Čtvrtý sborník Centra pro ekonomiku a politiku ukazuje, že svižné tempo naší činnosti, které jsme nasadili v roce 1999, pokračuje i v roce 2000. Je to více než potřebné, neboť mediální debata v ČR se stále utápí v malichernostech, není schopna odlišit podstatné od nepodstatného a mnohdy jí chybí věcný a fundovaný pohled na společenské a ekonomické problémy. Pokud CEP v kultivaci veřejné diskuse alespoň trochu přispívá, budeme rádi.
Sborník 4/2000 zahrnuje přednášky a referáty pronesené na seminářích od prosince 1999 do března 2000. Akce, kterou jsme zařadili na první místo, byla věnována nositeli Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1999, Robertu Mundellovi. Se slavným Mundell-Flemingovým modelem se dnes setkává každý český student ekonomie na vysoké škole, ale o teoretických východiscích Mundella zpravidla mnoho neví. Seminář proto nabídl pohled do Mundellova teoretického odkazu – jak na jeho názory k účinnosti měnové a rozpočtové politiky při fixním a flexibilním měnovém kurzu, tak o jeho koncepci optimálních měnových zón.
Za poslední rok vláda navrhla a parlament projednával dva důležité mediální zákony: tiskový zákona a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Rozhodli jsme se uspořádat seminář s názvem "Nezávislost médií v demokratickém státě". Řečníci zkoumali – každý ze svého úhlu pohledu – legislativu v oblasti médií, která – jak se zdá – směřuje u nás k čím dál silnější regulaci. Seminář se snažil upozornit na teoretická i praktická úskalí přehnané regulace médií a demonstrovat, že soukromá média jsou podnikáním jako každé jiné, a že je není třeba svazovat žádnými dalšími předpisy, vyhláškami, směrnicemi a kvótami, které v konečném důsledku otravují život jak provozovatelům vysílání, vydavatelům a vlastníkům, tak divákům, posluchačům a čtenářům. To se samozřejmě netýká veřejnoprávních médií, kde by měl stát naopak jasně definovat, co rozumí veřejným zájmem, který by pak veřejnoprávní rozhlas a televize měly plnit.
V únoru 2000 jsme se opět věnovali ekonomické teorii: na půdě VŠE jsme upozornili na první českou učebnici ekonomie z pera profesora Roberta Holmana. Účastníci, které tvořilo fundované auditorium profesorů, docentů, asistentů, ale i řady pilných studentů, si kladli zajímavé otázky: Jak by měla vypadat učebnice ekonomie? Existuje ekonomie jedna, nebo je jich více? Má být výklad pro studenty založen na abstraktních grafech a vzorcích, nebo spíše na příkladech ze života, které každý zná ze zkušenosti? Má učebnice vychovávat, může (a má) být hodnotově neutrální? Nejen na tyto, ale na i řadu dalších teoretických i praktických otázek spojených s výukou ekonomie na českých vysokých školách, hledal (a doufejme že našel) fundované odpovědi.
Kritici nás často povrchně označují za euroskeptiky, vyčítají nám, že podceňujeme evropský integrační proces, někdy dokonce tvrdí, že vstup ČR do EU zpomalujeme. Seminář "My a EU: Argumenty místo iluzí" se pokusil některé z těchto zažitých předsudků vyvrátit. Pokud se podařilo alespoň trochu ukázat, že Evropská unie není homogenní, nýbrž vysoce heterogenní útvar, že jednotlivé země EU mají své vlastní národní zájmy, že prohlubování unie na jedné straně a její rozšiřování na straně jsou cíle do značné míry konfliktní (nikoli komplementární), pak setkání rozhodně nebylo zbytečné. Nezbývá než doufat, že věcný, realistický a analytický pohled na evropskou integraci jednou pronikne i do našich médií, která jsou zatím v zajetí různých "euronadšeneckých" klišé a idealistických a snílkovských pohledů na Evropskou unii.
Ve čtvrtém sborníku CEPu samozřejmě nemohl chybět ani "generační" ekonomický seminář. Konal se v prosinci 1999, kdy jsme k diskusi pozvali ekonomy střední generace. Ačkoli byli přítomni zástupci všech názorových proudů uvnitř naší ekonomické obce, příjemným překvapením bylo, že se ani jeden z nich neuchýlil k lacinému negativismu a pesimismu. Dnes, kdy se česká ekonomika pomalu zotavuje z recese, zůstává většina národohospodářských ukazatelů sice rozporných, ale světélko na konci tunelu již opět nesměle poblikává. Přejme si, aby hospodářství nastartovalo dráhu úspěšného a stabilního růstu, který nebude bržděn umělými a drastickými zásahy centrální banky či vlády.
Po přečtení textů z tohoto sborníku musí být zřejmé, že se CEP úspěšně rozvíjí, že se okruh autorů i tématický záběr se rozšiřuje, a že se kvalita příspěvků prohlubuje. Dovolujeme si také právě vydávanou, další autorskou knížku CEPu od Jana Zahradila "Realismus místo iluzí" a těšíme se na setkání s Vámi na našich dalších akcích.
Václav Klaus, 23. května 2000
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |