vyhledávání na serveru:

Projekt PPP nepředstavuje lék, nýbrž infekci veřejných rozpočtů. První část příspěvku rozebírá problémy veřejných rozpočtů v posledních letech. Druhá část zkoumá projekt partnerství veřejného a soukromého sektoru. Třetí část srovnává výhodnost projektu PPP se standardními dluhopisy. Čtvrtá část přináší závěr.

  

1. Problémy veřejných rozpočtů

Při podrobném zkoumání stavu veřejných rozpočtů je zřejmé, že mnohé země patřící mezi nejvyspělejší ekonomiky světa se dostávají v posledních desetiletích do pasti deficitů veřejných rozpočtů a růstu vnitřního zadlužení. Zvláště markantní je tento problém u členských zemí EU.

  

Tabulka 1. Podíl dluhů veřejných rozpočtů na HDP v %

Země	2000	2001	2002	2003
Belgie	109,1	108,1	105,8	100,5
Německo	60,2	59,4	60,8	64,2
Řecko	106,2	106,9	104,7	102,4
Španělsko	61,2	57,5	54,6	50,8
Francie	57,2	56,8	58,6	63,0
Irsko	38,4	36,1	32,3	32,0
Itálie	111,2	110,6	108,0	106,2
Lucembursko	5,5	5,5	5,7	4,9
Nizozemí	55,9	52,9	52,6	54,8
Rakousko	67,0	67,1	66,6	65,0
Portugalsko	53,3	55,6	58,1	59,4
Finsko	44,6	43,9	42,6	45,3
Dánsko	50,1	47,8	47,2	45,0
Švédsko	52,8	54,4	52,6	51,8
Velká Británie	42,1	38,9	38,5	39,8
Česká Republika	18,2	25,2	28,9	37,6
Estonsko	5,0	4,7	5,7	5,8
Kypr	61,7	64,4	67,1	72,2
Litva	24,3	23,4	22,8	21,9
Lotyšsko	13,9	16,2	15,5	15,6
Maďarsko	55,4	53,5	57,1	59,0
Malta	57,1	61,8	61,7	72,0
Polsko	36,6	36,7	41,2	45,4
Slovensko	49,9	48,7	43,3	42,8
Slovinsko	26,7	26,9	27,8	27,1

Pramen: Eurostat, Euro-indicators 38/2004 z 16.3.2004

 

Tabulka 2. Podíl deficitu či přebytu veřejných rozpočtů na HDP v %

Země	2000	2001	2002	2003
Belgie	0,2	0,5	0,1	0,2
Německo	1,3	-2,8	-3,5	-3,9
Řecko	-2,0	-1,4	-1,4	-1,7
Španělsko	-0,9	-0,4	0,0	0,3
Francie	-1,4	-1,5	-3,2	-4,1
Irsko	4,4	1,1	-0,2	0,2
Itálie	-0,6	-2,6	-2,3	-2,4
Lucembursko	6,3	6,3	2,7	-0,1
Nizozemí	2,2	0,0	-1,9	-3,0
Rakousko	-1,5	0,2	-0,2	-1,1
Portugalsko	-2,8	-4,4	-2,7	-2,8
Finsko	7,1	5,2	4,3	2,3
Dánsko	2,6	3,1	1,7	1,5
Švédsko	5,1	2,8	0,0	0,7
Velká Británie	3,8	0,7	-1,6	-3,2
Česká Republika	-4,5	-6,4	-6,4	-12,9
Estonsko	-0,3	0,3	1,8	2,6
Kypr	-2,4	-2,4	-4,6	-6,3
Litva	-2,6	-2,1	-1,4	-1,7
Lotyšsko	-2,7	-1,6	-2,7	-1,8
Maďarsko	-3,0	-4,4	-9,3	-5,9
Malta	-6,5	-6,4	-5,7	-9,7
Polsko	-1,8	-3,5	-3,6	-4,1
Slovensko	-12,3	-6,0	-5,7	-3,6
Slovinsko	-3,0	-2,7	-1,9	-1,8

Pramen: Eurostat, Euro-indicators 38/2004 z 16.3.2004

  

Jedním z důvodů nepříliš dobré situace hospodářství je neudržitelné financování zastaralé koncepce sociálního státu blahobytu. Ten je mimo jiné v souvislosti s demografickým vývojem, zvláště pak v posledních desetiletích zdrojem napětí mezigeneračního financování penzijních systémů a prohlubujících se problémů financování veřejného zdravotnictví v těchto zemích.

Dalším důvodem nebezpečného vývoje je mohutná expanze ostatních výdajů veřejných rozpočtů. Mezi ně patří již zmíněné pseudomandatorní a ostatní mandatorní výdaje a další výdaje, které by za jistých okolností nemusely veřejnými rozpočty vůbec procházet. Dlouhodobý trend "nenasytnosti" veřejného sektoru znázorňuje tabulka 3.

  

Tabulka 3. Podíl veřejných rozpočtů na HDP (%)

	Evropa	USA
1896	8,8	2,8
1982	43,2	31,8
1999	47,1	32,8
2003	49-50,5*	33-34,5*

*předběžný odhad Liberálního institutu

  

Stále vyšší a vyšší napjatost mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů s sebou přináší snahu hledat nové alternativní způsoby financování výdajů spojených s "veřejnými statky". Jde se tedy cestou hledání dodatečných finančních zdrojů. Bohužel se jen čas od času objeví snaha o hledání řešení v podobě šetření, tzn. snížení, výdajů veřejných rozpočtů, případně přehodnocením toho, co je a co není veřejný statek a co musí být nutně financováno prostřednictvím veřejných rozpočtů.

  

2. Public private partnership

Neduhy veřejného sektoru a jeho financování by měl, podle některých ekonomů, ale hlavně podle mnohých politických šíbrů propletených s vlivovými skupinami "vyléčit" relativně nový způsob jeho financování prostřednictvím projektů: Partnerství veřejného a soukromého sektoru. "V projektech PPP tedy může jít jak o financování výstavby a provozování nové infrastruktury, tak o převzetí a provozování stávajících aktivit." (Jiří Volf, náměstek ministra financí; příloha týdeníku Euro, 22. března 2004, str. 3) "PPP se rozvinuly zčásti kvůli nedostatku financí ve veřejném sektoru." (Jiří Volf, náměstek ministra financí; příloha týdeníku Euro, 22. března 2004, str. 10)

Je však otázkou, zda-li tyto projekty PPP nejsou spíše skrytým obcházením prohlubujících se neduhů veřejných financí a nepomáhají-li dlouhodobě roztáčet dluhovou spirálu, která může skončit až rozvratem hospodářství.

Na první pohled se může zdát, že se jedná o velmi výhodný způsob financování veřejných statků. Vlády, ať už centrální či municipální, v případě nedostatku financí zpracují projekty za pomoci soukromého sektoru (nejlépe s vládnoucími politiky spřízněná firma) na poskytování především některých vybraných "veřejných statků" a tyto "soukromé" (rozuměj - politiky ovládané) subjekty je profinancují.

Vyvstává však otázka, zda a do jaké míry je to výhodné pro všechny zúčastněné subjekty v ekonomice. Stát, resp. jeho reprezentanti – politici, mohou za jistých okolností pomocí PPP financovat své populistické sliby s tím, že náklady na jejich plnění přenáší na plátce daní především v budoucích generacích. Některým politikům může také nějaká finanční částka zůstat za nehty.

Předem "vybrané" podnikatelské subjekty mnohdy propojené prostřednictvím lobbyistických skupin s vládním establishmentem mají v případě úspěchu zaručeno dlouhodobé "bezproblémové" financování svých ekonomických aktivit. Nejhůře je postižen daňový poplatník, v jehož zájmu (jakoby veřejném zájmu) jsou tyto projekty realizovány. Mimochodem, právě daňového poplatníka (paradoxně tedy i voliče) se nikdo na nic neptá.

 

  

Vzhledem k tomu, že se financování projektů pomocí PPP děje dlouhodobě, téměř výhradně časově nad rámec trvání jednoho politického cyklu, je činění politiků o to nebezpečnější, že budoucí politické reprezentace nebudou moci s těmito vázanými finančními prostředky pracovat. Současná politická reprezentace tak zavazuje svými preferencemi financování určitých jimi vybraných projektů, budoucí politické reprezentace v podobě vázání budoucích příjmů z daní na projekty, o nichž nebudou moci rozhodovat. Budoucí politické reprezentace se tak stanou "vězni" stávajících politických uskupení. Vytváří se hutné korupční prostředí, kdy tyto dlouhodobě financované projekty jsou "rozdávány" subjektům "přátelsky nakloněným" současné politické reprezentaci.

Jeden z důvodu vzniku financování veřejného sektoru prostřednictvím PPP byl právě "současný" nedostatek financí. Je tedy zřejmé, že politici chtějí v současné době spotřebovávat více, než kolik jsou občané ochotni na tyto statky poskytnout v běžném čase vybraných daní, respektive, kolik jsou politici prostřednictvím státních institucí schopni od daňových poplatníků vybrat.

Za jistých okolností se může stát, že politici vydávají běžné statky, které jsou financovány prostřednictvím projektu PPP za statky veřejné, tzn. vybírají v čase a prostoru od daňových poplatníků finance v podobě daní na financování těchto tzv. veřejných statků. Zároveň tak zatěžují ještě ve větší míře budoucí výdaje veřejných rozpočtů, protože tyto statky, zdánlivě financované přímo z daňového výnosu v tom - kterém čase, jsou realizovány a spotřebovány a platba za ně je odkládána do vzdálenějšího období.

  

3. Srovnání se standardními dluhopisy

Z následujících zjednodušených příkladů je zřejmé, že standardní "dluhopisové" financování různých projektů je v konečném důsledku efektivnější než financování prostřednictvím PPP projektů. Zvláště pak, když realizátoři PPP projektů jsou tak jako tak odkázáni na cizí (úvěrové) zdroje. V našem bankovním sektoru jsou úvěrové zdroje, které používají realizátoři PPP projektů, téměř vždy "dražší" (úroky jsou vyšší) než náklady dluhopisového financování.

  

Tabulka 4. Dluhopisové financování

Výše emise dluhopisů	20 mld
Pevná úroková sazba	6 % p.a.
Splatnost dluhopisů	10 mld. Kč – 10 let
	10 mld. Kč – 20 let
Úrokové náklady: 1-10. rok (20*0,6 mld. Kč)	12 mld. Kč
Splátka jistiny celých dluhopisů	10 mld. Kč
Úrokové náklady 11-20. rok (10*0,6 mld. Kč)	6 mld. Kč
Splátka jistiny dvacetiletých dluhopisů	10 mld. Kč
Celkové náklady 20-miliardového projektu	38 mld. Kč

Projekty PPP jsou často prosazovány na základě myšlenky, že soukromý sektor je schopný daleko lépe a efektivněji realizovat investice. V reálné ekonomice tomu tak skutečně může být, otázkou zůstává, zda-li by zrovna tyto investice soukromé subjekty realizovaly, pokud by nebyly financovány z prostředků veřejných rozpočtů.

  

Tabulka 5. Splátky standardního úvěru ve výši 20 mld. Kč, splatnost 240 měsíců

Úroková míra p.a.	6 %	7 %	8 %	9 %	10 %
Pravidelná roční splátka (mld. Kč)	1,744	1,888	2,037	2,191	2,349
Celkové náklady úvěru (mld. Kč)	34,874	37,757	40,740	43,819	46,984

Pozn. abstrahuje se od dalších transakčních nákladů

 

Může tak docházet k efektu vytlačování soukromých investic, protože subjekty – realizátoři projektů PPP - budou využívat převážně úvěrové zdroje bank, ovšem ne na projekty, o kterých rozhodoval soukromý sektor, ale na předem stanovené projekty "veřejného sektoru" o jejichž určení rozsahu a převážně i o ceně rozhodnou politikové. Pod pláštíkem projektu PPP tak dochází k posilování tendencí k vytváření korupčního prostředí, jehož konečným důsledkem je nízká ekonomická efektivnost.

Další překážkou realizace PPP projektů je nevhodné právní prostředí, chybějící legislativa, vymahatelnost práva a chybějící kontrolní mechanismy. Otázkou zůstává zda-li je v ČR vytvořen odpovídající institucionální rámec a podmínky pro financování PPP. V oblasti legislativní se jedná především o úpravy rozpočtových pravidel, včetně rozpočtového určení daní, zákona o účetnictví, zákona o veřejných zakázkách, živnostenského zákona (příp. zákona o koncesích) a nutné změny v daňových zákonech.

  

4. Závěr

Proti snaze řešit současné neduhy veřejných rozpočtů pomocí projektů PPP lze vyslovit celou vážných námitek. Česká verze PPP by tak za stávajícího, téměř socialisticky dokonalého, mafiánsky klientelistického prostředí mohla být spíše přejmenována na PPPP: pořádně propereme poplatníkům peněženku. PPP není lék, nýbrž infekce veřejných rozpočtů.

Miroslav Ševčík, ředitel Liberálního institutu