články

Reaguji na článek Daniela Münicha Extraliga české akademické ekonomie (HN 31. května). Souhlasím s autorem, že publikace v časopisech s tzv. impakt faktorem jsou důležitým kritériem kvality ekonomického výzkumu. Avšak pro komplexnější hodnoceni se nelze omezit jen na ně.

Pokusím se čtenářům ukázat, že Münichovo hodnocení českých ekonomů je zjednodušené a subjektivní.

Jak by asi dopadl Coase?

Prvním nedostatkem je hodnocení ekonomů pouze podle článků v časopisech s impakt faktorem. Daniel Münich sám uvádí, že časopis získává impakt faktor na základě počtu odkazů na jeho články: "Impakt faktor se počítá jako průměrný počet odkazů na průměrný článek během dvou let poté, co článek vyšel."

To ale znamená, že konečným kritériem kvality publikací jsou citace, impakt faktor je jen jejich odrazem. V tom případě není jasné, proč Daniel Münich jako hodnotící měřítko nepoužil také citační indexy ekonomů. Citace ekonoma přece je a odjakživa byla základem pro hodnoceni ekonomů a jejich přínosu do ekonomické vědy.

Například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Coase napsal během své kariéry jen několik článků, ale je nejcitovanějším ekonomem na světě. Kdyby se ale jeho dílo hodnotilo jen podle počtu publikací v časopisech s impakt faktorem, zřejmě by se v žebříčcích umístil níže než leckterý pilný, ale ne příliš originální ekonom.

Nebo si vezmeme knižní publikace. Když někdo napíše knihu, která je ekonomickou obcí široce citována, cožpak to není měřítkem kvality a odbornosti takové knihy? Daniel Münich se k věci postavil velmi zvláštně, když napsal: "Ani publikování knih, až na čestné výjimky, není měřítkem úspěchu." Ale kdo a podle čeho ohodnotí takové čestné výjimky? Nedělá se to snad opět na základě citací? A proč by potom ekonomové vůbec měli psát knihy, kdyby se nepočítaly do hodnocení kvality jejich práce?

Proč jen anglicky?

Proč tedy raději nehodnotit ekonomy podle citačního indexu? Daniel Münich se s tím vypořádal až příliš jednoduše, když v článku napsal, že "citační analýza je náročnější na vytvoření podkladové databáze".

Je-li citační analýza náročná, znamená to, že na ni máme rezignovat a vytvářet žebříčky ekonomů metodami jednoduchými, ale neúplnými? Cožpak lze hodnotit vědeckou práci jen podle jedné části citačního kritéria (impakt faktory) a jinou část (citační indexy) ignorovat?

Taková metoda je dílčí a jednostranná. Postupuje takto seriózní vědec? Kdyby někdo použil jiné dílčí a jednostranné postupy hodnocení, mohl by sestavit takových žebříčků, kolik by chtěl, a pokaždé by se v nich objevili jiní lidé a v jiném pořadí. Jistě by to bylo zajímavé, vždyť - jak píše Daniel Münich - "jde o prestiž, vliv, ale i o peníze".

Další zvláštností Münichovy metody je upřednostňování anglicky psaných časopisů před českými. Kvalita publikace přece není měřena znalostí angličtiny ale jejím přínosem pro ekonomickou vědu. Jestliže mají české ekonomické časopisy impakt faktor, nelze je z hodnoceni ekonoma vynechat. To by bylo nekonzistentní s tvrzením, že impakt faktor je kritériem kvality publikací.

Je pravda, ze české časopisy mají užší okruh čtenářů, a tedy i menší počet citací. To se ale odráží už v jejich nízkém impakt faktoru. Není proto třeba ještě více snižovat jejich význam oproti anglicky psaným časopisům. Koneckonců, i v jiných zemích jsou ekonomické časopisy s impakt faktorem, které nejsou psány anglicky.

Jak jsem dopadl já

Musím se přiznat, že jsem se až dosud nezajímal o můj součet impakt faktorů. Teprve po přečtení Münichova článku jsem si jej spočítal.

Vzal jsem své publikace v Politické ekonomii a Financích a úvěru od roku 1990 a vyšlo mně číslo 4,27. Proč jsem se tedy neumístil v Münichově žebříčku? Protože většina mých článků vyšla před rokem 1998, od kterého Daniel Münich svůj žebříček sestavoval.

Ale proč ho sestavil právě od roku 1998? Proč ne třeba od roku 2001 nebo 1995? Že by období 1998 - 2005 vyplývalo z nějaké vědecké metody hodnocení? To asi sotva. Daniel Münich si prostě tento rok zcela arbitrárně zvolil. Kdyby si zvolil kterýkoli jiný rok, pokaždé by mu vyšel jiný žebříček.

Chápu, že extraligu tvoří hráči, kteří hrají teď, a nikoli v minulosti. Je to tak v tenise, kopané i šachu. Nicméně mě napadá otázka, jestli by pro hodnocení ekonomů nebylo smysluplnější - namísto vytváření žebříčků extraligy - vzít v úvahu jejich celkový dosavadní přínos pro ekonomii.

Autor, profesor ekonomie na VŠE, je členem bankovní rady ČNB

Prof. Ing. Robert Holman, CSc., poradce prezidenta republiky

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 28.06.2007 22:54

28.06.2007 22:54 | Já v TOP 10 taky nejsem ! (totedyne)