ENEN CZE
===

přepisy přednášek

Zdeněk Jirásek: Čtyři roviny měnové reformy 1953

seminář Padesát let od měnové reformy 1953, 20.05.2003, Autoklub

publikováno: 28.02.2005, čteno: 9733×

 

VYŠLO KNIŽNĚ:

V letošním roce si připomínáme kulaté výročí měnové reformy z roku 1953. Ve své přednášce o měnové reformě v padesátých letech se soustředím především na problematiku roku 1953, přičemž připomenu z historického pohledu čtyři roviny měnové reformy: finanční, ekonomickou, sociální a politickou.

 

Finanční rovina

V roce 1953 vyvrcholilo dlouhodobé zatěžování československé měny, které lze sledovat již od roku 1949. Bylo vyvoláno nejen změnou politického klimatu v Československu a následně jeho zařazením do sovětského geopolitického bloku, ale i mohutnými investicemi v období první pětiletky.

Když v roce 1953 sestavovali vojenští experti statistiku, která je dodnes uložena ve fondu náměstka ministra národní obrany v Historickém archivu Armády ČR, vypočítali v ní, že v roce 1952 bylo vynaloženo na investiční prostředky v Československu spjaté s armádou a zbrojní výrobou 28 % tehdejšího národního důchodu.

Navíc Československá státní banka od roku 1951 ztrácela kontrolu nad československou měnou, neboť jejím hlavním úkolem bylo profinancování ekonomického vývoje v první pětiletce. Evidentně vzrostla kupní síla obyvatelstva, avšak tato kupní síla byla fakticky nekrytá. V roce 1953 se československý měnový systém dostal do velmi těžko řešitelné situace.

 

Ekonomická rovina

Tehdejší národohospodáři hledali východiska ze situace, ve které se československé hospodářství a finance nacházely. I vedení Československé státní banky navrhovalo opatření, která měla alespoň zastavit nepříznivý vývoj v měnové oblasti. Navrhovalo ku příkladu vydání státních dluhopisů, nucenou půjčku obyvatelstva, skokové zvýšení cen apod. Tyto návrhy byly však politicky neprůchodné.

Národohospodáři se zamýšleli nad stávající situací. V roce 1952 se v podstatě vytvořila dominující představa, že tato neradostná hospodářská situace byla zaviněna tím, že pracující obyvatelstvo je nedostatečně zainteresováno na výsledcích své práce. Z toho vznikla idea, že mají-li být lidé zainteresováni více, je třeba odstranit vázaný trh2).

V roce 1952 se rozvíjely úvahy, jak tento vázaný trh odstranit. Vytvořené alternativy se vracely k návrhům jako bylo zvýšení cen apod. V prvních alternativách se nepočítalo s žádnými měnovými opatřeními, v dalších alternativách od poloviny roku 1952 se kalkulovalo s tím, že obyvatelstvo bude z "třídního hlediska" nějakým způsobem měnově postiženo. Uvažovalo se o tom, že dělnické třídy by se opatření dotklo asi 10 % ztrát, ostatních skupin pracujících 15-20 % ztrát, u soukromníků, především soukromých rolníků, 20-25 % ztrát. Tato varianta nakonec nebyla akceptována.

Není bez zajímavosti, že od roku 1952 začal v Československé státní bance působit sovětský ekonomický poradce Nikolaj Alexandrovič Ivanov. Jeho výroky naznačovaly, že československá měna je vlastně jedinou měnou sovětského bloku v Evropě, která dosud není svázána s rublem jako "nejpevnější měnou světa", ale je napojena na MMF, potažmo tedy na americký dolar.

Koncepce měnové reformy jednoznačně zvítězila v říjnu a v listopadu 1952. Tato alternativa byla vytvořena skupinou ekonomů, v jejímž čele stál ing. Václav Hůla. Začala se připravovat peněžní reforma tak, jak ji známe. Od listopadu 1952 dějiny měnové reformy už nejsou dějinami myšlenek, jak něčeho dosáhnout, ale konkrétních kroků k jejímu provedení, včetně zajištění nových platidel, kdy se mince razily v Leningradě a papírová platidla se tiskla v Goznaku v Moskvě. Vytipovávala se střediska, připravoval se bezpečnostní aparát, rozvozy, řešila se případná úloha armády.

Na konci května byla měnová reforma vyhlášena, provedena byla 1. - 4. června 1953. Z oběhu bylo staženo více než 52 miliard korun starého oběživa, do oběhu byla vydána 1, 4 miliardy nového oběživa. Do otázky, o kolik korun obyvatelstvo přišlo, se promítal i nárůst cen a nejrůznější kurzy výměny.

