přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 4 "Ekonomika, právo, politika"

151 stran, brožovaná vazba
vyšlo: květen 2000
cena: 50,- Kč

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

během přemýšlení o svém vystoupení mi soustavně splývala otázka významu učebnice ekonomie pro pochopení světa s širší otázkou, kterou je význam ekonomie samotné pro takové chápání. Pokud bychom se přiklonili k úžeji pojaté otázce, tedy k významu učebnice, pohybovali bychom se myšlenkově jednak ve sféře ekonomie, jednak ve sféře pedagogiky. Nakonec jsem se rozhodl, že o nějaké násilné oddělování užšího a širšího pohledu nebudu usilovat, a že prostě naznačím některé své pohledy na problém učebnic ekonomie s tím, že na něj budu pohlížet jako na součást širší problematiky pedagogizace poznatků o principech, na nichž funguje hospodářství. Přestože se setkáváme u příležitosti vydání konkrétní učebnice ekonomie konkrétního autora, půjde o poznámky obecnější povahy. Ke klíčovým rysům, jednotlivým obsahovým momentům a k organizaci učebnice profesora Holmana jsem se již vyjádřil, a to převážně pozitivně, ve svém recenzním posudku.

Ekonomie i pro neekonomy

Důležitou otázkou, kterou by si měl každý potencionální autor učebnice vyjasnit, je otázka, komu je jeho dílo určeno. Čtenářská resp. studijní obec využívající učebnice ekonomie je velmi segmentovaná, což mohu bezprostředně pozorovat v prostředí Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, kde působím. Vyučujeme zde ekonomii, jak pro budoucí profesionální ekonomy, tak i pro studenty technických fakult, a aby věc nebyla tak jednoduchá, i pro studenty ekonomických oborů na technických fakultách.

Pedagogická situace z hlediska ekonomie je na technických fakultách zcela odlišná od situace na fakultě ekonomické. Zatímco na ekonomické fakultě je ekonomie víceméně vnímána jako přirozená esencionální součást budoucí kvalifikace, na fakultách technických je většinou studentů vnímána jako cizorodý prvek. Zejména v nižších ročnících jen málo studentů chápe, že "ekonomie je příliš důležitá, než aby byla ponechána jen ekonomům".[1] Zdá se však, že vlivem určité ekonomizace života společnosti, přibývá i na technických fakultách studentů, kteří výuku a studium – řekněme "základů ekonomického myšlení" vnímají jako účelné dokompletování a nikoliv jako rozmělňování technické kvalifikace. Zejména ve vyšších ročnících studia si začínají uvědomovat, že úspěch i technicky sebedokonalejšího produktu bývá podmíněn ekonomickým kontextem jeho produkce, prodeje a užívání.

Učební texty, ať již ve formě učebnic nebo skript, by v zájmu pedagogického úspěchu měly být přizpůsobeny specifickým rysům myšlení a vnitřní motivace jednotlivých skupin studujících. Učebnice pro přípravu profesionálů (případně i silně zaangažovaných a vášnivých amatérů) se nutně musí lišit jak obsahem, tak i didaktikou od učebnice určené pro širší veřejnost, u níž vždy půjde jen o základní poznání toho, jak funguje mechanismus hospodářského života. Koneckonců – každá věda má své těžko přístupné vrcholy a své nížiny". (J. Janiš v doslovu k učebnici svého druhu "Peníze jsou dobrý sluha".)[2] Rozdílnost by se měla odrážet i v přístupnosti textu, ne však za každou cenu. Tak třeba učebnice ekonomie v podobě comicsových obláčků (či bublin?) nedoporučuji, byť vím, že v zahraničí takové "učebnice" existují.

U učebnice ekonomie pro širší veřejnost, tedy "ekonomie pro neekonomy", bych se chtěl zastavit, neboť se domnívám, že její potřeba je akutní. Pokud máme zájem na tom, aby občané samostatně ekonomicky mysleli, měla by učebnice pro laiky být napsána. A to tak, aby u čtenáře probouzela zájem o národohospodářské otázky nikoli tak, aby je od ekonomické problematiky (třeba indiferenčními křivkami či izokostami) odpuzovala. Myslím, že vhodnou inspirací pro potencionální autory takové učebnice by mohlo být Pimperovo "Národní hospodářství pro každého" z předválečné doby.[3] Snad je v dané souvislosti účelné, když z Pimperovy předmluvy k 5. vydání jeho knihy uvedu jednu myšlenku:

"Čím více budeme míti hospodářsky vzdělaných lidí, tím více bude u nás smyslu pro veřejnou a politickou odpovědnost a tím více bude zároveň čeleno úzkoprsé stranické demagogii politické. Ve znalosti základních pojmů národního hospodářství je nejlepší záruka výchovy občanů k demokracii a ke správné kritice veřejných věcí".[4]

Vím, že doporučovat v této zemi a v této době nějakou ekonomickou osvětu je nevděčné, neboť to vyvolává nepříjemné asociace. Šíření poznatků alespoň o základních principech ekonomického života v zemi s tržním hospodářstvím, je však zcela evidentně potřebné. Ekonomie by měla pronikat za hranice ekonomické veřejnosti a být "imperiální" vědou i v tomto sociokulturním a nejen ve "stieglerovském" smyslu slova.

Má učebnice ekonomie vychovávat?

Nedávno jsem se zúčastnil obhajob závěrečných prací na ostravské Pedagogické fakultě. Jednalo se o závěr distančního bakalářského studia v oboru učitelství odborných předmětů a mne tam zaujal povzdech jednoho mistra výrobního výcviku: Stěžoval si, že nové učebnice pro kuchaře a pekaře říkají, jak se co vaří a peče, že v nich však není nic o tom, že by se přitom nemělo šidit a krást … Dovolte, abych tutu prožitkovou miniaturu, která možná může evokovat postavy ze slavného výroku, v němž Adam Smith vyjadřuje význam osobního zájmu druhých pro uspokojení našich potřeb, využil coby logického můstku k přechodu do problematiky, o níž vím, že je v Česku z důvodů historických, ale i gnoseologických značně citlivá.[5]

Má být součástí pedagogizace ekonomických poznatků formou textového učení i výchovná složka? V souvislosti s touto otázkou jsem uvažoval, jak to asi myslí M. Parkin v prvé větě předmluvy ke své Ekonomii, když říká: "Změnit způsob, jakým studenti pohlížejí na svět: To je můj cíl při výuce ekonomie a při psaní této knihy".[6] Nedospěl jsem k jednoznačné interpretaci Parkinova výroku, zda má na mysli informativní nebo formativní vliv svého díla, ale dospěl jsem k názoru, že učebnice ekonomie vychovávají i kdyby to jejich tvůrci nechtěli. Ani sebevětší převaha pozitivismu nad normativními přístupy neeliminuje výchovné prvky v učebnicích, neboť ty jsou v nich implicitně obsažené. Obsah sdělovaný učebnicí vždy působí na přesvědčení studentů, na jejich hodnotovou orientaci a emocionalitu. Ať si to přejeme nebo nepřejeme. Studium ekonomie přitom neovlivňuje jen vlastní chování jednotlivců poznamenaných tímto studiem, ale i jejich očekávání, pokud jde o chování jiných lidí. R. Frank ve své učebnici "Mikroekonomie a chování" připomíná studii, kterou publikoval se svými kolegy a z níž je zřejmé, že "ekonomové se s mnohem vyšší pravděpodobností než jiní lidé chovají v případě společenských dilemat poněkud "vypočítavě". Například – pravděpodobnost, že vysokoškolsky vzdělaní ekonomové patří do skupiny lidí, kteří nepoukazují žádné peníze na soukromé charitativní činnosti, je více než dvakrát vyšší než u dotazovaných odborníků z jiných disciplín". Frank dále uvádí, že z experimentu, který provedli, vyplynulo, že "rozdíly v míře sobeckosti jsou tím větší, čím déle dotazovaný ekonomii studoval".[7]

