přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 4 "Ekonomika, právo, politika"

151 stran, brožovaná vazba
vyšlo: květen 2000
cena: 50,- Kč

Nad názvem dnešního semináře "My a EU: Argumenty místo iluzí" visí otazník. O jakých iluzích má být řeč? Aby bylo možné o nějakých iluzích diskutovat, je třeba tyto iluze konkrétně pojmenovat. A vycházíme-li z různých názorových přístupů - jak jsem to vnímal po příspěvku pana Bednáře - bude obtížné se shodnout na tom, co vlastně za iluze považujeme.

Struktura mého příspěvku je následující: v první části provedu stručnou rekapitulaci procesu přičleňování ČR k EU. Ve druhé části nastíním postoj ČSSD k evropské integraci. Třetí část zkoumá postavení ČR ve vztahu k EU. Čtvrtá část popisuje pokrok ČR v procesu přičleňování k EU. Pátá část zdůrazňuje nutnost politického konsensu o přibližování k EU. Šestá část se zabývá termínem vstupu ČR do EU a sedmá kapitola nabízí závěr.

1. Rekapitulace procesu přičleňování ČR k EU

Základní politické diskuse o tom, zda do EU vstoupit nebo ne, byly ukončeny v lednu 1996, kdy tehdejší předseda vlády pan Václav Klaus odevzdal v Římě oficiální přihlášku České republiky do Evropské unie. Pozice ČR byla tehdy jasně vyjádřena v doprovodném memorandu k této přihlášce, který bych rád připomněl: "Vláda České republiky si uvědomuje prospěšnost a nevratnost procesu evropské integrace a jeho unikátní aktuální vyjádření v konceptu institucí Evropské unie, uvědomuje si i perspektivnost a budoucí potenciál příležitostí, který tento koncept nabízí. Oceňuje odvahu a vizi jeho zakladatelů a jejich pokračovatelů, jejich trpělivost, houževnatost a realismus. Projevovat stejné vlastnosti ukládá sama sobě tváří v tvář historické výzvě."

Význam zmíněného memoranda je i v tom, že tehdejší česká vláda, v jejímž čele stál Václav Klaus, se vypořádala s některými závažnými argumenty, které se ptaly, proč je účelné do EU vstupovat. V memorandu připustila tehdejší vláda určitá váhání a jisté výhrady, které provázely její rozhodnutí požádat o členství v EU: "Nebylo lehké porozumět principům fungování složitého a někdy i nedostatečně transparentního mechanismu EU, v němž jsou principy liberalizující, které rozšiřují svobody, doprovázeny nezbytnými prvky regulujícími, disciplinujícími a organizujícími."

Zásadní význam mělo politické prohlášení, že "Česká republika akceptuje pro své budoucí členství Evropskou unii takovou, jaká je a jakou ji bude dotvářet kolektivní moudrost členských států v nejbližších měsících a letech. Vláda České republiky budu připravena akceptovat acquis commuautaire, úroveň spolupráce členských států na všech úrovních, na kterých bude Evropská unie stát v době vstupu České republiky. Tuto spolupráci bude Česká republika vnímat jako spolupráci rovných partnerů. Bude přitom připravena se plně podílet na dalším rozvoji a posilování Evropské unie. Vytváření evropského díla bylo vždy záležitostí poučené představivosti, politické odvahy, trpělivé každodenní práce, kritičnosti, střízlivého realismu, solidarity a umění spolupráce, vstřícnosti a kompromisu. Se stejnými přístupy hodlá k Evropské unii přistupovat i Česká republika."

Podání přihlášky do EU ukončilo etapu, kdy byly váženy dlouhodobé přínosy i náklady českého členství v tomto integračním seskupení. Bylo přijato politické rozhodnutí, s nímž vřele souhlasím - vstoupit do EU jako plnoprávný členský stát. Nyní se nacházíme v etapě, kdy konkrétní jednání o vstupu do EU dosáhla již pokročilého stadia. Naším hlavním úkolem je posoudit konkrétní krátko- a střednědobé přínosy i nepříznivé dopady členství v EU na náš stát a náležitě se na členství připravit.

2. Vztah ČSSD k evropské integraci

Nemůžeme přecházet skutečnost, že ne všechny politické strany v naší zemi se shodují v hodnocení dosažených výsledků integračního procesu. Část českých politických stran - a mezi ně patří i ČSSD - vidí v EU snahy o naplnění představ Evropy míru, Evropy prosperity, Evropy solidarity. Není mi známo - a tím reaguji na poznámky pana Bednáře - že by se EU vzdala či byla připravena se vzdát principu solidarity, který vnímám jako jeden ze základních principů, na kterých je EU postavena. Není mi známo, že by se toho principu chtěla vzdát ani kvůli rozšíření o postkomunistické státy.

