ENEN CZE
===

články

Jan Eichler: Kořeny ukrajinské krize očima amerických profesorů

Právo, 22.04.2014

publikováno: 06.05.2014, čteno: 2478×

 

Po tom, co se stalo na Krymu a co se děje na Ukrajině, se stále více hovoří o ruské expanzi. Mluví o ní mnozí politikové ve všech zemích NATO, čeští nejsou výjimkou. Ale například v USA zaznívají i hlasy odlišné, zejména ze strany expertů na soudobé mezinárodní vztahy.

Již před pěti lety zveřejnili dva přední představitelé liberálního proudu, profesor John Ikenberry z Princetonské univerzity a jeho kolega Daniel Deudney z Hopkinsonovy univerzity, rozsáhlou studii. Právě oni dva už v roce 1991 napsali, že ve studené válce prohrál komunismus nikoli s Reaganem a jeho tvrdou linií, ale s Johnem Lennonem a jeho tzv. měkkou silou. Zároveň varovali před těmi, kdo se budou donekonečna odvolávat právě na Reagana a budou volat po návratu k politice z pozice síly.

Bobtnání NATO

Proto nepřekvapilo, když na počátku roku 2010 tvrdě kritizovali americkou politiku mířící cestou neustálé revize uspořádání nastoleného po skončení studené války.

Nejvíce kritizovali NATO, jež bobtnalo navzdory slibům daným Moskvě roku 1990, že pokud Rusko kývne ke znovusjednocení Německa, nebude se rozšiřovat Aliance. Jenže pak NATO přijalo země střední Evropy (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko) a o pět let později dokonce dalších sedm zemí, z čehož tři byly bývalé sovětské republiky.

Ikenberry a Deudney označili za další vážná porušení rozhodnutí George Bushe ml. odstoupit od smlouvy ABM, budování ropovodů obcházejících území Ruska a plány na stavbu protiraketových základen. To vše podle nich bylo projevem expanze, i když formálně zmírněné tím, že všechna opatření vehementně podporovaly tehdejší mocenské elity v bývalých zemích Varšavské smlouvy, čímž americkému pronikání stále blíže k Moskvě dodávaly liberální a idealisticky znějící nátěr, přičemž zmiňují především roli Václava Havla a Lecha Walesy.

V závěru svého tehdejšího článku američtí profesoři dokonce varovali před pronikáním USA do Gruzie a na Ukrajinu.

Předpověděli i konfrontaci kvůli Krymu, který Rusové rozhodně nevydají, protože o něj mnohokrát bojovali a kde mají strategický přístav Sevastopol. Zásadní výhrady proti neustálému americkému postupu směrem k Moskvě vyjadřují v USA i klasičtí realisté.

Byla překročena červená čára?

John Mearsheimer, profesor politických věd na univerzitě v Chicagu, mimo jiné autor známé publikace Proč politikové lžou, bez obalu napsal, že právě Krym s Ukrajinou a Gruzií neznamenají "pouhý" přístup k Rusku, jakým jsou pobaltské státy, ale přímo vstupní bránu, a proto si žádný ruský politik nemůže dovolit je vydat, neboť by svou zemi učinil smrtelně zranitelnou.

Američtí akademici se tedy navzdory rozdílným teoretickým pozicím shodují, že nelze tedy mluvit o ruské expanzi, protože za poslední čtvrtstoletí probíhala naopak neustálá expanze USA směrem k Moskvě. Naplňovalo se to, čemu britský profesor Michael McGwire, jinak prominent kritického přístupu, říká "expanzivní geopolitické kritérium". A shodují se také, že Rusko dalo již v roce 2008 jasně najevo, kde je takzvaná red line, červená čára, za niž už nikoho blíž ke své metropoli nepustí. Čili Západ zkoušel Rusy, kam až ho nechají zajít a jak budou reagovat a také jak se reakcí případně zdiskreditují. To už je ale námět jinou úvahu.

Jan Eichler; působí v Ústavu mezinárodních vztahů

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­