ENEN CZE
===

přepisy přednášek

Ilona Bažantová: Alois Rašín a jeho učebnice Národní hospodářství

seminář Alois Rašín - český politik, právník a nárohodspodář, 19.02.2003, Novměstská radnice - Karlovo náměstí

publikováno: 22.07.2003, čteno: 6108×

 

VYŠLO KNIŽNĚ:

více informací o publikaci

Sborník č. 24 "Alois Rašín"

100 stran, brožovaná vazba
vyšlo: duben 2003
cena: 50,- Kč
===

Kniha Aloise Rašína "Národní hospodářství" v rozsahu 370 stran byla napsána ani ne za půl roku a byla dokončena 1. září 1916. Výjimečná není rychlost vzniku, ale spíše místo. O pevném charakteru Aloise Rašína svědčí to, že základ knihy napsal ve vazbě za dva a půl měsíce a po vynesení rozsudku smrti měl ještě v "cele smrti" sílu na její dokončení.

V předmluvě z konce listopadu 1921, při vydání [1] knihy, objasňuje důvody jejího vzniku: "Kniha nečiní si nároku na nějaké objevy vědecké. Chtěl jsem na podkladě názorů sociálně-politické školy rakouské napsati systematický populární spis o národním hospodářství. Nemáme ho u nás. Kaizlovo Národní hospodářství je rozebráno a psáno slohem málo přístupným. V Bráfových spisech vydány jeho litografované universitní expliky ze starší doby bez poznámek a doplnění novými vědeckými pokroky. Kolouškovo Národní hospodářství činí pokus o novou systematiku národohospodářskou. Překlady cizích spisů jsou rozebrány."

Rašín měl pravdu. Ještě na počátku nového Československa nebyla napsána česká kvalitní vysokoškolská učebnice reflektující soudobou ekonomickou vědu. Zrod systematické původní české učebnice, to je učebnice vykládající ekonomii v provázanosti systému "výroba-rozdělování-spotřeba", vůbec nebyl jednoduchý.

 

Zrod českých národohospodářských učebnic

Ke konci 60. let a v 70. letech 19. století se někteří čeští národohospodáři pokoušeli o systematický výklad ekonomie, avšak bez valného úspěchu. Francouzskou klasickou politickou ekonomií inspirované "Národní hospodářství dle všeobecně uznaných zásad" Josefa Bartošky z roku 1867 zůstalo i pro soudobou odbornou veřejnost neznámé. Obsáhlá "Soustava národního hospodářství politického" z pera Františka Ladislava Chleborada (1839–1911) z roku 1869 upadla zanedlouho po vydání v nemilost, protože její tvůrce se stal pro českou politickou reprezentaci persona non grata. Pedagogicky absolutně nepoužitelná byla prostoduchá učebnice Eberharda Antonína Jonáka (1820–1879) "Základové hospodářství" z roku 1871, ačkoli Jonák od počátku 50. let 19. století vyučoval národní hospodářství a byl od r. 1863 po deset let jediným řádným profesorem národního hospodářství na pražské univerzitě. Spíše prakticko-osvětovou funkci mělo "Hospodářství národní" Maxe Wellnera (1838–1904) z roku 1874, psané z pozic metody německé historické školy.

Ani po rozdělení pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity r. 1882 na část českou a německou a vzniku institucionálního zázemí pro rozvoj české ekonomické vědy nebyla situace výrazně lepší. Kritická Rašínova výtka ke stavu ekonomických učebnic v předmluvě k jeho "Národnímu hospodářství" byla tedy zcela na místě.

Rašín nejprve v předmluvě zmiňuje Kaizlovu učebnici. Měl na mysli výklad národohospodářské teorie Josefa Kaizla (1854–1901) shrnutý v knize "Národní hospodářství" z roku 1883. Byla to naše první ekonomická vysokoškolská učebnice a dlouhou dobu se podle ní učilo. Kaizlova učebnice používala některé pojmy, které se v české ekonomické terminologii později neujaly, ale především metodou, myšlenkovým přístupem a celým svým ekonomickým uvažováním patřila do mladší německé historické školy, jejímž byl Kaizl po celý život horlivým stoupencem.

