přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 4 "Ekonomika, právo, politika"

151 stran, brožovaná vazba
vyšlo: květen 2000
cena: 50,- Kč

Naše setkání má generační povahu, a to je také především ten důvod, pro který jsem pozvání přijal. Dovolte mi tedy nejprve malý generační úvod. Naše generace se začala utvářet během Pražského jara 1968, kdy jsme s zakládali Klub mladých ekonomů, jehož byl Václav Klaus předsedou. Krátce poté jsem měl tu čest zkoušet Kamila Janáčka z teorie firmy na právě zahájené Graduační škole Ekonomického ústavu ČSAV, ačkoli jsem byl asi o dva roky mladší. S Karlem Dybou jsem nějakou dobu byl na katedře ekonometrie VŠE než jsem byl poslán "do praxe" skoro na dvě desetiletí. K naší generaci by určitě patřili i výrazní představitelé a později "vládní ekonomové", totiž Tomáš Ježek, Jozef Zieleniec a Ivan Kočárník. Od konce 70.let se v Praze konaly dva polooficiální semináře: "ekonomové" se scházeli na bankovním semináři Václava Klause a "prognostici" na semináři Miloše Zemana. Je příznačné, že oba organizátoři těchto seminářů se v 90.letech stali čelnými politiky. Do našeho generačního setkání by tedy patřil i nynější premiér…Přiznávám, že své generační druhy naší již více než třicetileté známosti mám tendenci brát především podle dvou předcházejících desetiletí: v letech 90. jsme se totiž vídali již méně často. Bývalo tomu tak o výročních schůzích České společnosti ekonomické, které předsedal v první polovině dekády Karel Dyba. Nemohu si stěžovat, míval jsem koreferát k hlavnímu projevu tehdejšího premiéra. Ten také byl ochoten asistovat při mé profesuře právě před 5 lety. Ačkoli musel vyslechnout mou přednášku, s níž sotva mohl souhlasit, zachoval se rytířsky a mou profesuru podpořil. Obávám se však, že mé názory jako politik na vědomí příliš nevzal. Podobně Ivan Kočárník: krátce poté přijal jako šéfredaktor Financí a úvěru velice demokraticky můj článek o chování našich investičních fondů vzešlých z kupónové privatizace. Článek poukazoval na to, že toto chování se značně rozchází s obvyklým chováním učebnicovým. Jako ministr financí však z toho nevyvodil žádné konsekvence.

Akademicky vzato si na uplynulé desetiletí nemohu stěžovat. Netrpím žádnými nenaplněnými aspiracemi, naopak. Byla mi dopřána akademická kariéra, o níž jsem v minulých desetiletích nemohl ani snít. Vědecká svoboda je v tomto desetiletí nesporná. Moje skepse pramení spíše z občanského pocitu, že plody tohoto svobodného bádání se málo promítly do koncepce transformace a do tvorby institucionálního rámce ekonomiky.

Dovolte tedy, abych nabídl své výkladové schéma naší ekonomické situace. Bude se lišit od mých generačních druhů úhlem pohledu, rozdílnou životní zkušeností, docela jinou rolí. Uvedu jen stručně 7 bodů, jakýchsi tvrzení, která zde nemohu příliš doložit. Naštěstí se mohu odvolat na můj obsáhlejší článek "Post-suverénní stát v situaci nedokončené transformace", který právě vyšel v časopise "Finance a úvěr" /11/1999/.

1. Odstátnění mělo u nás zčásti formální a jen zdánlivý charakter. Kvazi-privátní podniky a banky jsou nyní velkou zátěží pro ekonomiku. Jsme "smíšenou ekonomikou" v daleko silnějším smyslu než byly západoevropské země v 50.-70.letech, ale propletenost státu a ekonomiky je méně transparentní. Do "standardní ekonomiky" nám ještě hodně schází.

2. Teprve vzápětí poté, co byla transformace - v rozporu se skutečností- prohlášena za "v zásadě za ukončenou" - a to už jsou 4 roky - slabost státu vyvstala s plnou naléhavostí. Potvrdilo se, že státu se podařilo odpoutat z ekonomiky jen zčásti a jen zdánlivě, a přitom na dokončení skutečné transformace a restrukturalizace se mu již nedostává zdrojů.

3. Toto vyústění "české cesty" privatizace má své vnitřní příčiny a není důsledkem žádných tlaků z levé části politického spektra. Nový státní paternalismus je evolučně se vyvinuvší formou dobývání renty na státu v našich podmínkách, v nichž se staronoví manažeři a kvazi-vlastníci zakopávají ve svých pozicích a brání působnosti normálních čistících mechanizmů. Bez účinného exitu ovšem trh nefunguje efektivně.

4. Jest se obávati, že podstatou dnešní politické scény je upevňující se manželský svazek mezi mocí ekonomickou a mocí politickou. To vede sice k mocenské stabilitě, ale nikoli k institucionální rovnováze, která by byla s to produkovat efektivní pohnutky pro alokační a adaptivní efektivnost.

5. Potřebujeme naléhavě přejít od státu "kořistnického" /Douglass North/, který ustavuje své instituce a provádí své politiky především v zájmu úzkých kompaktních zájmových skupin, ke státu "smluvnímu", tedy státu, jehož moc zákonodárná i výkonná sleduje především společné dobro a makroekonomickou funkci blahobytu pro národní společenství. "Politické trhy jsou nedokonalé" /Douglass North/: špatně fungující soutěž na našich politických trzích je důsledkem nedokonalé diagnózy uplynulého desetiletí, neexistencí alespoň elementární shody na tom, co a jak se u nás odehrálo. Tento neblahý stav není ani tak důsledkem nedokonalé racionality či myšlenkové impotence, jako spíše všudypřítomného oportunismu partikulárních a osobních zájmů.

6. Silný individuální sebe zájem však leží v základu "české cesty" transformace od samotného počátku, a proto neumí nikdo najít východisko ze začarovaného kruhu propletence osobních partikulárních - leč legitimních!?- zájmů. Prapříčinou našich problémů je slabě artikulovaná potřeba a chabě prosazovaná praxe společného dobra.

7. Vážnost našich dnešních problémů by mohla být opodstatněním i pro nestandardní řešení v politické oblasti. Podmínkou by však musela být kritická sebereflexe všech potenciálních partnerů, upřímné zamyšlení a veřejně projevená dobrá vůle k připuštění vlastního podílu na vzniknuvší krizi. To by znamenalo návrat idealismu na českou politickou scénu, jakýsi zázrak politické konverze. Skeptik se takovému řešení vysměje. Moje osobní zkušenost však je taková - m.j. i z období formování naší generace- že zázraky se občas dějí.

Lubomír Mlčoch