vyhledávání na serveru:

Podle zastánců projektů PPP (public private partnership) jsou tyto projekty výhodné jak pro veřejný sektor (tj. stát a místní samosprávy), tak i pro podnikatele. Údajně dochází k úspoře veřejných financí a podnikatelé mohou počítat s nezvykle vysokými ročními výnosy. Již toto tvrzení o domnělé finanční výhodnosti pro obě smluvní strany musí být z principu důvodem k silným pochybnostem.

Na finančním trhu nikdy neplatí, a ani nikdy platit nemůže, že jakýkoli kontrakt je finančně výhodný pro oba partnery. V nejlepším případě je kontrakt sjednán tržně, tj. je finančně neutrální pro oba partnery. Proto takový důvod k optimismu není na místě a projekty PPP nemohou být zázrakem, který spasí veřejný sektor.

V případě PPP se v podstatě jedná o úvěr podnikatelů poskytnutý veřejnému sektoru. Podnikatelé sami financují určitý projekt, přičemž jsou dopředu domluveny budoucí splátky veřejného sektoru podnikatelům. Situace je po ekonomické stránce ekvivalentní emisi dluhopisů veřejným sektorem s tím, že do dluhopisů investují podnikatelé a titíž podnikatelé obdrží prostředky z emise dluhopisů zpět na daný projekt. Situace v případě PPP je poněkud jednodušší: nedochází k emisi dluhopisů, ani k zpětnému převodu prostředků na podnikatele.

Výnosnost dlouhodobých bezrizikových (státních) investic se na finančním trhu posuzuje podle swapové křivky. V případě desetiletých až dvacetiletých investic nyní činí úroková míra na swapové křivce 4,0 - 5,5 %. Skutečně nynější výnosnost dlouhodobých státních dluhopisů České republiky se nyní pohybuje v tomto rozmezí. Pokud by tedy veřejný sektor přijal ekonomicky ekvivalentní variantu - emitoval dlouhodobé dluhopisy a získané prostředky použil na daný projekt - potom by daná investice byla spojena s úrokovými náklady 4,0 - 5,5 %. Avšak v případě PPP je investice běžně spojena s úrokovými náklady 5 – 13 %, tj. podstatně více. Projekty PPP za těchto podmínek jsou tedy pro podnikatele finančně výhodné a pro veřejný sektor (tj. pro daňové poplatníky) finančně nevýhodné.

Proč veřejný sektor na tyto nevýhodné podmínky přistupuje? Důvodem je zejména vykazování zadluženosti veřejného sektoru. Přímá emise dluhopisů je totiž velice transparentní metoda. Zadluženosti veřejných rozpočtů bývají vysoké a další emise dluhopisů bývají pro veřejnost hrozivé, či dokonce nepřijatelné. Proto se politici uchylují k zastíracímu manévru a jdou cestou PPP.

V tomto případě nedochází k emisi dluhopisů a dluh veřejného sektoru z titulu projektů PPP není obvykle nikde vykazován. Pokud ano, potom se pouze slovně okomentuje, ale dlužná částka z PPP se s emisí dluhopisů nesčítá. Vykazovaný dluh veřejného sektoru je tak podhodnocen. Pro politiky se jedná o výbornou metodu, jak skrýt zadluženost a schodkové financování, ale za cenu nevýhodných finančních podmínek. Jde o metodu, jak učinit veřejné finance netransparentní. Závazky z projektů PPP by měly být součástí veřejného dluhu!

Nevýhody projektů PPP jsou nezanedbatelné. Náklady spojené s projekty PPP jsou vyšší než při klasickém způsobu financování. Projekty PPP uvolňují fiskální disciplínu, neboť vzhledem k malé transparentnosti veřejný sektor snáze podlehne pokušení více se zadlužit. Existuje velké riziko netransparentních veřejných soutěží na rozdíl od velice transparentní a konkurenční emise dluhopisů.

Chybí průhledná pravidla sestavování finančních výkazů státních a místních orgánů. Stávající zveřejňování hospodaření státních a místních orgánů není rozvinuté, je nepřehledné a při použití PPP je zcela neprůhledné. Vzhledem k vysoké právní složitosti projektů PPP se pro úředníky veřejné správy otevírá velký prostor pro korupci; je zde vysoké nebezpečí, že úředníci záměrně uzavřou se soukromým sektorem smlouvy, které se mohou na první pohled jevit jako dobré, ale ve skutečnosti jsou pro veřejný sektor silně nevýhodné.

Rafinované metody právníků a zkorumpovaných úředníků mohou nakonec stát daňové poplatníky příliš mnoho; je třeba uvést, že stát není nyní schopen si právně ošetřit podstatně jednodušší smlouvy. Projekty PPP jsou důkazem toho, že lidé nemají vždy racionalitu v lásce a rádi žijí v iluzích. Avšak v případě financí veřejného sektoru nelze tyto iluze připustit.

Josef Jílek, Vysoká škola ekonomická v Praze