Co se týče ČSSD, odkazuji na koncepci zahraniční politiky České republiky, kterou jsme publikovali, kde jsme popsali naši evropskou vizi. V této koncepci říkáme: "Česká republika podporuje evropský integrační proces a hlásí se k vizi sjednocené, demokratické, sociálně spravedlivé, prosperující a mírové Evropy bez napětí, Evropy svobodných občanů a spolupracujících regionů. Podporuje všechny kroky, které povedou ke společenství, v němž jsou plně respektována lidská, občanská i sociální práva jednotlivců, včetně práva na důstojný život ve zdravém prostředí. Usiluje o vznik společenství, v němž budou občané demokraticky rozhodovat o správě věcí veřejných."

ČSSD vychází z toho, že v zájmu dosažení těchto cílů je účelné vytvořit společné evropské instituce a prosazovat v jednotlivých oblastech společnou evropskou politiku. Aby toho bylo dosaženo, je nezbytné, aby jednotlivé členské státy EU byly připraveny postupně sdílet větší část své státní suverenity. Zdůrazňuji, že tak činí dobrovolně, bez jakéhokoliv donucení a ve vlastním zájmu. Vychází přitom z realistického hodnocení sociálních procesů ve světě a zejména z globalizačních procesů, které nepochybně sféru suverenity národního státu omezují (bez ohledu na to, zda určitý stát je členem integračního seskupení nebo stojí mimo ně).

Nevnímám Evropskou unii jako seskupení, které by si stanovilo federalizaci jako svůj cíl, ani jako seskupení, které by popíralo roli národního státu nebo by omezovalo svobodu rozhodování těchto států, jak to zde naznačoval pan Bednář.

ČSSD hodnotí Evropskou unii jako unikátní výsledek dlouhodobého programového poválečného úsilí všech rozhodujících evropských politických sil – sociálně demokratické, konzervativní i liberální orientace. Je si vědoma toho, že EU jako každý výsledek lidského snažení - má řadu nedostatků a slabin. Jde o zcela přirozený výsledek kompromisů mezi národními členskými státy, které i nadále hrají důležitou roli při určování tempa i charakteru integračního procesu. Dokonce bych řekl, že národní státy hrají rozhodující úlohu. Předpokládám, že nedostatky a slabá místa je možné společným úsilím odstraňovat. Nemá však valného smyslu o těchto nedostatcích mluvit, strašit se jimi bez možnosti se na jejich odstraňování aktivně podílet.

3. Postavení ČR ve vztahu k EU

Nyní bych se zamyslel nad tím, jakou roli by ČR v integračním procesu měla hrát či hraje. V oblasti ekonomiky je ČR už prakticky součástí EU. 65% českého zahraničního obchodu se realizuje se státy EU. Evropská unie se v loňském roce podílela na českém vývozu 69%. To je mimochodem více než v případě některých členských zemí EU.

Je dobrou zprávou, že v loňském roce zaznamenala ĆR poprvé od začátku devadesátých let aktivní saldo v obchodní bilanci s EU. Co z toho vyplývá? Česká ekonomika a český průmysl jsou schopny obstát na náročných trzích EU, aniž ještě čerpáme výhod z členství. Přitom jsme v minulém roce plně nevyužívali možnosti, které poskytuje Evropská dohoda o přidružení. Teprve v roce 2002, kdy dojde ke zrušení zbytkových cel na automobily, bude plně liberalizován obchod s průmyslovými výrobky.

Základním problémem české pozice je, že při těchto těsných vazbách na EU nemáme možnost jako přidružený člen rozhodování EU ovlivňovat. Jsme ve stejné pozici, v níž byly země Evropského společenství volného obchodu včetně Velké Británie, když se rozhodovaly o své další ekonomické a politické strategii. Jak známo, tenkrát se rozhodly přistoupit k EU a vystoupit z Evropského společenství volného obchodu.

V zájmu ČR je, aby co nejdříve došlo k odstranění tohoto deficitu politického vlivu a toho lze dosáhnout pouze na bázi plnoprávného členství v EU. Nutno dodat, že obdobně jako my uvažují i ostatní kandidátské země.

4. Pokrok ČR v procesu přičleňování

Lze konstatovat, že jsme v procesu přičleňování k EU značně pokročili. Naše republika předala Evropské unii 29 pozičních dokumentů k jednotlivým kapitolám acquis communautaire z celkového počtu 31. Jednání byla zahájena o 23 kapitolách a 10 z nich bylo již předběžně uzavřeno, mezi nimi i velmi náročná kapitola týkající se volného pohybu zboží. V počtu předběžně uzavřených kapitol patří ČR mezi nejúspěšnější kandidátské země. Očekáváme, že v letošním roce bude otevřeno i zbylých 6 kapitol.

Ačkoli dosavadní bilance našeho jednání o přistoupení k EU je poměrně pozitivní, nemůžeme, a také to nedělám, vyvozovat z toho předčasně optimistické závěry. Tvrdou skutečností je, že nejobtížnější úsek cesty je teprve před námi. Čeká nás jednání o těch nejtěžších kapitolách - např. o volném pohybu kapitálu, o životním prostředí, o zemědělství apod. Teprve koncem letošního roku bude zřejmé, jak obtížná jednání nás budou ještě čekat a v jakém časovém horizontu budeme moci další kapitoly uzavřít.

Předpokládáme, že jednání o přistoupení by mohla být dokončena v příštím roce. Zároveň však musíme výrazně pokročit v přípravách na vstup do EU. Kritickým obdobím z tohoto hlediska je zejména první pololetí letošního roku. Není nadsázkou, když řeknu, že nyní se rozhoduje o tom, zda se naše republika zařadí mezi první skupinu zemí, které se stanou členy EU. Vláda vypracovala pro toto období náročný program legislativních i nelegislativních prací. Jeho uskutečnění závisí do značné míry na vstřícném postoji opozičních politických stran, zejména ODS, a na spolupráci vlády s parlamentem.

5. Politický konsensus o přičleňování k EU

Považuji za potřebné připomenout, že naši partneři v EU s velkým zájmem a uspokojením zaregistrovali dohodu o přípravě ČR na vstup do EU uzavřenou 26. ledna letošního roku mezi ODS a ČSSD. Důležitým signálem pro ně bylo prohlášení, že obě strany považují vstup ČR do EU za otázku národního zájmu a že strategickým cílem je vstup naší země do EU v příští vlně rozšíření, jakož i shoda na potřebě urychlení harmonizace českého právního řádu tak, aby ČR mohla vstoupit do EU po 1. lednu 2003.

Zde přítomný pan Zahradil se mnou tyto věty formuloval. Máme shodný názor na nutnost vykázat konkrétní výsledky před přijetím další hodnotící zprávy v reakci na loňskou hodnotící zprávu Evropské komise. Tuto dohodu jenom v několika posledních málo týdnech ocenili např. ministr zahraničí Velké Británie Robin Cook a komisař EU, který má na starosti rozšíření, Günter Verheugen. Pan Verheugen mi napsal, že tuto dohodu vítá, a že tento nový konsensus pomůže odstranit nedostatky konstatované v hodnotící zprávě Evropské komise. Zdůraznil, že posílení opoziční smlouvy - tento termín sám použil - má v tomto kontextu "vysokou cenu".

Pozitivně bylo našimi partnery v EU přijato i společné hodnocení a závazek obou politických stran, že považují vstup ČR do EU za zahraničně politickou prioritu, a závazek v maximální míře vysvětlovat průběh tohoto procesu občanům ČR a poskytovat jim přitom informace o všech aspektech dopadu našeho členství v EU. Dostali jsme příslib našich partnerů v EU, že nám v těchto věcech pomohou a sdělí nám své zkušenosti z těchto oblastí. Řada politiků ještě letos přijede do ČR a bude se účastnit i veřejných shromáždění, kde budou vysvětlovat svou politiku a důvody, proč se domnívají, že je pro ČR výhodné vstoupit do EU.

6. Termín vstupu ČR do EU

Otázkou, o níž se často diskutuje, zní: kdy má Česká republika přistoupit k EU? Vláda vychází z toho, že Česká republika by měla být připravena přistoupit k EU 1. ledna 2003. K tomuto termínu orientuje své práce, tento termín uvádíme v pozičních dokumentech předaných EU. Z tohoto termínu vycházíme jak při jednání s představiteli EU, tak s představiteli jednotlivých členských států.

Termín 1.1.2003 nebyl stanoven náhodně. Při jeho stanovení jsme přihlíželi ke stavu EU a zejména k střednědobé prognóze vývoje, která byla vyložena v dokumentu EU pod názvem Agenda 2000. Vzali jsme v úvahu, že jednání České republiky o přistoupení k EU začalo v březnu 1998 a mohla by být dokončena příští rok. Vycházíme z přesvědčení, že je reálné, aby Česká republika do roku 2003 učinila všechny nezbytné přípravné práce.

Nikdy jsem neskrýval, že termín 2003 je termínem velmi náročným, často říkám i optimistickým, a že vyžaduje trvalé soustředěné úsilí nejen vlády, ale i všech subjektů, které budou vstupem do EU buď přímo nebo nepřímo ovlivněny. Je to termín velmi optimistický, ale myslím si, že není nereálný. Je pro nás důležité, že obdobně jako my uvažují a postupují i další kandidátské země první vlny rozšíření. Všechny si stanovily obdobné referenční datum, včetně Maďarska, které si původně kladlo za cíl vstoupit do EU začátkem roku 2002.

Zaznamenali jsme hlasy doporučující se vstupem do EU nespěchat, pořádně se připravit, hledat případně jiná variantní řešení, jako např. uzavřít s EU smlouvu o bezcelní unii nebo vyjednat s EU něco na způsob Evropského ekonomického prostoru. Na představu, že by bylo možno vyjednat novou asociační dohodu, reagoval pan náměstek Telička. Myslím si, že je srozumitelné, proč se vláda touto cestou nedala. Vycházíme z toho, že je v našem zájmu stát se členským státem EU co nejdříve. Pro to mluví nejen důvody ekonomické, členský stát nejen využívá výhod jednotného trhu EU, ale má i přístup k těm strukturálním a kohesním fondům, které do určité míry kompenzují důsledky zostřené konkurence. Nevšiml jsem si, že by se nám mělo v rámci připravované reformy působení těchto fondů po vstupu vyhnout.

Teoreticky lze sice uvažovat o tom, že by ČR do EU koncem tohoto desetiletí vstoupila až po Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Estonsku, Slovensku popř. dalších kandidátských zemích. Neumím si však představit, jak by jakýkoliv odpovědný český politik takovouto politiku před českou veřejností obhajoval. Nebudu se zabývat argumenty, které mám pro stanovení takového jasného referenčního data.

Jsem rád, že dohoda mezi ODS a ČSSD výslovně stanoví, že obě strany si uvědomují nutnost "urychlit harmonizaci českého právního řádu s evropským právem tak, aby ČR mohla vstoupit po 1. lednu 2003". Neskrývám, že i tato dohoda posílila naši negociační pozici. EU dala jasně najevo, že každá kandidátská země bude pokračovat v jednání o členství svým vlastním tempem a bude uplatňovat princip diferenciace, takže pokrok v jednání bude přímo záviset na připravenosti každého kandidátského státu. To vytváří prostor pro urychlení negociací, jakož i pro rozdělení jednajících států na několik skupin, ve kterých budou přijímáni noví členové. Po helsinském zasedání Evropské rady je jasné, že do EU nevstoupí najednou všechny jednající kandidátské země - dnes jich je dvanáct - ale je možné, že najednou nevstoupí do EU ani země, které společně zahájily jednání před dvěma roky.

7. Závěr

Současná fáze evropské integrace nedovoluje zájemcům o členství vybírat si, kterou část acquis převezmou a ze které bychom chtěli trvalou výjimku. V tomto aspektu je EU velmi tvrdá, vůči kandidátským zemím prosazuje politiku "buď vše a nebo nic". Česká republika a další kandidátské země mohou žádat, a také žádají, o časově i rozsahem omezená přechodná období, po která nebude část legislativy EU aplikována. Vycházíme ze zásady žádat o přechodná období pouze v oblastech, kde je to z hlediska českých zájmů zcela nezbytné.

V první polovině roku 2000 budou otevřeny všechny kapitoly s výjimkou kapitol týkajících se institucí EU. Očekávám, že Evropská rada v Nice na konci francouzského předsednictví v prosinci letošního přijme na základě pokroku v jednáních a na základě další hodnotící zprávy z podzimu letošního roku harmonogram rozšiřování EU. Bylo by žádoucí, aby stanovila i cílová data pro ukončení jednání nejlépe připravených kandidátských zemí. Pro ČR je důležité, abychom stáli mezi zeměmi první skupiny, která přistoupí do EU.

Ve svém příspěvku jsem záměrně nemluvil o iluzích. Vstupovat kamkoliv s iluzemi bych považoval za nerealistické. Tvrdím, že politika současné vlády k EU je velmi realistickou. Nedopusťme, aby šarvátky na naší politické scéně ohrozily náš vstup do Evropské unie.

Jan Kavan