Ať již přisoudíme výsledkům výzkumů profesora Franka a jeho druhů větší či menší validitu, neměli bychom pochybovat o tom, že popularizované, tedy "do lidu vnášené" teoretické modely lidské povahy ovlivňují vzorce jednání občanů i jejich očekávání, jak se budou chovat spoluobčané. Z tohoto hlediska má mimořádně velký význam způsob, jakým je představována a vysvětlována úloha vlastního zájmu ve fungování a vývoji ekonomiky a společnosti. Bude-li se do nekonečna desetitisícům studentů vrývat do jejich psychologie tezi o sebezájmu, jakožto jediné motivační síle, aniž se přitom pečlivě vysvětlí, že – zde cituji P. Heyneho – "vše skutečně závisí na tom, co lidé považují za svůj vlastní zájem", pak zde budeme mít vrstvu vzdělaných sobců, ospravedlňujících si, ať již vědomě či podvědomě, maximalizačním paradigmatem i to nejegoističtější jednání.[8] V souladu s vnitřní logikou Smithova konceptu motivace je třeba pečlivým vysvětlením předcházet zúženému chápání "vlastního zájmu" a ukazovat, že třeba i počínání matky Terezy bylo motivováno jejímzájmem pomáhat druhým …

Samozřejmě, že formativní vliv, ať již v tom či onom směru, nemají jen pasáže vztahující se ke kategorii zájmu, nýbrž velká část témat, které jsou součástí standardních kursů ekonomie. Dovolte mi, abych ještě jednu takovou oblast připomenul: Jde o explicitní rozlišování společenskovědní a přírodovědní materie a v této souvislosti o zdůrazňování stochastičnosti ekonomických zákonů a relativní neurčitosti vztahů mezi ekonomickými proměnnými. Duchovní odchovanci zjednodušujících "protínačů křivek" mohou mít pocit, že dávkováním peněz, povolováním či uzavíráním "ventilů", oživujícími a utlumujícími injekcemi je možné ekonomiku poměrně snadno mechanicky tvarovat, přesně v duchu onoho von Hayekovského řemeslníka z jeho "nobelovské" přednášky.[9] Zejména při používání grafických modelů (třeba v souvislosti s monetární nebo fiskální politikou), které již samy o sobě vzbuzují touhu jich aktivisticky využít, by mělo být zdůrazňováno, že – slovy W. Baumola a A. Blindera – "jde o střelbu na nevypočitatelně pohyblivý cíl z velmi nepřesné pušky, a to ještě za husté mlhy".[10]

Snad jsem byl pochopen: Vůbec mi nejde o to, abychom do učebních textů vkládali nějaká mravoučná přikázání, nýbrž o to, abychom si byli vědomi formativních efektů, které jsou v těchto textech implicitně obsaženy.

Obecná učebnice konkrétního života?

Říká se, že je jen jedna ekonomie. Přesto se vnucuje otázka, zda a do jaké míry by měla učebnice ekonomie odrážet specifika určité doby a konkrétního místa. V českém kontextu jde o to, zda a do jaké míry by se v soudobé české učebnici ekonomie měl projevit tranzitivní charakter českého ekonomického prostředí. Občas lze zaznamenat názor, že právo na život má relativně autonomní disciplína pracovně označována jako "tranzitivní ekonomika". Vyskytují se však i názory, že konstituování takové disciplíny je zbytečné, neboť ekonomie korupce, klientelismu a podobných jevů je již dostatečně rozpracována v rámci "development economics" …

Sledujeme-li život známé Samuelsonovy učebnice od jejího zrodu v r. 1948 do dnešní doby, jsme schopni zaznamenat značné posuny důrazu v souladu s tím, jak se měnily ekonomické problémy Spojených států.[11] Business Week v r. 1959 v souvislosti s obsahovou genezí této učebnice napsal: "Prvnímu vydání dominoval poválečný strach, že by se mohla vrátit masová nezaměstnanost … pozdější vydání kladla rostoucí důraz na fiskální a monetární kontrolu inflace. V pozdějších vydáních Samuelson směřoval k rozpracování toho, co nazýval, "neoklasickou syntézou" starých a moderních ekonomických poznatků".[12] Také v dalších vydáních Samuelsonova učebnice odráží vývoj a nové trendy (poškozování životního prostředí, rasovou diskriminaci, úlohu vojensko-průmyslového komplexu atd.). Tuto obsahovou adaptaci interpretuje M. Linder ve své práci "Anti-Samuelson" jako "komerční reakci na rostoucí závažnost těchto jevů, jejímž cílem bylo konsolidovat Samuelsonovu pozici na lukrativním trhu učebnic".[13] Kdo však přistupuje k věci nezaujatě a uznává, že "ekonomie je užitečná jen tehdy, jestliže vysvětluje reálný svět" (R.J.Ruffin, P.R.Gregory), považuje takový vývoj učebnice za zcela přirozený.[14]

Určitou souvztažnost vývoje obsahu učebnic ekonomie s vývojem konkrétní ekonomické reality je možné ilustrovat také na reflexi ekonomického rozměru země v těchto učebnicích. Po dlouhou dobu ekonomická pedagogika ekonomický rozměr země ignorovala. Bylo to možná způsobeno tím, že kolébkou ekonomie byla ekonomicky velká země – Británie, a že i pozdější ohnisko rozvoje ekonomické teorie se nacházelo v ekonomické mocnosti – ve Spojených státech, kde ona "svěrací kazajka" národních politických hranic nehrála významnější roli. Tamější teoretické ekonomy problematika ekonomického rozměru země příliš nepřitahovala.

Dnes je situace zcela jiná a v učebnicích ekonomie, a to i od amerických autorů, se setkáváme s kapitolami věnovaným malým otevřeným ekonomikám. Pokud jde o americké autory, v nich tento posun není dán jen otevíráním americké ekonomiky, ale také snahou učinit jejich práce zajímavějšími a užitečnějšími pro čtenáře v menších zemích.

Domnívám se, že i české učebnice ekonomie by měly nést znaky českého ekonomického prostředí, aniž by přitom docházelo ke znepřehlednění výkladu obecných ekonomických zákonitostí.

Robertu Holmanovi se takové organické "počeštění" jeho učebnice podařilo.

Poznámka k používané terminologii

Naše setkání je věnováno významu učebnic ekonomie pro pochopení světa. Efekt učebnice, jak říká teorie učebnice – ano, i taková teorie existuje, závisí také na komunikační charakteristice učebního textu.[15] Se sdělitelností učiva souvisí i používaná terminologie.

Když přednáším nebo píši skripta, probíhá ve mně vnitřní boj mezi "odborníkem" a "národním buditelem". Na jedné straně chci učinit výuku či psaný text co nesrozumitelnější a zároveň tak alespoň trochu napomáhat prevenci proti důsledkům globalizace pro identitu národa. Na straně druhé coby vysokoškolský učitel chci vypadat jako odborník, a zároveň seznamovat studenty s mezinárodním vědeckým jazykem v daném oboru. Přiznám se, že se chovám v této lingvistické oblasti schizofrenicky a velmi nekonsistentně, neboť na sebe nechávám působit konkrétní mikroklima, v němž právě pedagogicky působím.

Po tomto poněkud subjektivním úvodu si dovolím položit poněkud provokativní otázku:

Má být terminologie našich učebních textů co nejdůsledněji "počešťována" byť ne zrovna ve smyslu nějakého přehnaného purismu), aby tak byly tyto texty co nejpřístupnější – a to i laikům? Anebo máme používat terminologii zahraniční a učinit z ní hráz, chránící naši disciplínu před vpádem nevzdělanců? Vždyť o komentáře a ekonomické analýzy se často pokoušejí i ti, kdož přicházejí z oblastí ekonomii značně vzdálených. Máme si vzít příklad z medicíny nebo některých jiných disciplín, vyvolávajících u outsiderů respekt a pocit nepřístupnosti již svou používanou terminologii?

Proč věnuji této víceméně formální záležitosti takovou pozornost? Je to vyvoláno tím, že působím na technické univerzitě, v jejimž rámci je ekonomická fakulta jedinou fakultou společenskovědní, a jsem s výše naznačeným dilematem často konfrontován. Například při předávání diplomů a dekretů v souvislosti s ukončením doktorského studia nebo habilitace. Zatímco nominální označení ekonomických prací vyvolávají u outsiderů svým zněním dojem banálnosti, názvy prací z technických a přírodních oborů vzbuzují dojem ezoteričnosti a nedosažitelnosti …

Problém importované terminologie v tom smyslu, v jakém jsem jej zde připomenul, se samozřejmě týká jen komunikace mezi akademickou ekonomií a vnějším prostředím. Nicméně, kdo z nás nikdy nezaváhal, má-li použít termín "celkový" anebo "agregátní", "mezní" anebo "marginální"?

Ale abych vyjádřil své skutečné stanovisko: Je v souladu s tezi, kterou jsem zahlédl před chvíli za výkladní skříní Fišerova knihkupectví, kde představovala název nějaké knihy: "Co je poznáno, budiž sděleno". Pedagog, ať již píše či mluví by měl usilovat o co nejsrozumitelnější předávání poznatků své disciplíny a to způsobem "Komenskému – přátelským".

Tržní cena učebnice

Na závěr poznámka k aspektu, který by neměl unikat pozornosti žádného autora učebnice a jejího vydavatele, pokud oba chtějí, aby jejich učebnice skutečně napomohla k pochopení světa. Mám na mysli aspekt cenový. Aby učebnice byla široce používanou, k tomu nestačí jen dobrá odborná úroveň jejího obalu a pedagogické vybavení, ale i ekonomická dostupnost pro čtenáře, kterým je určená. Také na našem trhu učebních textů v oblasti obecné ekonomie existuje konkurence, byť ne tak ostrá, jako v anglosaských zemích. Cenový prvek, byť se nám to z hlediska samotného procesu poznávání nemusí líbit, v ní hraje nezanedbatelnou roli. Na rozdíl od odborné úrovně učebnice, která by měla víceméně odpovídat dosažené světové úrovni ekonomického poznání, cena učebnice měla odpovídat rozpočtovému omezení, jejího typického čtenáře. Nezapomínejme přitom, na to, že republika není jen Praha, a že možnosti studentů posunout onu rozpočtovou linii "severovýchodním směrem" pomocí nějakého částečného pracovního úvazku jsou značně omezené.

Zmíněné omezení cenou predeterminuje do značné míry možnosti autorů a vydavatelů, pokud jde o grafickou úpravu textů a jejich pedagogické vybavení. (Svou roli zde hraje i malý demografický rozměr naší země a s ním spjaté omezené možnosti pro využívání úspor z velkovýroby.) Anebo je třeba počítat s tím, že se nákladné a drahé učebnice ocitnou ve výprodeji (viz např. učebnice Dornbusche a Fischera, Franka, McCloskeyho), což zas z hlediska studenta, ale často i učitele, není tak nepříjemné. Ostatně, když jsem se studenty 1. ročníku hovořil o nedávno vydaných "Zásadách ekonomie" N. G. Mankiwa a o jejich ceně (cca 1 200 Kč), spontánně a z hlediska teorie adoptivních a racionálních očekávání přímo ilustrativně, reagovali tak, že "počkají až zlevní".

[1] Thatcher, M.: The Path to Power. New York. HarperCodins Publishers 1995, s. 565

[2] Hartl, B., Born, A.: Peníze jsou dobrý sluha. Praha. Mladá fronta etc. 1963, s. 321

[3] Pimper, A.: Národní hospodářství pro každého. Praha. Pražská akciová tiskárna 1939

[4] Pimper, A.: cit. práce, s. 7

[5] "že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít". Smith, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, sv. 1. Praha. SNPL 1958, s. 38

[6] Parkin, M.: Economics. Reading, Massachussetts etc. Addison-Wesley Publishing Company 1990, s. V

Václav Jurečka, VŠB-TU Ostrava