Bráfovými vydanými litografovanými přednáškami Rašín myslel "Spisy dr. Albína Bráfa", které vyšly v letech 1913 až 1915, tedy až po smrti Albína Bráfa (1851–1912), ve třech svazcích: "Národohospodářská theorie", "Národohospodářská politika", Finanční věda" a opravdu jejich editoři – Josef Gruber a Cyril Horáček – vycházeli z textů z roku 1906.

Dále Alois Rašín ve výše uvedené předmluvě "Národního hospodářství" zmiňuje dílo málo známého českého národohospodáře Jana Kolouška (1859–1921). Koloušek nejprve vydal v roce 1908 brožuru "Systém národního hospodářství", aby svůj přístup dále rozpracoval – jeho "Národní hospodářství" vyšlo ve třech dílech: první díl s podtitulem "Populační problémy. Nauka o zemědělském a lesním těžení" vyšel v roce 1918, druhý díl "Podnikatelská soustava. Peníze a měna. O důchodech" v roce 1920, třetí díl "Úvěr, cenné papíry a banky. Doprava. Tržní a obchodní organizace", vyšel v roce 1921. Koloušek odmítal rakouskou subjektivně psychologickou školu, i anglickou a lausannskou neoklasickou školu, zejména Jevonse a Walrase. Podle Kolouška pro vysvětlování národohospodářských jevů má zásadní význam sociologie: "národní hospodářství je rozhodně vědou sociologickou" [2], protože tvrdil, že národohospodářská věda prozkoumává součinnost a vzájemné působení jednotlivých individuálních hospodářských činností.

Rašínova averze ke Kolouškovi ještě zesílila, když Koloušek na začátku dvacátých let tvrdě vystupoval proti Rašínově měnové a finanční politice, především jeho záměrné deflaci.

 

Přístup k ekonomii jako vědě

Alois Rašín nebyl hlubokým vědcem-teoretikem. Ve svém výkladu neprováděl podrobná porovnání s jinými školami, nepolemizoval s jinými teoretickými názory. Typicky dobově pro středoevropskou oblast nepoužíval grafický a matematický aparát a modely, ani složité výpočty. Uváděl však v textu statistické, historické a zeměpisné příklady, neboť stejně jako jeho učitel Albín Bráf uznával některé pozitivní prvky, kterými obohatila německá historická škola pohled na vývoj hospodářského života společnosti.

Ve své učebnici Rašín přejal systematiku podle dvoudílné učebnice "Grundriss der politischen Ökonomie" (první vydání r. 1893 - I. díl a 1907 - II. díl) Eugena Philippoviche (1858–1917), příslušníka rakouské subjektivně psychologické školy. [3]

Podle svého učitele Bráfa přijal Rašín rakouskou subjektivně psychologickou školu. Avšak stejně jako Bráf měl výhrady k přílišnému rakouskému psychologičnu a ne ve všem s "Rakušany" souhlasil, tak i Rašín se na některé postuláty rakouské školy díval kriticky. Kupříkladu odmítal oblíbenou metodu zobrazení ekonomických souvislostí na příkladu Robinsona na pustém ostrově ("Mohli bychom si sice představiti ojedinělého člověka, Robinsona vyvrženého na pustý ostrov, a vžíti se do toho, jak bude hospodařit … robinsonáda byla by jen umělým schematem, pomůckou znázorňovací." [4]). Souviselo to s jeho základním vymezením ekonomie jako vědy: "Národohospodářská věda není nějakým poučením, jak jednotlivec v určitém hospodářství hospodařiti má, k tomu účelu mohou sloužiti praktické nauky o zemědělství, lesnictví… Národní hospodářství neboli politická ekonomie patří mezi vědy společenské, takže všecky hospodářské skutečnosti, jevy, souvislosti a vývoje hospodářské jsou jejím předmětem." [5]

Členění ekonomie jako vědy je obdobné členěním nestora české ekonomické vědy Albína Bráfa. Oba vycházeli z pojmu "národní hospodářství", což je souhrn všech hospodářství – veřejných i soukromých, včetně státního, souhrn jejich vzájemných styků. Věda, která se zabývá poznáváním a výkladem typických ekonomických jevů a jejich souvislostí (zákonitostí), je teoretická věda národohospodářská. Ta se dále člení na všeobecnou vědu národohospodářskou, která zkoumá národohospodářské souvislosti jako celek s důrazem na hospodářstvím soukromé, a na teoretickou vědu finanční, která se zabývá hospodářstvím veřejným (státním, obecním), jež se od soukromého podstatně odlišuje. Rašín omezuje předmět své knihy na "všeobecnou vědu národohospodářskou", k finanční vědě jako takové se v učebnicovém podání bohužel nedostal.

Rašín nejprve v úvodu svého "Národního hospodářství" – a lze říci, že didakticky vhodně – stručně definoval základní národohospodářské pojmy v učebnici dále používané a podrobněji vysvětlované či odvozované. Definoval potřeby, statky, hodnotu, výrobu a spotřebu, výnos a důchod, typy hospodářství apod., zabýval se nejenom charakteristikou národohospodářské vědy, ale i jejím cílem: "Všecka hospodářská činnost směřuje k okamžitému nebo budoucímu zisku co největšímu. V tom spočívá také všecek pokrok hospodářský." [6] Za hybný moment hospodářského a vůbec společenského pokroku uznával ziskové kritérium a podnikatelské úsilí založené na soukromém vlastnictví a teprve při srovnání pozitivního a přímočarého Rašínova chápání úlohy podnikatelů s naší současností si uvědomíme naši opožděnost v "kapitalistickém povědomí".

 

Rašínova učebnice

Podívejme se nyní blíže na strukturu Rašínovy učebnice. Oproti současným učebnicím "Economics" se dost liší v důrazu na institucionální souvislosti. Nebylo to však jen specifikum Rašínovy učebnice, obdobnou strukturu – byť někdy s jiným metodologickým přístupem a konkrétními doporučeními – lze nalézt ve většině prvorepublikových ekonomických učebnicích.

Rašín v návaznosti na základní pojmy definované v úvodu rozdělil učebnici do 5 částí:

I. Základní podmínky vývojové
II. Výroba a výdělek
III. Hodnota, cena, peníze a úvěr
IV. Důchod, jeho tvoření a rozdělení
V. Spotřeba

Svůj výklad v prvé části začal popisem předpokladů a základních podmínek hospodářského vývoje, jako je přírodní bohatství, obyvatelstvo, státní uspořádání a právní systém. Z německé historické školy přejal tezi o vývojových stupních národního hospodářství a v tomto kontextu základní vývojové podmínky přírodní, osobní a společensko-státní chápal jako hranice možností rozvoje.

Část druhá popisuje výrobu v "obchodovém hospodářství", tj. v moderním kapitalistickém systému. Do výrobních činitelů tradičně zahrnul práci včetně podnikatelství, půdu a kapitál. U práce jako výrobního činitele nezůstal stát jen u dělby práce a produktivity ("výkonnost pracovní"), ale věnoval se i organizaci práce a odlišuje práci řídící od výkonné, podnikatelské od dělnické, neopominul otázky uzavírání pracovních smluv a státní ochranářské (sociální) zákonodárství. Více než polovina textu je v této II. části věnována "organizaci výrobní", tj. organizačním formám podnikání podle právních forem (podniky soukromohospodářské, svépomocné, veřejné), podle velikosti, cílů, způsobu hospodaření (extenzivní a intenzivní) apod. Avšak o "cenách výrobních faktorů" (dle současné terminologie) je pojednáno až v části čtvrté, kde mluví o důchodu podnikatelském, kapitálovém, pozemkové rentě a důchodové rentě všeobecně, pracovním důchodu a druzích mzdy apod.; relativně samostatný úsek je v této IV. části věnován pojišťování a chudinství.

Třetí část knihy o hodnotě a ceně, penězích a úvěru (kde se přidržuje postulátů rakouské školy) je nejzdařilejší, především v oddílu o penězích, úloze a historii centrálních bank, vysvětlení tvorby peněz na základě eskontu obchodních směnek včetně úlohy peněz v mezinárodním obchodu a vyrovnávání platební bilance. Ani v učebnici Rašín nezapřel své měnové vyznání víry: odmítá původní kvantitativní peněžní teorii a pléduje za měnu vázanou na měnový kov. U úvěru nevysvětluje jen jeho národohospodářské přínosy, rizika a členění, ale zabývá se i právním a ekonomickým zajištěním, druhy cenných papírů a tzv. organizací úvěrovou, tj. bankovnictvím včetně úlohy a členění komerčních bank.

Rozsahem nejmenší je část pátá o spotřebě. Rašín vysvětluje proces uspokojení potřeb, podstatu Engelova zákona a strukturu "rodinných rozpočtů". Sem zařadil i svou několikastránkovou úvahu o národohospodářské krizi, kterou chápal jako porušení rovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Krize dělil na dílčí (podle jednotlivých výrobních odvětví např. na zemědělskou, železářskou apod.) a na všeobecné, podle důvodu vzniku odlišoval dvě skupiny krizí: výrobní, resp. odbytové krize a peněžní a úvěrové krize. Zmiňuje i základní teorie vysvětlující vznik krizí z vnitřních příčin (teorie nadvýroby, teorie podspotřeby a teorie nesprávného rozdělení výrobních sil), aniž by se k některé přikláněl.

Učebnice je zakončena – jakkoli by se to mohlo zdát samozřejmé a až zbytečné připomínat, že je to základní znak dobré učebnice – rozsáhlým a kvalitním jmenným a věcným rejstříkem.

Rašínova učebnice "Národní hospodářství" nepřináší nové vědecké objevy a vášnivé polemiky. Je to přehledně členěná a logicky konzistentní ekonomická učenice, což také není málo.

 

Poznámky:

[1] Kniha vyšla v roce 1922 v původní podobě ze září 1916, protože Rašín neměl již po roce 1918 čas na její přepracování, a tak připsal pouze předmluvu.("Myslil jsem, že doplním a přepracuji ji, až přijdu na svobodu. Jsem si vědom, že některé partie jsou obsáhlé, jiné stručné, dle toho, s jakou oblibou jsem studoval k nim potřebnou látku a jak samo téma mě těšilo. Vím, že tuto neúměrnost bych měl napravit a chtěl jsem tak učinit a proto jsem otálel s vydáním této knížky. Vidím však, že nebudu moci pro jiné naléhavé práce provésti to, co jsem si umínil, a čtenář nechť laskavě si vždy uvědomí dobu i poměry, v nichž byla napsána." Rašín, A.: Národní hospodářství. Praha, Vydavatelství "Český čtenář" 1922, s. VI.)

[2] Koloušek, J.: Národní hospodářství. Díl I. Praha, Všehrd 1918, s. 36.

[3] V českém překladu vyšla další Philippovichova kniha pod názvem "Vývoj hospodářsko-politických ideí v 19. století" v roce 1910 u J. Otty.

[4] Rašín, A.: Národní hospodářství. Praha, Vydavatelství "Český čtenář" 1922, s. X.

[5] Tamtéž, s. 2.

[6] Tamtéž, s. X.

 

Literatura:

  • Bráf, A.: Spisy Dra Albína Bráfa. Nástin přednášek universitních. Sv. I. - Národohospodářská theorie. Sv. II. - Národohospodářská politika. Sv. III. - Finanční věda. Praha, nákladem Sborníku věd právních a státních 1913, 1914, 1915.
  • Kaizl, J.: Národní hospodářství. Praha, J. Fořt 1883.
  • Koloušek, J.: Systém národního hospodářství. Praha, Merkur 1908.
  • Koloušek, J.: Národní hospodářství. Díl I. Praha, Všehrd 1918.
  • Rašín, A.: Národní hospodářství. Praha, Vydavatelství "Český čtenář" 1922.
  • Vencovský, F.: Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno, Masarykova univerzita 1997.

Ilona Bažantová, Právnická fakutla UK

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­