec si totiž snižuje základ daně většinou max. o 5 až 6 položek. Jde o částky:
a) na poplatníka,
b) na vyživované dítě,
c) na manželku s vlastními příjmy nepřesahujícími za zdaňovací období 38 040 Kč,
d) zaplacených úroků z úvěru ze stavebního spoření nebo z hypotečního úvěru použitého na financování bytových potřeb,
e) příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem,
f) pojistného na soukromé životní pojištění.
Snížit základ daně ještě o další částku si mohou studenti a invalidní důchodci. Snížení základu daně o hodnotu poskytnutých darů na financování kultury, sportu apod. je u zaměstnanců spíše výjimkou.
Jak je vidět - nejedná se ani o desítky odpočitatelných položek od základu daně, a ani o složitou oblast zákona o daních z příjmů, protože tato je k pochopení již po pouhém přečtení pár paragrafů textu zákona. Navíc za zaměstnance technicky toto snížení základu daně v běžných případech zařídí mzdová účtárna.
Odbourání těchto odečitatelných položek náš daňový systém, na rozdíl od toho amerického, žádným zásadním způsobem nezjednoduší!
Samotné zavedení jedné sazby daně místo současných čtyř, je z hlediska skutečného zjednodušení daňového systému u daně z příjmů fyzických osob nutno považovat za drobnou kosmetickou úpravu.
Realisté a skuteční znalci českého daňového prostředí vědí, že opravdové problémyvznikají při zdaňování příjmů podnikatelských subjektů. Důvodem jsou skutečně již nevyhovující příslušná ustanovení zákona o daních z příjmů, která jsou mnohdy nejasně formulovaná a protiřečící si.
Je třeba také opustit současnou koncepci, kdy se při zjištění základu daně vychází z účetnictví a účetní hospodářský výsledek je transformovaná složitou cestu na základ daně.
Úlohou účetnictví totiž není sloužit primárně daňovým potřebám při zjišťování zdanitelného základu firem, ale jeho hlavní funkcí je poskytování věrného a poctivého obrazu o stavu a pohybu majetku a závazků a o nákladech, výnosech, výsledku hospodaření a finanční situaci firmy. Současná krize amerických podniků v důsledku manipulace s účetnictvím význam této funkce ještě více umocňuje.
Proto je, jednoduše řečeno, nutno při zdaňování firem vycházet z koncepce nezávislé na účetním hospodářském výsledku firmy, z koncepce kde bude jasně definováno co je příjmem, co odečitatelným výdajem a tím i co je základem daně.
Místo soustředění pozornosti na zrušení odečitatelných položek by měli propagátoři rovné daně upřít více pozornosti tímto směrem a vysvětlit veřejnosti své konkrétní a nikoliv obecné představy o zjednodušení daňového systému při zdaňování příjmů podnikatelských subjektů.
Světlou, avšak kupodivu nikoliv značně propagovanou, výjimkou z jejich strany je převzatá myšlenka amerického spoluautora rovné daně Alvina Rabushky o 100% odpisu investice v roce pořízení. Americký ekonom totiž nahrazuje komplikovaný systém odpisů a nahrazuje jej pro tvorbu kapitálu příznivější metodou 100 % odpisu celé investice během prvního roku. V podstatě by si podniky mohly v roce pořízení zahrnout celou investici (nákup stroje, nemovitosti, výrobní linky apod.) do daňově uznatelných nákladů.
Americký ekonom sám považuje zahrnování celé investice do nákladů za klíčový prvek plánu daňové reformy na rovnou daň!
Realizaci této myšlenky by zcela jistě uvítaly statisíce našich podnikatelských subjektů.
Ulehčení života by to přineslo i daňovým poradcům, účetním a ekonomům, protože oblast odpisování hmotného majetku, rozlišování toho co je opravou a jeho technickým zhodnocením, co je součástí hmotného majetku a co ne, patří v současné době mezi nejkomplikovanější oblasti současného zákona o daních z příjmů.
Tuto myšlenku amerického ekonoma je třeba podpořit!
Ulehčí se tak život statisíců daňových poplatníků a významná by byla i daňová úspora oproti současnému stavu. Zároveň by se i uvolnily kapacity finančních úřadů např. pro důslednější kontrolu nadměrných odpočtů u daně z přidané hodnoty, kde dochází k rozsáhlým daňovým únikům.
Tento klíčový prvek americké rovné daně bychom měli do našeho daňového systému zavést.
Miloš Hovorka, daňový poradce a ekonom
Březina Petr, Čmolík Jan: Rovná daň očima daňového poplatníka
Kohout Pavel: Rovná daň: argumenty a předsudky
Mach Petr: Přínosy a náklady zavedení rovné daně
Mach Petr: Přínosy a náklady rovné daně
Mach Petr: Přínosy a náklady rovné daně
Machala Karel: O rovné dani vyprávíme mnoho nepravdivých skazek....
Minčič Ladislav: Stará známá, a přece neznámá rovná daň
Schneider Ondřej: Rovná daň: troška nepříjemné aritmetiky…
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |