přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 4 "Ekonomika, právo, politika"

151 stran, brožovaná vazba
vyšlo: květen 2000
cena: 50,- Kč

K porovnávání fyziky a ekonomie mne inspiroval referát Paula A. Samuelsona "Principy maxima v analytické ekonomii", přednesený dne 11.12.1970 u příležitosti předání Nobelovy ceny.^[1]

Protože citovaný ekonom je navíc i autorem asi nejslavnější a nejvlivnější učebnice ekonomie, dovolil jsem si i některá srovnání s tím, co se odehrává v oboru "didaktika fyziky".

2. Učebnice

Zmatek do naší diskuse snadno vnesou nejasnosti ohledně jejího základního pojmu. K tomu tedy přičiním několik poznámek.

2.1 Obsahová stránka

Na našich vysokých školách společenského směru se za učebnici často považuje soupis jakýchkoli soukromých názorů autora na tu či onu "společensky aktuální otázku". Mnohé školy se dokonce chlubí tím, že si pro své potřeby vydávají nestandardní učební texty.

První zde předložená teze proto zdůrazňuje, že do učebnic patří pouze standardizované, ne-li přímo kanonizované pojmy a poznatky. To, co se včera zrodilo v hlavě pana profesora, lze snad přednášet na odborných seminářích, nikoli však nebohým studentům v rámci řádné výuky.

Problém je zde ovšem v tom, že mnohé společenské obory neobsahují nic jiného než volné úvahy nezávislých intelektuálů. Z definice takové nezávislosti pak plyne, že každý z těchto myslitelů používá svébytné pojmosloví a na řešení problému cítí potřebu vyslovovat vlastní názor.

Testem výše uvedené teze může být schopnost prezentovat základní pojmy pomocí matematických formulí a geometrických obrazů. Pokud se nějaký obor výzkumu těmto nástrojům vzpírá, lze s vysokou mírou určitosti tvrdit, že si ještě žádné základní pojmy nevytvořil, že jeho protagonisté se na nich "zatím nedohodli".

Abych poněkud méně jízlivě dokreslil, co mám na mysli: Uvedenými nedostatky trpí i takový mně mimořádně sympatických obor, jakým je institucionální ekonomie. Jakkoli rád čtu její jednotlivé příspěvky, na standardní učebnici to zatím zjevně není.

2.2 Formální stránka

Uvedený obsahový požadavek má své formální důsledky, ovlivní už samotný vzhled učebnice – její rozsah a strukturu. Před nezávislými intelektuály se asi zesměšním, ale skutečná učebnice (bez ohledu na to, zda je dobrá, či špatná) se pozná i podle toho, že v ní lze dobře rozlišit její výkladové a nevýkladové složky, často označované jako:

· základní text, dokumentační materiál, vysvětlivky,

· otázky a úkoly, nadpisy a výhmaty, obrazy.

Texty, které mají jinou strukturu, které například neobsahují "kontrolní otázky" a "cvičení", mohou být zajímavé a podnětné, nicméně za učebnice bychom je považovat neměli.

2.3 Stupně učebních textů

Obor, který je schopen předložit svou učebnici, by měl být schopen tak učinit diferencovaně pro úrovně výuky, které si dovolím pro jednoduchost označovat jako basic, intermediary a advanced. Zkušenost fyziky vede k tomu, že úrovní basic se rozumí základní škola.

Tvrdím, že s využitím práce pana profesora Holmana může vzniknout "Ekonomie pro 5. ročník základních škol". Dokážu si tedy představit text, který dětem na základní škole vysvětlí pojem nabídky a poptávky, či dokonce indiferenční čáry a produkční funkce. (Sám jsem kdysi o mezní míře substituce přednášel středoškolákům.) Není to jistě jednoduché zadání, ale obtížnost takového úkolu jen dokládá, že napsat basic učební text je vždy obtížnější než napsat text advanced. Problém každého autora je zde zejména to, že na základní škole se nepřipouští žádný balast – pouze jasná a zřetelná sdělení.

To je i důvod, proč nic takového zatím nelze očekávat od jiných společenských oborů. Nedokážu si představit, jak by vypadala například učebnice sociologie pro "5. ročník základních škol" a jak by se asi lišila od učebnice pro sedmý postupný ročník. Neboli: pouze vysokoškolák asi unese bezbřehé a vysoce nezávislé filosofování našich sociologů.

Obdobně je to v právu. To, co se zde považuje za učebnici, je zpravidla manuál pro interpretaci toho či onoho zákona. Tzv. teorie práva zatím nebyla schopna definovat ani svůj předmět.

3. Věda jako vynucování discipliny

Schopnost mít svou učebnici (na všech třech výše uvedených stupních) je nepochybně dokladem úrovně příslušné vědní discipliny. Při této příležitosti si dovolím připomenout tezi, kterou u nás sdílí jen málokdo: Věda stojí a padá s tvrdou kázní, čímž se ovšem nemyslí docházka na pracoviště, ale respektování základních pojmů, východisek a zákonů.

Každý den se asi každý fyzik dostane do kontaktu s jevem, který jakoby vynucuje opustit "příliš těsné sevření" například schematu F = m.a (síla je rovna součinu hmoty a zrychlení). Stejně tak každý, jen trochu zručný fyzik by dokázal za jedno odpoledne pro onen "nový" jev vymyslet desítky alternativních, na míru ušitých "vlastních" pojmů a formulí. Fyzika ovšem již dávno ví, že takový postup je nepřípustný, protože úkolem fyziků je pravý opak – zařadit každý nově nalezený jev do existujícího, pracně a často bolestně vybudovaného rámce vědy. Ty jevy, u nichž se to nepodaří, jsou pak evidovány jako trvající výzva.

Jakékoli jiné postupy, tak dobře známé ze společenských věd, je třeba považovat za obyčejnou nekázeň, která brání rozvoji poznání.^[2]

Bude to znít asi tvrdě, ale vědci tím, že budují vědeckou obec, ve skutečnosti staví chrám, do kterého dovolují vstoupit pouze těm, kdo respektují "jejich víru" a ze kterého je nemilosrdně vyobcován každý kacíř. Učebnice, zejména ty basic, jsou pak hlavním nástrojem šíření a obrany této víry.

4. Respekt okolí

Všechny přírodovědní obory bez řečí uznávají, že fyzika je tvrdým jádrem zkoumání přírody. Všichni si přitom uvědomují, že fyzikové za tento svůj primát nesou cenu, kterou by v jiných oborech asi nikdo nebyl ochoten platit.

Uvnitř společenského bádání jsme se zatím nenaučili takové hierarchie rozpoznat, natož respektovat. Jakákoli zmínka o primátu ekonomie, ve smyslu její formální propracovanosti, vyvolává proto nenávistné reakce, a to od lidí, kteří nemají nejmenší tušení o podstatě a významu učebnic Samuelsonova nebo Holmanova typu.

^[1] J. Jonáš a kolektiv. "Nobelova cena za ekonomii". Academia, Praha 1993, str. 77.

^[2]Nedávno jsme se v tomto smyslu vyjádřili k známému maďarskému mysliteli J. Kornaiovi. Viz Klaus, V, Tříska, D. Review Article of János Kornai´s "The Socialist System: the Political Economy of Socialism". Buksz, Budapest Winter 1994; Finance a úvěr, jaro 1995.

Dušan Tříska