Poslanecká sněmovna parlamentu podle své sportovní tradice, opětovně přehlasovala veto prezidenta republiky k zákonu o podporovaných zdrojích energie. Nad podnětnými připomínkami se ani nezamysleli a zřejmě si neuvědomili na jak mediálně vratké straně stojí. Nestačí zákonodárcům již dříve odsouhlasený stát i občany poškozující ekonomický průšvih s fotovoltaikou?
Především zde došlo ke snížení státní podpory na výrobu elektřiny z biometanu z původních 4 120 korun za MW hodinu na 1 700 korun za megawatthodinu. Čertovské kopyto je však v tom, že uvedená výše 1 700 korun i vzhledem k nárokům zemědělské výroby je příliš vysoká. Tak zvané obnovitelné zdroje nejsou zatím bez dotací životaschopné, přičemž dotace zaplatí výhradně občané a kolabující průmysl. Neměla by proto vláda, zabývající se řadou hloupostí, vážně zapřemýšlet, jak ve zpackaném zákoně podporu těchto zatím ekonomicky i ekologicky nevýhodných zdrojů legislativně výrazně omezit?
K tomu podotýkám, že pří současné vyšponované dotační politice pro všechny možné podporované zdroje energie bychom vynaložili v roce 2020 navíc celkem zhruba 65 miliard Kč. Novou poslaneckou úpravou schváleného zákona by se tato částka mohla alespoň snížit v roce 2020 o 20 miliard. Přes to zbývající objem kolem 45 miliard korun představuje neuvěřitelnou zátěž, kterou budou muset všichni ve svých fakturách zaplatit. Je to vůbec reálné? .
Prezident republiky zaslal k tomuto zákonu několik závažných připomínek, které však poslanci nevzali ke své škodě vůbec na vědomí. Skutečnost je dnes taková, že dříve schválené zákony, vedle podpory solární energie, větrníků a biomasy se nám všem již nyní vymstily. K tomu připomínám, že v případě prohraných arbitráží k následně sníženým podporám u převážně "rozhněvaných" zahraničních investorů fotovoltaiky, se mohou ceny elektřiny opět rapidně zvýšit. Přesto se i nadále rozšiřuje okruh podporovaných zdrojů energie o biometan. Uvedený zdroj energie není již možné výrazně dotovat. Ekonomická podpora všech i diskutabilních zdrojů dosáhla neúnosně vysokého stupně. Nepřináší státu úspory a úměrnou výrobu potřebné energie, ale pouze nové náklady pro veřejné rozpočty a zvyšování cen energií.
Právě neustále zvyšování cen elektřiny, plynu, vedle nárůstu cen vody, odvozu odpadu a dalších komodit značně zajímá v současných úsporných opatřeních občany. Neměli by však pouze laxně a odevzdaně přihlížet. Od podpory tak zvaných obnovitelných zdrojů začíná řada států přes neustálou zaslepenost zelených v orgánech Evropské unie ustupovat. V konkrétním případě nárůst cen elektřiny a jejich i neúměrné výše závisí na řadě faktorů, které nelze v současné době odborně odhadnout. Tím méně pak předpoklad jejich skutečné dopadů nelze očekávat od dočasně zvolených poslanců.
RNDr. Jiří Hanzlíček, energetický poradce
|
|
Vytisknout článek | Odeslat článek emailem |
19.05.2012 17:09 | WOW zase zdrazuji a nevi proc... (Jan Kysel)
|
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |