Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 5 | následující Jsou zobrazeny články 41-50 z celkových 774
Úmrtí Garyho Beckera (1930-2014) je příležitostí vzpomenout na slavného ekonoma, který se stal ve společenských vědách vskutku kultovní postavou. Jeho příspěvek byl průlomový, protože rozšířil ekonomický přístup k lidskému chování i na témata původně sociologická, politologická či právní. Ostatně obdržel za to v roce 1992 i Nobelovu cenu za ekonomii. Ne nadarmo bývá nazýván ekonomem imperátorem.
Je pozoruhodné, jak v posledních letech není Západ v krizových oblastech světa schopen nabízet věcná politická řešení a prosadit je a na místo toho se utíká k volbám jako ke zdánlivému spásonosnému východisku z krize. Mohli jsme to sledovat v Afghánistánu, v Iráku a posledním příkladem má být Ukrajina. Prostá úvaha nad tímto postupem i historie podobných pokusů ukazují, že to je nesmysl.
Po tom, co se stalo na Krymu a co se děje na Ukrajině, se stále více hovoří o ruské expanzi. Mluví o ní mnozí politikové ve všech zemích NATO, čeští nejsou výjimkou. Ale například v USA zaznívají i hlasy odlišné, zejména ze strany expertů na soudobé mezinárodní vztahy.
Pomáhá rozvoji moderního kapitalismu spíše protestantská, nebo katolická etika? Posiluje západní racionalita rozvoj moderního kapitalismu, nebo působí jako železná klec, která pokrok nakonec brzdí? Má se politik řídit etikou smýšlení, nebo etikou odpovědnosti? Má být společenská věda hodnotově neutrální, nebo je každá věda beznadějně ideologická? Tyto zásadní otázky nastolil sociolog, filozof a ekonom Max Weber. Sto padesát let od jeho narození vybízí k hlubší reflexi.
Dnešní Ukrajina je smutným důsledkem Stalinova míchání národů a hranic, přetrhávání přirozených historických vazeb, pokusu o vytvoření nového sovětského člověka a přeměny původních národů v pouhá z historie zbylá etnická rezidua. To považujeme za východisko našeho uvažování a za něco, co je v dnešních politických a mediálních diskusích do značné míry opomíjeno.
Česká centrální banka slaví. Zveřejněná čísla o inflaci – meziročně dvě desetiny nad nulou, navlas stejně jako v únoru – další měsíc v řadě potvrzují, že loni na podzim měli pánové pravdu, když zatroubili na poplach proti hrozícímu pádu do deflační pasti. Asi to stejně nemá cenu, ale zkusme si na tomto místě ještě jednou shrnout základní argumenty, které proti takto zacílené politice stojí.
Nová vláda se připravuje realizovat krok, k němuž nemělo odvahu osm vlád předchozích – přepracovat, přijmout a uvést do života zákon o státní službě. Norma tohoto názvu sice již byla přijata v roce 2002, avšak její účinnost byla až dosud opakovaně odkládána v důsledku obav z jejích dopadů na skutečné poměry ve státní správě a především na veřejné rozpočty.
Vítězství Andreje Kisky v prezidentských volbách na Slovensku vybízí k obecnějšímu zamyšlení nad zákonitostmi dvoukolové přímé prezidentské volby. Máme totiž tendenci v předvolebních diskusích a spekulacích favorizovat outsidery a hovořit s překvapením o vítězství skutečných favoritů.
V pondělí 24. března 2014 česká vláda schválila přistoupení České republiky k tzv. fiskálnímu paktu. Tento dlouho avízovaný krok podporuje nejen prezident republiky a všechny strany vládní koalice, ale i opoziční TOP 09.
V žádném případě nechci hájit autokratický režim a zločiny tradičního ruského samoděržaví, natož jeho pro nás dost nechutnou verzi v osobě Vladimira Putina.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |