články

Lež jako nástroj "diskuze"

Tomáš Haas

To, že je u nás dnes lež považována za legitimní nástroj politické diskuze je sice smutné, ale pravdivé. Sebevětší lež je dobrá tam, kde argumenty schází.

Pokud oponentní názor

a) nelze vyvrátit argumentem,

b) následuje pokus o jeho vyloučení z diskuze, a

c) nakonec nastoupí charakterová asasinace jeho nositele, čím bizardnější a lživá, tím lépe.

Zářným případem této skutečnosti jsou novinové články a komentáře zabývající se nedávným promítáním dokumentárního filmu britského režiséra Martina Durkina "The Great Global Warming Swindle." Důkazem je za prvé to, že v tisku nikdy neuvidíte ani pokus o argument s tím, co se ve filmu říká. Uvidíte jen jeho charakteristiku, samozřejmě se dozvíte, že Durkin užívá "falešné argumenty", aniž se dozvíte které to jsou, samozřejmě nedostanete šanci se s nimi seznámit. Vlastně na rozdíl od druhého dokumentu, Gorovy "The Inconvenient truth" velká většina z čtenářů tohoto článku pravděpodobně nikdy neuvidí ani předmět kritiky, Durkinův film. Zatímco Gorův film se možná stane povinným pro školní mládež, a televize jej nepochybně divákům předloží (právě včera, 7.7.2007 představila jeho autora, Ala Gora v nejdelším reklamním šotu v dějinách, dvacet hodin trvajícím televizním přenosu rockových koncertů na jeho podporu), pokud se někde bude Durkinův film promítat, bude to v klubové atmosféře pro hrstku diváků.

Článek Marka Švehly ve včerejším Respektu dokonale ilustruje jak a proč je tomu tak. Článek se přeně drří schematu. Má, jak by řekl jeden můj příte, úvod, stať i závěr.

Autor preventivně začíná ostrým výpadem proti těm, kdo se odvažují mít vlastní názor na mediální hysterii spojenou s fenomenem "globálního oteplování." Hned na začátku je šokuje, aby je snad nenapadlo něco namítat. Přirovnává je k nacistům, kteří slepě následují svého Vůdce, kterým má v tomto případě být prezident Václav Klaus, který prý "ukradl" show kolem změny klimatu. Nevadí, že jediné show, které měli čtenáři možnost zatím shlédnout je to Gorovo v naší veřejnoprávní televizi, a to nám nikdo neukradl, jen to show nám ukradlo dvacet hodin vysílacího času.

Pan Švehla pak oba filmy porovnává. Pro Ala Gora má jen chválu. Přehlíží faktické nepřesnosti v Gorově filmu, nestojí mu za řeč. Všímá si toho, že film je zaujatý, ale pro Gora pohotově nalézá omluvu:"v médiích se objevily komentáře vytýkající oběma filmům zaujatost a předem hotový názor. To je ale úplně v pořádku. Film Al Gora je zfilmovanou přednáškou, se kterou americký politik objížděl svět. Přitom přednášky bývají zaujaté a názorově "hotové", na tom není nic divného. Důležité je spíš to, jak důvěryhodní lidé přednášky vedou a o jaké argumenty se opírají. A tady je Durkin mimo seriózní debatu."

A hned Durkina mimo debatu staví. Ne tím, že by vyvrátil něco z toho, o čem film je.

a) Durkinův film a jeho obsah zcela pomine, a

b) autora vyloučí z diskuze.

Zůstavá jen c). Pan Švehla okamžitě doplní potřebnou lež – představí autora filmu jako popírače holokaustu.

"Opravdu - kdoví, jak je nynější oteplování planety vážné a jak dopadne, rozhodně si ale zaslouží důstojnější hlasy, než je popírač děsivé, třináct let staré genocidy ve Rwandě Martin Durkin, kterého si Klaus na podporu svých teorií přivedl jako klimatologickou autoritu."

Ani v tom není pan Švehla originální. Tuto lež původně přivedl do virtuálního světa českých medií anonymní autor článku na stránkách Hnutí Duha:

Politické pozadí: Living Marxism

"Nejde o první takový případ práce Martina Durkina. V roce 1998 vyrobil televizní seriál Against Nature, kde argumentoval, že ekologická opatření poškozují rozvojové země a ekologické organizace jsou imperialistické."

"Novináři deníku The Guardian koncem devadesátých let objevili, že Durkin podobné filmy netočí náhodou. Režisér pochází z okruhu redakce dnes už zaniklého časopisu Living Marxism, měsíčníku bývalé britské Revoluční komunistické strany (RCP). Argumenty, které v Against Nature prezentoval, kopírovaly názory Living Marxism. Mezi interviewované v seriálu patřili také Frank Furedi, hlavní ideolog RCP, a John Gillott, redaktor Living Marxism. Oba však vystupovali coby nezávislí experti. Jejich politickou příslušnost autor zamlčel. Durkinovou asistentkou při výrobě Against Nature byla manželka dalšího redaktora Living Marxism, autora programu RCP.

RCP byla skupina trockistických marxistů, které komentátor Guardianu označil slovy "obskurní a potrhlá sekta". Living Marxism se snažil šokovat nekonvenčními názory. Mimo jiné systematicky popíral genocidu ve Rwandě nebo internační tábory v Bosně [12]. Tvrdil, že zprávy o nich jsou konspirační komploty. Argumentace se tedy hodně podobá tónu The Great Global Warming Swindle."

Hnutí Duha se na svých stránkách představuje čtenářům takto:

Jak pracujeme

Přesná fakta. Tichá diplomacie kombinovaná s veřejnými argumenty.

Tichou diplomacii okamžitě pochopíme. Autor článku na stránkách Hnutí Duha je opravdu tichý diplomat. Pod článek se pro jistotu ani nepodepsal, snad aby vás skřípění pera neprobudilo.

To zopakoval i další tichý diplomat, autor následujícího navazujícího článku v Lidových novinách. Nechci říci ze kopíroval, není to kopie. Autor téma kreativně upravil.

Lidové noviny píší 28. června o promítání filmu The Great Global Warming Swindle, které uvedl prezident Klaus. Toho se na nic neptaly, konec konců uvedl film popírače, což je očklivé. Místo toho přináší názor Hnutí Duha, které nepopře nic. Dokonce když je potřeba, když je argumentů málo, ochotně přidá něco "navíc".

Lidové noviny

Režisér popíral zprávy o genocidě ve Rwandě

"Vojtěch Kotecký z ekologické organizace Hnutí Duha: "Angličtí novináři navíc zjistili, že režisér pochází z okruhu bývalého časopisu Living Marxism. Měsíčník vydávala britská Revoluční komunistická strana. Living Marxism mimo jiné tvrdil, že zprávy o genocidě

ve Rwandě nebo internačních táborech v Bosně jsou jen konspiračním komplotem médií," poznamenal ekolog."

Nechám hovořit Petra Macha z Centra pro Ekonomiku a politiku, který o článcích Hnutí Duhy a Lidových novin psal:

A co z toho udělaly Lidové noviny?

Lidové noviny si to dále přizpůsobily a (v nepodepsaném článku) napsaly: "Režisér popíral zprávy o genocidě ve Rwandě". Novinář Lidových novin tak z neověřené informace Hnutí Duha, že u jiného Durkinova filmu působila asistentka, která byla manželkou redaktora časopisu, ve kterém vyšel článek (úplně jiného autora) údajně popírající genocidu ve Rwandě, udělal popírače genocidy ve Rwandě z Durkina.

Ve skutečnosti článek, který s Durkinem a filmem o globálním oteplování nemá nic společného, vznikl před 12 lety, nepsal jej Durkin ale novinářka BBC Fiona Fosterová, a článek nepopíral genocidu ve Rwandě, jen upozorňoval na mediální označování násilí jedné znesvářené strany (Hutuové) za genocidní, zatímco druhá strana (Tutsiové) byla vykreslována jako oběť.

Lidové noviny svůj lživý článek nadepsaly "Klaus uvedl film popírače klimatických změn" - přitom ve skutečnosti režisér Durkin nepopírá klimatické změny: "Klima se vždy měnilo", tvrdí se např. ve filmu. Film je o tom, že dlouhodobě je zásadním faktorem klimatických změn vliv Slunce, a nikoliv CO2.

Tolik Petr Mach.

Já se teď vrátím k prohlášení Hnutí Duha. Pamatujete?

Přesná fakta!

Neznámý autor na stránkách Hnutí Duha jak jste si již asi povšimli, přesná fakta nemá. Příliš mu na přesnosti nezáleží a tak se rozepisuje o Franku Furedim, hlavním ideologu RCP, levicovém extrémistovi, který se spolu s kolegou Johnem Gillotem vloudil do Durkinova filmu.. Kdo je ve skutečnosti Frank Furedi?

Frank Furedi je profesorem sociologie na Kentské universitě a je autorem knih jako Where Have All the Intellectuals Gone?, Therapy Culture, Paranoid Parenting and světoznámé Politics of Fear a Culture of Fear.

Britští žurnalisté z The Guardian nemuseli objevovat Franka Furediho

Furedi je již po desetiletí jedním z jeho častých autorů. Znají ho jak zurnalistí, tak čtenáři listu. Publikoval a stále publikuje v The Guardian – naposledy 9. ledna 2007. Kromě Guardianu se jeho články objevují v The Independent, The Times, Daily Telegraph, Herald Tribune, Daily Express, Christian Science Monitor, The Wall Street Journal, The Scientist, a v BBC News.

Jednou z oblastí jeho vědeckého výzkumu je vzdělání a výchova. Proto se jeho články často zabývají těmito tématy a objevují se v publikacích jako British Journal of Guidance and Counselling a Times Higher Education Supplement.

Furedi byl členem radikálně levicové RCP v době svého mládí, v sedmdesátých letech. Jeho tehdejší zápal jej od té doby opustil, i když, jak sám přiznává, Marx je jednou z osobností, které ovlivnily jeho intelektuální vývoj.

V době, kdy se natáčel pořad Against Nature, časopis Living Marxism už dávno neexitoval. Frank Furedi nikdy nebyl "hlavním ideologem" RCP. Strana, dokud existovala, byla jakousí kombinací anarchismu a trockismu, funkci jako "hlavní ideolog" nikdy neměla. Ani nemohla mít, neměla vlastně žádnou strukturu, na to byla přiliš anarchistická. Byla spíše universitním studentským politickým klubem radikálně levicového zaměření. Byla by jedním z mnoha takových zapomenutých studentských politických klubů, kdyby se někteří z jejích tehdejší členů nestali známí pro své vědecké, nikoliv politické, úspěchy.

Furediho dnešní (a dnes už dlouhodobý) politický názor by se mohl spíše nazvat libertianismem. Odmítá kulturu regulací, omezení, vládních intervencí a prohibicí. (trochu toho anarchismu ze sebe asi přeci jen nikdy nesetřásl) V některých otázkách je jeho stanovisko bližší levici, v jiných pravici. Sám odmítá politické "škatulkování" a pokusy zařadit jej do vžitých kategorií. Standardní politické schema "levice – pravice" považuje za přežité a nic nevypovídající. Není divu, že je tu a tam terčem kritiky z obou sran spektra, podivné na tom je, jak by se asi divily Hnutí Duha a Lidové Noviny, že převažuje kritika zleva.

Tato všechna fakta by ovšem měla být Hnutí Duha známa. Ředitel Hnutí Duha, Petr Machálek, vystudoval politologii a sociologii na brněnské Fakultě sociálních věd, a je nemyslitelné, vzhledem k jeho věku a studijnímu zájmu, že by během svých studií nenarazil přinejmenším na Politiku Strachu či Kulturu strachu. Pokud snad ne, je to podivné, ale snadno napravitelné třeba jen prostřednicvím Google. Pokud je pro Hnutí Duha Durkinův film The Great Global Warming Swindle znevěrohodněn Furediho účastí, jak daleko více je jeho spoluprací znevěrohodněn zdroj informací Hnutí Duha, světoznámý The Guardian, který jsem považoval za sice levicový, nicméně seriózní a hodnověrný list, a i samo Hnutí Duha, které se na The Guardian odvolává.

Méně pravděpodobné je, že by něco o Durkinovi, Furedim, The Guardianu, environmentu či o čemkoliv jiném věděl autor článku "Klimatolog Klaus" v Respektu Marek Švehla, jehož znalost jakékoliv problematiky, tak jak jí předává svým čtenářům, se dá vyjádřit rovnicí "Klaus = špatně".

Od sedmdesátých let se Furedi neangažuje v žádné politické straně. Představovat ho dnes jako zapáleného a v ultralevicové politice angažovaného revolučního extrémistu je přinejmenším trestuhodná nevědomost a přinejhorším neméně trestuhodná úmyslná lež. U Hnutí Duha bych hádal na to druhé, u pana Švehly na to první.

Pokud chceme použít mladistvý levicový radikalismus jako důvod k celoživotní politické, nebo profesionální diskvalifikaci osobností, museli bychom diskvalifikovat i takové osobnosti jako Joska Fisher, polovinu evropských poslanců včetně Jo Leinena, kterého to konec konců doposud nepřešlo, a i našeho favorita levicových environmentalistů, nedávno přechodně zezelenalého Petra Uhla (ani toho to ještě nepřešlo) a nepochybně i většinu enviromentálních aktivistů. Museli bychom ostracizovat i některé zesnulé státníky, například bývalou Izraelskou premiérku Goldu Mayerovou či bývalého kanadského liberálního premiéra Piera Elliota Trudeau, který v době svého mládí, která koincidovala s počátkem druhé světové války jezdil v ulicích Montrealu na motocyklu s rudým praporem a odmítal narukovat do kanadské armády, protože nechtěl být účastníkem "imperialistické války" - kdepak jsme to jen slyšeli? - a ještě po válce, než se z levicového radikalismu definitivně vyléčil, se zůčastnil Světového festivalu demokratické mládeže.

Museli bychom se zříci, tedy my evropané bychom se museli zříci, jednoho z otců Evropské unie (alespoň jak nás chce přesvědčit UE server a stránka o historii EU) Altiera Spinelliho. Ne že by mi to vadilo, ten pán byl totiž architektem současné evropské politické integrace a zemřel jako europoslanec za Komunistickou stranu Italie. Nejen že ho to nepustilo, ale podařilo se mu to vtisknout celé moderní Unii. Vlastně ten sem nepatří, jen možná dokazuje, že ten "radikální marxismus" vadí jen někde a jen u někoho. V každém případě nebyl anarchista, měl názory překvapivě orthodoxní, a tím pádem dnes politicky korektní. Nevím proč Hnutí Duha razantně nevystoupí proti evropské integraci, nebude to právě pro ty policky korektní názory Altiera Spinelliho?

Inklinace environmentalistů k levici jsou si překvapivě vědomi i naši žurnalisté, kteří stále vyčítají Straně zelených, že není dostatečně levicová a paktuje se s nepřítelem, zatímco její "přirození spojenci" jsou v levé části spektra.

Frank Furedi dnes není ani zdaleka tak levicový, jako většina českých žurnalistů.

Podobně by se dal charakterizovat i John Gillot. S levicovým radikalismem se rozloučil přibližně ve stejnou dobu, jako jeho přítel Furedi. Dnes je žurnalistou a píše do renomovaných novin a magazínů - ponejvíce o vědě. Jeho hlavním zájmem je genetika. Má stále kacířské názory, dnes se projevují tím, že podporuje geneticky modifikované potraviny a sem tam napíše štvavý článek, jako je ten jeho poslední proti zákazu kouření v britských hospodách.

Co podporuje Marek Švehla nevím. Z jeho článků se dá vyčíst jen koho nenávidí. Možná to neví ani sám pan Švehla, je zřejmé, že on sám se ve faktech příliš neorientuje a nikdo mu ještě neprozradil, že všechny otázky se opravdu nedají zjednodušit na "Klaus = Špatně". Je mi ho trochu líto. Podepsal se pod svůj článek a tím vybočil z řady a strhl na sebe ostudu, která by právem měla stejným dílem patřit i těm dvěma anonymům, neznámému českému žurnalistovi z Lidovek a neznámemu bojovníku za čistotu životního prostředí a globálního oteplování z Hnutí Duha. Pokud ovšem ti dva neznámí bojovníci nejsou ve skutečnosti jen jeden.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 3, poslední 09.07.2007 18:02

09.07.2007 18:02 | Zdlouhavy clanek (Georg)

11.07.2007 02:13 | Hodnocení článku (Michal)

18.07.2007 15:44 | Objektivita v područí zájmu (Pavel Ouběch)