Sumarizací by vyšlo přibližně toto: Obyvatelstvo ztratilo při uplatnění směnných kurzů a na likvidaci pojistek, státních dluhopisů apod. asi 21 miliard korun plus 84 miliard korun, které od roku 1945 byly uloženy na vázaných vkladech3). Stát vynaložil na provedení této měnové reformy okolo 50 miliónů korun, získal celkem 3,5 miliardy nových korun, které byly následně použity především ke kampaním zlevňování některých typů zboží.

Československo po takto provedené reformě přestalo býti v roce 1954 členem MMF a koruna byla svázána s rublem. MMF nebyl podle regulí upozorněn na provedení měnové reformy. Telegram MMF odeslal jeden z vrchních ředitelů Státní banky Československa až 2. června. Připomeňme přitom, že již od roku 1949 uvažovalo vedení státu o vystoupení z této organizace. Jeden z ministrů v roce 1950 hovořil o tom, že zatím nevystoupíme z MMF, protože tamější delegaci můžeme využít pro to, abychom protestovali proti Čankajšekovu režimu v Číně.

 

Sociální rovina

Měnová reforma zasáhla plošně veškeré obyvatelstvo Československa. V jejím provedení se skrývalo nepřeberné množství nedotažených případů, kdy například dlužníci byli zvýhodněni před věřiteli tím, že dluh mohl být vrácen po vyhlášení reformy.

Pokud hotovost člověka přesahovala 300 korun, které se měnily v kurzu 1:5, tak všechna ostatní hotovost byla měněna 1:50. Sociální dopad byl tedy plošný. Pochopitelně lidé, kteří měli více finanční prostředků, přišli o větší sumy.

Dopad byl zostřen i tím, že ceny se nepřepočítaly 1:5, ale stouply proti bývalému vázanému trhu i proti přepočtu 1:5. Fámy o měnové reformě provázely československou společnost ještě v 60. letech.

 

Politická rovina

Součástí politických dějin se stal především moment, který vedení tohoto státu nepředpokládalo: stávky, které mnohdy přerostly do demonstrací, individuální odpor, šíření letáků apod.

Nikdy zřejmě nedojde k přesnému vyčíslení, kolik stávek proběhlo, uvádí se přibližně 120. Nejznámější z demonstrací je plzeňská, rozsáhlá demonstrace proběhla také v Praze. Z Karlína se však bouřící dav z ČKD nedostal již do centra města, rovněž rozsáhlé demonstrace byly v Ostravě, v Bohumíně a především v Orlové. Méně známé jsou demonstrace ve Strakonicích, v Horšově Týně, v Horažďovicích, v Ústí nad Labem a ve Vimperku. V politické rovině je důležité zmínit i prvek perzekucí, který se řádově týkal stovek lidí. Jen na Plzeňsku bylo zatčeno více než 600 lidí.

Upozorněme ještě na jednu skutečnost. V drtivé většině učebnic dějin světa si můžeme přečíst tezi o tom, že v rámci evropských zemích sovětského bloku došlo k prvnímu masovému vystoupení proti komunistickému režimu 17. června 1953 v NDR. Avšak nepokoje v Československu v souvislosti s měnovou reformou předběhly o 15-17 dnů - podle jednotlivých míst, dříve, než tomu bylo v někdejší NDR.

 

Závěr

Měnová reforma prioritně řešila situaci ekonomickou a finanční. Osobně si nedovedu představit jinou možnost léčby hospodářství v této konkrétní hospodářské a politické situaci než toto drastické opatření. Nicméně je součástí i politických a sociálních dějin.


1) Podrobnější údaje lze nalézt v knize Zdeněk Jirásek - Jaroslav Šůla: Velká peněžní loupež v Československu aneb 50:1, Praha 1992. Zde se nalézá i soupis odborné literatury k tomuto problému a je připojen i výčet použitých historických pramenů.

2) Vázaný trh na území českých zemí počal být zaváděn od počátku nacistické okupace na jaře 1939. V průběhu války byl prohlubován a s menšími modifikacemi byl převzat i poválečným Československem. V praxi to znamenalo, že občané pro nákup potravin kromě peněz potřebovali i tzv. lístky, což bylo číselné vyjádření množství jednotlivých potravinových komodit, jež mohl jednotlivec odebrat v průběhu zpravidla měsíce. Obdobné příděly byly stanoveny i u řady druhů průmyslového zboží (viz např. šatenky, tabačenky aj.).

3) Tzv. vázané vklady vznikly k 1. 11. 1945. Tehdy při výměně "válečných" platidel (především protektorátních a slovenských korun v poměru 1:1:1 nové koruně československé) mohli občané měnit 500 korun, jejich zbývající peněžní majetek byl blokován ve formě právě vázaných vkladů u finančních ústavů. Uvolňování těchto prostředků probíhalo za uplatnění zvláštních předpisů a selektivně (např. sňatek, narození dítěte, léčení, invalidita apod.). Definitivně byly tyto hotovosti "odepsány" právě v roce 1953.

Zdeněk Jirásek, rektor Slezské univerzity v Opavě

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2021
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­