články

Všichni se shodnou, že s americkým zdravotnictvím, jakkoliv jedním z nejvyspělejších na světě, není vše v pořádku. Má kolébka západní svobody nutit své občany platit si pojistné?

Rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu ohledně Patient Protection a Affordable Care Act z března 2010, které padlo včera, zcela rozhodně ideově rozpůlilo současnou světovou mocnost. Zásadní otázkou bylo, zdali je v souladu s ústavou to, aby mohl vůbec Kongres nutit občany kupovat určitý produkt – zdravotní pojištění – a případně je za to i penalizovat. Prezident Obama s nástupem do úřadu dokonce reformu zdravotnictví povýšil na jeden ze svých hlavních cílů. Zřejmě oprávněně. Všichni se shodnou, že s americkým zdravotnictvím, jakkoliv jedním z nejvyspělejších na světě, není vše v pořádku. Má kolébka západní svobody nutit své občany k univerzálnějšímu modelu pojistného krytí, které se systémově blíží více evropskému modelu? Není to popření svobody ve svém nejhlubším možném smyslu?

Pojistit, nepojistit?

Určitě je, hlásí zarytí odpůrci, kteří jsou vystrašeni z více socialistického zdravotnictví. Zcela jistě není, myslí si zastánci. Je snad individuální svoboda možná bez práva na zdravotní péči? Můžeme si být všichni rovni, pokud neexistuje záruka přežití jednotlivce jenom proto, že nastane nějaká životní tragédie a dotyčný nebude bohužel pojištěn? Já sám jsem se s podobnou otázkou setkal, když jsem byl minulý rok na Cornell University. Byl jsem pozván jednou rodinou do historického domu na večeři ke Dni díkůvzdání. I na Obamacare přišla řeč a upřímně i skvělý zážitek z chutě krocana občas přebíjela určitá "pachuť" z obav rodičů o jejich děti, které zrovna v ten čas nebyly pojištěny. Říkali, že to je v současné době jejich největší trauma a jsou po zbytek života smířeni s tím, že budou případně muset prodat i svůj dům.

Jedním z hlavních argumentů pro univerzálnější pokrytí je teze, že bez něho se americký systém nikdy nemůže stát dlouhodobě udržitelný. Jeho zdravotnictví je extrémně drahé v komparaci se zbytkem světa, co se týče podílu na hrubém domácím produktu, a přitom v něm existuje velké množství nepojištěných osob. Jak je to vlastně možné? Proč v jedné z nejsvobodnějších zemí světa tak nedokonale fungují přizpůsobovací tržní mechanismy a konkurence, které přece mají vést k té nejlepší možné kvalitě a dostupným cenám? Mohlo by se zdát, že je to selhání trhu... ale nejdříve musíme analyzovat, proč je vlastně americké zdravotnictví tak drahé? Pak lze totiž dospět i k závěru, že v současné americké debatě o svobodný trh v pravém smyslu zas tak nejde.

Konkurence není

Kdysi se tomu věnoval i nositel Nobelovy ceny Milton Friedman ve své knize Kapitalismus a svoboda. Zde mimo jiné analyzuje vliv nejvýznamnější oborové Americké lékařské asociace na licencování, omezování počtu svých členů a studentů na lékařské školy. Jako příklad uvádí růst oborového protekcionismu v Americe po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 proti migrujícím doktorům hlavně z Německa a Rakouska, kteří tehdy patřili mezi světovou špičku. Bylo a je snad toto v souladu s hodnotami, které vtělili američtí Otcové zakladatelé do konstituce, jež měla vytvořit základ nejotevřenější a nejsvobodnější země světa? Asi nikoliv. Pod záminkou udržování kvality dochází k vytváření umělé vzácnosti, potírání konkurence a profesní monopolizaci odvětví vedoucí k vyšším cenám, tak jak to známe i v jiných sektorech. Naprosto zásadní je dále cena léků. Současné procesy schvalování nových léků jsou nesmírně byrokratické a neefektivní, což vede k extrémním nákladům a zpožděním s uvedením léků na trh pro zoufale čekající pacienty. Otázka rozsahu patentové ochrany především ve farmaceutickém průmyslu je též mezi ekonomy velmi horké téma.

Co z toho vyplývá? Nelze se v zrcadle současné americké debaty dívat jen na otázku ideologického sporu o rozsah a povinnost pojištění. Nejzásadnější je vždy strukturální a kvalitativní povaha celého systému a jeho zasazení do širšího institucionálního rámce. Stát se vždy snaží zalátat méně či více úspěšně problémy, které svými regulacemi v minulosti vytvořil. Obamacare tak jen spíše reaguje na viditelné symptomy dalece hlubších příčin současných problémů. Jeho včerejší posvěcení Nejvyšším soudem tak rozhodně neznamená pro americké zdravotnictví spásu.

Efektivní, kvalitní, motivační, konkurenční a svobodný zdravotní systém, který bude v konečném smyslu i autenticky solidární, nemůže být v principu nadiktován zvnějšku státní regulační mašinerií. Ta jen téměř všude vytváří rovnost mezi rovnějšími – a to jak ve více etatistickém modelu zdravotnictví v Evropě, tak i ve více tržním, ale extrémně regulovaném a oborově protekcionistickém americkém modelu. Američtí Otcové zakladatelé se nyní doufejme musí obracet v hrobě. Zejména proto, jak se čím dál tím více překrucují ideály svobody a rovnosti, a díky tomu tak čím dál tím víc ztrácíme obojí.

Ekonom, externí pedagog na VŠE

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.