Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 20 | následující Jsou zobrazeny články 191-200 z celkových 774
Ke společnému evropskému dluhopisu a k jednotnému ministerstvu financí rozhodujícím o rozpočtech zemí eurozóny je sice ještě hodně daleko, v pátek nad ránem se ale na summitu v Bruselu udělal ke společným dluhům největší posun od začátku krize eura v roce 2009.
Všichni se shodnou, že s americkým zdravotnictvím, jakkoliv jedním z nejvyspělejších na světě, není vše v pořádku. Má kolébka západní svobody nutit své občany platit si pojistné?
Nedávno jsem se právě v této rubrice přimlouval, abychom ukončili integraci EU "salámovou metodou". Řada drobných a často tajemných integračních kroků jdoucích jedním směrem bývá prezentována jako opatření "technická a odborná" či "nutná" k řešení aktuálního problému. A tak snadno uniká, že na konci této jednosměrky plné jednotlivostí je státoprávní úvaha o cestě k jednomu evropskému státu, na niž se nikdo nikdy neptal, ale bez níž ony jednotlivosti nemají logiku, nedrží pohromadě či aktuální stav zhoršují.
Na dvoře Rudolfa II., tedy v dobách, kdy byla mystika ještě často propojena s vědou, se alchymisté snažili stvořit zlato a elixír života. Císař tehdy asi ne náhodou věřil, že právě v Praze se něco takového může jednou skutečně podařit. Pražskou půdu lze totiž s trochou štěstí opravdu přeměnit na "zlatý důl". Stačí jen, aby se "magicky náhodná" změna územního plánu dotkla té části země, která byla předtím díky své regulované využitelnosti za hubičku. Zásadní otázka tedy zní: proč nemůžou být všichni "šťastlivci"? A nešlo by takhle "vyzlatit" celou naši zemi?
Jsou u nás komentátoři, tváří se jako novináři, ale vůbec je nezajímají historická fakta ani skutečné události. Jsou smutným svědectvím kruhových (tautologických) obránců svého ideologického postoje, vybírají si příklady, jako by šlo o argument, a místo logiky argumentují emocemi.
Loni prvního ledna, ve chvíli, kdy se euro potácelo mezi směnnými kurzy, přijalo Estonsko společnou měnu. Byla to asi taková podívaná, jako když malý, ale bytelný záchranný člun veze pasažéry na Titanic ve chvíli, kdy už loď narazila do ledovce. Co tím asi ti Estonci chtěli říct?
Média jsou doslova posedlá hledáním "korupčníků" a vyčíslováním toho, kolik nás - daňové poplatníky - stojí. Nejrůznější "protikorupční" iniciativy se přetvářejí v detektivní agentury, které informují veřejnost o tom, že úředník Novák hraje golf s podnikatelem Pospíšilem a že mu kdysi zadal státní zakázku. Domnívají se přitom, že úspěšně bojují proti korupci. Vycházejí totiž z toho, že korupce je způsobena morální vadou našich politických a úřednických elit a že ona je důvodem, proč nejsme schopni dát veřejné finance do pořádku.
Poslanecká sněmovna parlamentu podle své sportovní tradice, opětovně přehlasovala veto prezidenta republiky k zákonu o podporovaných zdrojích energie. Nad podnětnými připomínkami se ani nezamysleli a zřejmě si neuvědomili na jak mediálně vratké straně stojí. Nestačí zákonodárcům již dříve odsouhlasený stát i občany poškozující ekonomický průšvih s fotovoltaikou?
Česká republika není sice členem eurozóny, vláda Petra Nečase přesto slibuje eurozóně miliardy eur (= stovky miliard korun) na záchranu Řecka, Portugalska a dalších států platících eurem. Peníze mají jít jak z rozpočtu, tak z devizových rezerv spravovaných národní bankou. Nemají odejít hned, o jejich proplacení mají být požádány až příští vlády.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |