přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 4 "Ekonomika, právo, politika"

151 stran, brožovaná vazba
vyšlo: květen 2000
cena: 50,- Kč

1. Východisko analýzy

Protože se chci zabývat institucionálně-právním rámcem naší transformace, zdůrazním, že lze k němu přistoupit přinejmenším ze třech hledisek:

· První je ideově-ideologické, a říká, zda jsme na pravici či na levici, zda jsme liberálové nebo socialisté.

· Druhým pohledem je tzv. mezinárodní "image". Neboli: ten má svou vlastní dynamiku - vzniká nebo nevzniká (je nebo není) a navíc je podroben cyklickému vývoji se všemi příslušnými time-legy.

· Za třetí jde o historické hledisko, kdy se snažíme vysvětlit, v jakém konkrétním kontextu byly institucionální problémy řešeny, jaká konkrétní omezení jsme před sebou měli. Tento pohled bude v mém výkladu zřejmě dominantním.

O prvních dvou aspektech si dovolím jen dvě poznámky:

a) Silně se hlásím k dělení ekonomů na "pravicové" a "levicové". Sdílím tedy názor, že pokud takové dělení někdo popírá, je to "levičák". Problém mám snad jen se zařazením zde přítomného Luboše Mlčocha. Například když jsme kdysi s Jiřím Hlaváčkem prezentovali naši práci z teorie firmy, poznamenal na její adresu Václav Klaus, že " … kromě toho, co autoři opsali od Mlčocha, tam vůbec nic není". Na druhé straně on nás pořád jen někde napadá a kritizuje.

b) Z hlediska image-tvorných efektů chci jen připomenout to, že některá opatření účinkují se zpožděním T + 6 měsíců (jak bylo řečeno u ČNB), zatímco jiná mohou mít reakční odezvu T + 6 vteřin.

Jádrem mého výkladu by tedy měl být historický, "objektivní" rámec transformace, rozdělím jej do tří částí označených příznačně jako "minulost", "současnost" a "budoucnost".

2. Minulost - Vynucený liberalismus

Začnu konstatováním, že bez ohledu na to, jste-li liberálové nebo socialisti, v prvních týdnech a měsících transformačního procesu, musíte být liberálnější, než by bylo vaše případné optimum. Důvody jsou zde dva a označil jsem je jako:

· právnická dvouletka (1990-92),

· restrukturalizace vlády.

2.1 právnická dvouletka

2.1.1 Východiska

S bývalou NDR jsme měli společné to, že naše ekonomiky byly sice vyspělejší než ekonomika polská a maďarská, z institucionálně-právního hlediska jsme však byli srovnatelní s Rumunskem a Bulharskem. Zatímco v Maďarsku přijali první privatizační zákon již na konci osmdesátých let, my jsme se na jaře 1990 osmělovali slovo "privatizace" používat na veřejnosti.

Teprve v dubnu 1990 byl u nás vydán "zákon o soukromém podnikání" jehož jediným sdělením bylo, že soukromé podnikání už není trestné. V návaznosti byl vydán zákon o akciové společnosti, který užaslému národu sdělil, že existují "akcie". Postupně, během zhruba dvou let, vznikaly zcela nové daňové zákony, přijímaly se novely občanského zákoníku a na zelené louce se psal obchodní zákoník.

Nemělo by nás tedy překvapit, že jsme neměli zákon o konkurzu a vyrovnání – v té době totiž nikdo netušil, co by v takové normě mělo být.

2.1.2 Koordinace

Od počátku nebylo pochyb o tom, že jednotlivé činnosti právnické dvouletky, nemohou být plně koordinované – že nově vznikající právní rámec bude obsahovat silné heterogenity a nekonzistence. Právě proto jsme se snažili dosáhnout toho, aby nově vznikajících "obecně závazné právní předpisy" obsahovaly co nejméně "kogentních ustanovení". Pouze tak, nikoli odkladem uvedených činností, bylo možné minimalizovat škody a náklady způsobené výše zmíněnými heterogenitami a nekonzistencemi.

2.2 restrukturalizace vlády

Ani pro sebe-lepší (sebe konzistentnější) právní rámec by však stejně nebyl nikdo, kdo by jej v té době dokázal vynutit. Sama vláda a další státní orgány procházely radikální transformací. V letech 1990 - 92 došlo k výrazné personální obnově celého systému státní správy, soudů, prokuratur, později státních zastupitelství apod. Z povahy věci tato obnova, pro danou chvíli, stát oslabuje – transformované orgány se přeci jen věnují víc samy sobě než jim svěřenému okolí.

Kromě toho se nám k 1.1.1993 rozpadl stát s tím, že – jak si vzpomínáme - vlastnímu rozchodu předcházelo soustavné mezi-republikové dohadování o těch či oněch kompetencích a majetcích.

Ani to nemohlo zůstat bez vlivu na koordinaci legislativních a institucionálních činností.

2.3 Poučení

Provedený výklad nesmí být považován za "výmluvy", tím méně pak "omluvu" toho či onoho opomenutí. Jde o analytický poznatek adresovaný každé vládě, která se rozhodne pro zásadní transformační program – čím důslednější bude při jeho realizaci, tím liberálnější by měla být, a to bez ohledu na své ideové zbarvení.

3. Současnost – blokace socialistů

3.1 nástup socialistů

Dnes (konec roku 1999) se nacházíme v etapě, která má své zjevné počátky na přelomu let 1995-96. Pro mne je toto období symbolizováno vzedmutím zájmu o tzv. ochranu minoritního akcionáře.

Do té doby to byla opozice, kdo mluvil o loupežích století. Až pod praporem minoritního akcionáře se zvedly útoky – tak říkajíc – z vlastních řad a do vlastních šiků. (Ani slovem zde nenaznačuji, zda to byly útoky oprávněné, či vymyšlené.)

Milníkem tedy pro mne byla novela obchodního zákoníku (červen 1996). Pod záminkou ochrany akcionářů došlo k fundamentální detailizaci již tak nekonzistentní normy. Okamžitým důsledkem byly zvýšené náklady podnikatelské sféry – zejména těch, kteří chtěli do podnikání teprve vstoupit. Považuji se za kompetentního pro uvedené výroky, neboť jsem jednou z obětí této novely. Někdy anekdoticky říkám, že po jejím přijetí se fronty před obchodními registry ztrojnásobily a úplatky tam placené zdesetinásobily.

Další milník byl vytvořen znárodněním Agrobanky (podzim 1996). Pachatelem nebyl, jak byste si snad mysleli, socialistický kabinet, ale zde přítomní protagonisté tehdejší liberálně-konzervativní vlády.

Nemohl ne-následovat pád vlády, který si pro sebe mapuji v posloupnosti kroků: Rudlovčák (náměstek ministra financí) ® Kočárník (ministr financí) ® Sarajevo/Klaus (premiér).

Startu popisované etapy jistě pomohla stabilizace lobbistů, jejichž zájmy nadále ze všeho najednou udělaly problém. Jakékoli opatření v té době zasáhlo již dobře vymezenou sféru vlivu stabilizovaných a pevně zabydlených lobbistů.

Na vlastní kůži jsme si prožili učebnicovou pravdu, že správný lobbista své zájmy skryje za "zájmy zákazníků", "podporu menšinového spolu-vlastníka", či dokonce "ochranu životního prostředí".

4. Budoucnost - Evropská integrace

Lze se domnívat, že ještě tak do roku 2001 bude tato, jak se módně říká, zablokovaná etapa pokračovat. Tak dlouho se budou ty či ony lobbyistické skupiny v oblasti politiky i podnikání dohadovat, jakým směrem by se "to mohlo" případně pohnout.

4.1 Recepce práva

Pojistným ventilem a záchranným pásem je dnes, silně paradoxně, evropská integrace a to, co lze, poněkud dramaticky, označit jako recepce evropské legislativy. Tím se ovšem naše myšlení vrací někam do roku 1990, kdy se nám zde zjevil náš společný přítel Richard Portes a radil:

· od něj převzít direktivy, které přivezl z Bruselu,

· přeložit je do češtiny a

· zanést do Federálního shromáždění.

Tehdy jsme mu snadno vysvětlili, že:

a) nemáme dostatek překladatelů a

b) i kdybychom překladatele měli, našemu Federálnímu shromáždění předkládat sumy dokumentů z Bruselu předložit prostě nelze (kdybychom si náhodou mysleli, že ta jeho překladatelská metoda je správná).

Tenkrát jsme uvedený postup (správně!) považovali za čirý nesmysl, za vyloučenou věc. I dnes, o deset let později, je zřejmé, jak nesmírně obtížné a riskantní je každé portesovské řešení. Všechny historicky známé pokusy o recepci cizí legislativy skončily katastrofou - důsledky té poslední lze analyzovat v bývalé NDR.

Nicméně se zdá, že v dané chvíli je třeba toto riziko podstoupit.

4.2 Modely kapitalismu

Recipovat cizí instituce nelze, podle mého soudu, není-li dostatečný konsensus ohledně národního zájmu. Jinak nelze uvedenou recepci zvládnout a přežít.

Neboli: urychleně je třeba se dohodnout na tom, jaký typ kapitalismu vlastně chceme. (Předpokládám, že už víme, že zde budujeme kapitalismus!) Tady vystupující pánové, možná s výjimkou Luboše Mlčocha, vždy usilovali o anglo-americký kapitalistický systém.

Vzhledem k tomu, že naši dnešní odpůrci se původně snažili o "socialismus s lidskou tváří", může být výsledným kompromisem nechvalně proslulý rakousko-německý mitbestimung.

Dušan Tříska