
Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí
| 4 | následující
Jsou zobrazeny články 31-40 z celkových 463
Pokusím se objasnit kauzu kolem elektrárny Prunéřov bez mediálních senzací a klamavých politických hrátek. Snad o žádném technickém problému nebylo v minulých letech tolik namluveno.
Deficitní rozpočet nás nutí šetřit na výdajích státu, kde je to jen možné. Značné rozpaky však vzbudilo snížení "mateřské", tedy peněžité pomoci v mateřství, ke kterému došlo letos v rámci tzv. Janotova balíčku. Ve světle mediálních diskusí o předražených veřejných zakázkách jsou tyto rozpaky pochopitelné. Nelze popřít, že péče o malé děti je práce na plný úvazek a že matky si podporu ze společných veřejných peněz zaslouží. Podívejme se však na naše mateřské a rodičovské dávky z hlediska mezinárodního srovnání. Evropská unie stanoví pro členské země povinnou mateřskou dávku po dobu 14 týdnů, její výše by neměla být nižší než nemocenská. Rodičovská dávka stanovena není a některé země EU ji neposkytují.
Turbulence, s nimiž se v důsledku finanční krize a následné recese potýká eurozóna, zajímavým způsobem odhalují slabá místa a úzká hrdla celého integračního procesu. Již se vynořivší či zatím pouze doutnající problémy v nejpostiženějších zemích budou důležitým testem nejen společné evropské měny, ale zejména míry, v jaké jsou jednotlivé členské země ochotny reálně propojit své vlastní zájmy s těmi evropskými.
Prohlubování evropské integrace, resp. centralizace nepostupuje vždy tak rychle, jak by si zastánci "stále užší Unie" přáli. V citlivých oblastech, jako jsou daně, trestní právo, obrana, sociální zabezpečení aj., naráží jejich nekonečné ambice na odpor mnoha nebo i většiny členských států. Mnozí centralisté, zvláště čistokrevní federalisté, jsou zcela otevření a své vize o Europe-puissance (EU jako velmoci v mezinárodních vztazích), společné obraně, evropském občanském či trestním zákoníku nebo harmonizaci daní hlásají otevřeně. Zkušení taktici, typicky Evropská komise či reprezentace některých členských států, používají postupy méně transparentní a méně legitimní, zato perspektivnější.
Na základě nejčerstvějších dat o vývoji nezaměstanosti se téměř přibližujeme k magické hranici 10 %. Co hůře, o jedno volné místo se nyní uchází přes 18 lidí. Je to velmi nepříjemné překvapení pro všechny, jelikož očekávání o dalším vývoji ekonomiky byly daleko více optimističtější. Na druhou stranu je celkem známá věc, že nezaměstnanost je ukazatel, který se většinou za reálným vývojem zpožďuje. Jaký nás tedy může čekat vývoj pro následující rok či léta?
Dvacet let po pádu komunismu se v naší zemi napříč společností stále liší názory na to, co je zdrojem ekonomické prosperity a společenské spravedlnosti. S pojmem spravedlnosti se manipuluje už odpradávna a to kupodivu mnohem více v dobách, které jsou všeobecně vnímané za totalitní. Velké společenské změny musely mít vždy nějakou nosnou ideu, díky níž se nová "sociální spravedlnost" vymezila proti starým pořádkům. Jedním z největších historicko-ideologických omylů spočívá v tom, že "sociální spravedlnost" a ekonomický pokrok jde ruku v ruce s množstvím "práv", která jsou lidem deklarována. Je tomu ale skutečně tak?
Lisabonská smlouva vstoupila 1. prosince 2009 v platnost. Završila se tak anabáze, jež se vinula většinou první dekády nového tisíciletí a stála velké množství energie jak propagátory, tak oponenty dalšího prohlubování evropské integrace.
O realitě i možných výhledech českých veřejných rozpočtů bylo za poslední rok napsáno a několikrát zopakováno snad vše. Zveřejněná rekordně špatná čísla by tak neměla nikoho příliš překvapit - údiv vzbuzuje snad jen nulová reakce těch, kteří u nás rozhodují o hospodářské politice.
|
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2010 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |