Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 49 | následující Jsou zobrazeny články 481-490 z celkových 774
Deset pivovarů loni našlo cestu, jak nad konkurencí vyzrát skrze státní úředníky – na úkor konkurenčních pivovarů a všech ostatních deseti milionů daňových poplatníků. Místo zasloužených peněz – získaných v dobrovolném kontraktu od přísných spotřebitelů, kteří kdykoliv mohou přejít ke konkurenční značce – deset pivovarů podniká za peníze daňových poplatníků získaných z "Operačního programu průmysl a podnikání".
Ve snaze diskreditovat film "Velký podvod s globálním oteplováním" britského režiséra Martina Durkina zpochybňující hypotézu o tom, že za globální oteplování může člověk, vydalo environmentalistické Hnutí Duha zprávu, ve které píše, že u výroby jiného Durkinova filmu pracovala asistentka, která byla manželkou nějakého jiného redaktora časopisu, který údajně systematicky popíral genocidu ve Rwandě. To mělo režiséra filmu diskreditovat.
Zbabělost novinářů, kteří si tak snadno plivnou proti zatím menšinovému a potlačovanému názoru, je ale už nápadná až legrační. Kdo z nich první zastaví a nahlas řekne: nechte už toho blbnutí? Jandourek to asi nebude.
Výzkum Friise-Christensena je důležitou součástí filmu. Friis-Christensen totiž dává do souvislosti sluneční aktivitu (měřenou délkou slunečního cyklu, vypočítávaného od periody náběhu slunečních skvrn) a globální teplotu. Obě křivky jsou dobře zkorelovány (na rozdíl od koncentrace CO2 a teploty), a vedou proto tvůrce filmu (a Friise-Christensena a mnoho dalších vědců) k závěru, že v celém dlouhém historickém období je to právě sluneční aktivita, a ne emise CO2, které vedou ke změnám globální teploty.
Při čtení pokusu o reakci na článek "Ano, věříme v technologický pokrok" (HN, 28.5.2007) pánů Myslivečka a Pertolda (HN, 14.6.2007) jsem se střídavě bavil i trpěl. Nikdy jsem ani o jednom z nich neslyšel, ale musím uznat, že mají kuráž. Spojit tolik neznalosti, logické nekonzistence a nepochopení s takovou dávkou silných slov, to chce opravdu kus odvahy. Její odvrácenou stranou je riziko, že si člověk v každém odstavci naběhne na vidle, které si v tom předchozím nastražil. A to se také oběma pánům stalo.
Reaguji na článek Daniela Münicha Extraliga české akademické ekonomie (HN 31. května). Souhlasím s autorem, že publikace v časopisech s tzv. impakt faktorem jsou důležitým kritériem kvality ekonomického výzkumu. Avšak pro komplexnější hodnoceni se nelze omezit jen na ně.
Následující argument jste jistě slyšeli mnohokrát a od mnohých. Objeví se, kdykoli přijde řeč na výčet zásadních výdobytků evropské integrace, ztělesněných Evropskou unií v její dnešní podobě a hlavně s jejími dnešními vyhlídkami. Věcnými argumenty občas i zarytého eurofila nahlodáte v jeho přesvědčení, že existující stav a způsob integrace evropských zemí je nejen správný, ale dokonce jediný možný. Ale nakonec vítězoslavně vytáhne svou nejvyšší kartu a má zato, že bere bank. Evropská integrace přece dosáhla jednoho nezpochybnitelného triumfu. Zajistila a udržela v Evropě MÍR!
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |