přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 2 "Ekonomika, právo a politika"

108 stran, brožovaná vazba
vyšlo: prosinec 1999
cena: 50,- Kč

Dámy a pánové,

budu se snažit být velice stručný. Mám nevděčnou roli vystupovat jako první, ale pokusím se s ní vypořádat. Vzhledem k auditoriu a vzhledem k charakteru těchto seminářů jsem svoje vystoupení pojal poněkud více teoreticky a pouze v závěru se pokusím nastínit svůj pohled na českou realitu a na aplikaci těchto věcí v českém prostředí. Svoje vystoupení jsem nazval "Poznámky k ekonomii veřejných penzí" a chtěl bych začít tím, že se pokusím vyjádřit to, co nazýváme národohospodářské náklady podpory starší či seniorské generace. V zásadě je moje vymezení velice jednoduché, budu se snažit být spíš zjednodušující: je to prostě ta část ekonomické aktivity, kterou v podobě zboží a služeb každoročně spotřebovávají důchodci. Část celkové hospodářské aktivity věnovaná na spotřebu důchodců - skutečný ekonomický náklad jejich podpory - je ovlivněna souborem faktorů ekonomické, demografické a politické povahy. Abychom co nejlépe porozuměli vzájemnému působení těchto různých faktorů, soustředím se na chování tří klíčových poměrů :

¨podíl souhrnné spotřeby

(the aggregate consumption ratio),

představuje tu část ekonomické aktivity, která je určena k produkci spotřebního zboží a služeb pro domácí spotřebu:

a = AC/GDP

kde:

AC ……….. souhrnná spotřeba

GDP …….. hrubý domácí produkt

Tu první relaci jsem nazval pracovně "podíl souhrnné spotřeby" a je to v zásadě podíl finální spotřeby, tedy spotřeby zboží a služeb pro domácí spotřebu ve vztahu k domácímu produktu čili k ekonomické aktivitě.

¨míra závislosti

(the dependency ratio),

představuje podíl počtu důchodců na celkové populaci:

b = RP/P

kde:

RP ……….. populace důchodců

P …………. celková populace

Druhou relaci nazývám, tak jako ostatní, "míra závislosti"; je to v podstatě podíl důchodcovské populace na celkové populaci.

¨relativní životní úroveň důchodců

(the living standard ratio),

která je poměrem průměrné spotřeby důchodců k průměrné spotřebě celé populace:

c = fRC/fAC

kde:

fRC = RC/RP a

RC ………… spotřeba populace důchodců

fAC = AC/P

Třetí relaci, kterou jsem označil c, nazývám "relativní životní úroveň důchodců". Je to poměr průměrné spotřeby důchodců k průměrné spotřebě celkové populace. Pokud tyto tři relace dáme do vzájemného vztahu, tak dostaneme to, čím jsem začínal, tzn. podíl spotřeby důchodcovské populace na ekonomické aktivitě nebo, chcete-li, na hrubém domácím produktu.

Když vynásobíme vzájemně tyto tři poměry dostaneme poměr spotřeby důchodců k celkové ekonomické aktivitě, což je makroekonomický náklad podpory důchodců, který označíme jako : r

r = a * b *c

r = AC/GDP * RP/P * RC/RP * P/AC

po úpravě:

r = RC/GDP

Toto je velice banální záležitost, ale zároveň naprosto fundamentální věc, která předurčuje naši diskusi, a vůbec diskusi kolem veřejných penzí.

Vztahy mezi těmito kritérii v zásadě říkají, že vztah mezi změnou v kterémkoli z těchto poměrů a odpovídající změnou v ekonomických nákladech na důchodcovskou generaci je přímý a proporcionální, a z toho vyplývá, že jakákoli změna jednoho ze tří poměrů o určité procento způsobí růst celkových nákladů o stejné procento, pokud se nezmění ostatní podmínky.

Nyní si tedy na základě těchto axiomů, těchto předpokladů, položme otázku, zda něco, co bychom mohli nazvat privatizací nebo částečným či úplným převedením odpovědnosti za správu veřejných penzijních systémů na soukromý sektor sníží národohospodářské náklady podpory seniorské generace. Já jsem toho názoru, že je může snížit, pokud sníží jednu ze základních relací, které jsem uváděl. Může je však i zvýšit, pokud jednu z těch relací zvýší. Potom tedy platí, že změna způsobu financování změní rozložení těchto nákladů ve společnosti, ale v zásadě nezmění jejich celkovou velikost.

Dalším, podle mého názoru velmi závažným bodem diskuse mezi jednotlivými způsoby financování, je cesta, jak se stanovují příspěvkové sazby v jednotlivých systémech. Záměrně se snažím být velice zjednodušující a stručný, protože těch, kteří chtějí diskutovat, je ještě hodně za mnou. Zde uvádím jen pro úplnost tohoto vystoupení to, co je všeobecně známo: sazby v systému "pay-as-you-go", tedy průběžném, jsou citlivé na demografický vývoj a na nerovnováhy na trhu práce, nejsou však citlivé na jiné ekonomické parametry. Naopak systémy individuálních nebo skupinových úspor, kterému anglicky říkáme "fully founded", kapitálově kryté, protože se soustřeďují na rovnováhu každého individuálního nebo skupinového účtu, jsou v zásadě necitlivé na demografický vývoj, jsou však citlivé na parametry ekonomického vývoje, zejména na úrokové míry, míru růstu mezd a míru inflace. Oba systémy mají společnou citlivost na prodlužování délky života důchodců. Délkou života důchodců mám na mysli to období, které člověk prožije v důchodu, když už do něj vstoupí, když už tohoto věku dosáhne. To je jeden z fenoménů, který prožíváme, a na to jsou oba systémy velice citlivé, protože v případě modelu s kapitálovým krytím to znamená, že buď bude spořeno déle, protože délka žití v důchodu se prodlužuje, anebo bude důchod nižší. U systému "pay-as-you-go" to samozřejmě zhoršuje poměr závislosti, který jsem uváděl mezi těmi třemi determinujícími relacemi.

Pokud tedy jde o srovnání toho, jak se formují nebo jakým způsobem jsou determinovány sazby v jednotlivých systémech: pořád hovořím o velmi jednoduché modelové situaci, kdy nikdo neumírá před dosažením důchodu, kdy neexistují administrativní náklady penzijních programů. V takové modelové situaci relativní příspěvkové sazby závisí v zásadě na dvou ukazatelích a na jejich vzájemné vazbě, a to platí pro oba systémy: na tempu růstu populace a na rozdílu mezi úrokovými mírami a mírou růstu mezd. Pokud tedy platí zjednodušující předpoklad, který jsem uvedl, potom tedy platí, že pokud je rozdíl úrokové míry a tempa růstu mezd větší, než je růst populace, pak příspěvkové sazby ve fondovém systému budou nižší než v sytému "pay-as-you-go" neboli průběžném; naopak pokud tento rozdíl je menší než růst populace, budou příspěvkové sazby ve fondovém systému vyšší. Praktické využití těchto věcí vyžaduje modifikovat podmínku, že nikdo neumírá před důchodem a že neexistují administrativní náklady penzijních plánů, penzijních programů, které jsou významné zejména u fondovaných systémů, kde jsou mnohonásobně vyšší. Například britská zkušenost za posledních čtyřicet let ukazuje, že průměrné administrativní náklady britských penzijních fondů se blíží třiceti procentům; existují autoři, kteří říkají, že jsou vyšší; chilské jsou 20 až 30%. Pokud tedy použijeme tento předpoklad, potom všeobecný přehled, který jsem já získal, hovoří o tom, že je třeba zredukovat výnosnost individuálních penzijních účtů, úrokovou míru těchto účtů, zhruba o 1,5 až 2 procentní body; pak si můžeme pracovně upravit tu relaci, kterou jsem uváděl předtím tak, že odečteme zhruba 2, 2,5 či 1,5 (záleží na situaci, ve které se pohybujeme), od úrokové míry.

Velice stručně k české situaci, tedy spíše k aplikaci těchto věcí pro české podmínky. Podle našich modelových propočtů zavedení i dílčího povinného fondovaného pilíře v českých podmínkách na počátku následujícího století bude znamenat, že ztráta v prvním pilíři bude zpočátku okolo 1-1,5% HDP a postupně by se zvětšovala až na 6% HDP. Pokud uvažujeme s transformací, a to musíme, minimálně na dvacet let (ale dvacet let je málo, to je ryze teoretická záležitost), tak doba transformace si vyžádá náklad asi 2 až 2,5 násobek HDP - pokud chceme mít povinný fondovaný pilíř nějaké relevantní váhy. Myslím, že je třeba si položit v této souvislosti otázku, a to je obecná otázka všech reforem a všech takovýchto velmi náročných operací, koho a jak se reforma dotýká. Je zřejmé, že v českých podmínkách ekonomicky aktivní budou platit víc, ať už bude jakýkoli systém, důchodci na tom lépe nebudou, a pak jsou dva subjekty, které jsem zařadil, to jsou finanční instituce, které na tom mohou být lépe, a to podstatně, a konečně stát, který podle mého názoru na této operaci nevydělá.

Na závěr mi dovolte prezentovat naši pracovní verzi návrhu, jak by se snad dalo v českých podmínkách postupovat. Není to verze, která by byla oficiální verzí instituce, ve které teď pracuji, je to spíš moje soukromá verze a verze kolektivu mých spolupracovníků. Podle mého názoru je jedna z rozumných cest, jak lze postupovat, uskromnit stávající první pilíř průběžně financovaný, např. tak, že náhrada čili "replacement rate", se sníží zhruba o 8 – 10% k čisté mzdě, postupně a ne žádnými skoky - to není reálné -; domnívám se, že je třeba zvýšit ekvivalenci v prvním pilíři, nabízí se model NDC tzv. fiktivních, příspěvkově definovaných účtů nebo osobních záznamů pojištěnců; a navrhujeme evoluční cestou posilovat váhu soukromých penzí v dobrovolných formách, které již v České republice existují, případně mohou existovat dále v nových formách. Omlouvám se za velikou stručnost, ale je to skutečně proto, že je nás hodně, a všichni mají co říci.

Jiří Rusnok