přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 24 "Alois Rašín"

100 stran, brožovaná vazba
vyšlo: duben 2003
cena: 50,- Kč

"Slavné shromáždění! Titulární občané!" Dovolila jsem si oslovit vás způsobem, jakým oslovoval své posluchače doktor Alois Rašín.

Doktor Alois Rašín byl nejvýraznější osobností mezi přestaviteli Národního výboru, který vyhlásil 28. října 1918 československou samostatnost. Byl autorem prvního základního zákona československého státu, který napsal v noci z 27. na 28. října 1918. Zákona, jehož podstata, jak píše ve svých ,,Pamětech", spočívala v tom, že všechny zákony a nařízení platí dále, a že vládní formu samostatného státu stanoví Národní shromáždění.

Jako představitel československé svrchovanosti je však doktorem Rašínem stojícím již na vrcholu své životní dráhy. Tomuto vrcholu však předcházel život bohatý na osudové zvraty.

Zamýšlela jsem se nad tím, jaký byl doktor Alois Rašín, kterému přátelé říkali srbsky Věkoslav – Věko, a jaký byl, než stanul na tomto vrcholu?

Byl talentovaným politikem, skvělým finančníkem, obratným právníkem i statečným novinářem. Nebojácně prosazoval své politické nadání a skutečné vlastenectví. Byl mužem čestným a energickým, odborně erudovaným, nepokořený vězněním ani rozsudkem smrti.

Současníci líčí doktora Rašína jako muže prostřední postavy, který měl vysoké, klenuté čelo, tmavé vlasy, plnovous do špičky zastřižený, od mládí silné, ocelové vůle, bouřlivého, hrdého, přísného racionalistu, který vycházel z individualismu, měl smysl pro konkrétnost a skutečnost. Podnikal-li něco, vždy věděl, kam až chce dojít. Nedělal nic polovičatě, a dával přednost zásadním řešením. Pronikal k jádru věci, postřehl situace nejsložitější. Byl mužem činu a pevných zásad a těmi se také řídil. Byl silná individualita, neúnavně činný, nebál se žádné oběti. Měl pružného ducha. Dovedl úspěšně agitovat a organizovat. Byl skvělý řečník, jeho vývody bývaly stručné a logicky přesné, vynikal nevšední pamětí. Při politických a odborných jednání uplatňoval mimořádnou pohotovost a obdivuhodnou paměť. Dovedl úspěšně přesvědčit své partnery a udělat z odpůrců a protivníků své spojence. Hodně četl, ale spíše proto, aby získal přehled, než pro citový zážitek. Ve volném čase byla jeho láskou příroda, byl dobrým znalcem flory a vynikajícím mykologem. Jako člen vlády měl proto mimořádné pochopení pro snahy udržet přirozený řád české krajiny a podporoval řešení ekologických otázek.

Podzimní měsíc říjen byl zřejmě doktoru Rašínovi celoživotně osudovým: dne 18. října 1867 se narodil nedaleko Hradce Králové, v městečku Nechanice, 6. října 1891 byl poprvé promován doktorem práv – později byl promován ještě dvakrát, neboť vždy v souvislosti s odsouzením, o němž se zmíním, ztratil i svou akademickou hodnost, v říjnu 1918 napsal základní zákon Československé republiky, v říjnu 1922 za Švehlovy vlády byl znovu povolán do vlády jako ministr financí.

Vydal řadu právních i ekonomických publikací, z nichž cituji pro zajímavost jen některé: jako mladý advokátní koncipient vydal v r. 1891 brožuru "České státní právo". Nastínil v ní program obnovení Českého státu v demokratickém pojetí se zárukou práv národnostních menšin. Brožura byla zabavena a Rašín byl kvůli ní dokonce soudně vyšetřován. V roce 1906 vydal "Názorné směnkařství", v roce 1912 "Parlamentní politika a taktika", v roce 1918 knihy "Příslušnost soudní" a "Následky trestu", v roce 1920 "Můj finanční plán" a v roce 1922 díla "Finanční a hospodářská politika Československa do konce roku 1921", "Národní hospodářství" a esej "Inflace a deflace".

Doktor Alois Rašín patřil k významným českým politikům – advokátům období konce rakousko-uherské monarchie, kdy byl aktivním politikem mladočeské strany, a počátku první republiky. Byl členem Advokátní komory Českého království.

Rašínovy procesy

Doktor Rašín je znám i ze dvou významných politických procesů, v nichž byl na lavici obžalovaných. Jde o tzv. proces s Omladinou v r. 1894 a proces s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem ve Vídni v r. 1915.

Jako mladý advokátní koncipient patřil k hlavním představitelům radikálního pokrokového hnutí studentstva a mládeže. Za své aktivní veřejné vystoupení proti vládě a císaři byl zatčen, a v soudním procesu se 78 obžalovanými známém jako proces s Omladinou, konaném v lednu a únoru 1894 v Praze, odsouzen.

Rašín byl nejvýraznější osobností celého procesu. Svou obhajovací řečí se představil jako obratný, nadaný právník a svými argumenty způsobil obžalobě nemalé problémy. Sám o tom píše ve svých "Pamětech": "Žaloba tvrdí, že jsem členem tajného spolku. Já však žádný tajný spolek neznám, obzvláště ne tajný spolek ‚Omladina‘, nikdy jsem v tajném spolku nebyl a nikdy jsme o něm neslyšel. Také existence tajného spolku v žalobě není dokázána. Já vlastně ani nevím, jakou hodnost v tajné spolku mám. Mrva říká, že v tom tajném spolku byly ‚prsty‘, ‚palce‘, ‚diktátor‘. Ale mne nejmenuje ani ‚prstem‘ ani ‚palcem‘, já nejsem ani ‚diktátor‘, já nejen nic. Proto mě pan státní zástupce přidělil zvláštní hodnost a nazval mne ‚návodcem‘ této tajné společnosti.

Žaloba praví, že jsem intelektuálním původcem těchto demonstrací. To je tvrzení velmi nelehké, a já budu čekat, až pan státní zástupce mi to vysvětlí. Ale na jedno musím již teď poukázati. Pan státní zástupce praví, že my jsem dělnickou frakci postrkovali k demonstracím, a sami že jsme zůstávali zpátky. Já prohlašuji, že bych to považoval za bezcharakterní, abych někoho jiného do nebezpečí strkal a sám z něho prchal. Já jsem se zúčastnil jiných projevů veřejných, nikdy jsem se za své přesvědčení nestyděl a nebál jsem se."

Ve svých Pamětech Rašín pokračuje: "Dostal jsem dva roky těžkého žaláře pro zločin rušení veřejného pokoje a pro přečin tajného spolčování. Žalář zostřen čtvrtletně postem. Přitěžující okolnosti: intelektuální návodství a několikeronásobná kvalifikace zločinu. Polehčující okolnost: zachovalost a dlouhá vazba."

Pro zajímavost: soudní líčení se konalo v soudní budově v sousedství Novoměstské radnice, kde je dnes sídlo Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze (tedy ve Spálené ulici), kde byla umístěna i věznice. Z původních cel jsou nyní kanceláře soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 s vyhlídkou převážně na tehdejší vězeňský dvůr.

Rašín nastoupil trest v nově postavené moderní věznici na Borech u Plzně.

V listopadu 1895 dostali všichni odsouzení milost. Rašín ji odmítl přijmout a prohlásil, že z vězení nepůjde. Vězení opustil teprve poté, kdy mu hrozilo, že z ní bude násilně vyveden.

V rámci aktivní mladočeské politiky působil doktor Rašín i jako žurnalista. V Národních listech řídil spolu s Jaroslavem Preissem národohospodářskou rubriku.

Po vypuknutí války se doktor Rašín postavil do čela domácího odboje. V roce1915 byl zatčen a souzen. Jde o jeho druhý politický proces – proces s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem ve Vídni v r.1915, v němž byli oba obžalováni ze zločinu velezrady a ze zločinu proti válečné moci státu. Není bez zajímavosti, že jako jejich obhájce působil tehdejší president Advokátní komory v království Českém Eduard Körner.

Soudní líčení se konalo před C. k. zeměbraneckým divisijním vojenským soudem ve Vídni v době od 6. prosince 1915 až do 3. června 1916.

"Dopracoval jsem se k názoru naprostého klidu, v němž člověk ničemu se nediví, nic ho nevzruší, nic zvláštního nečeká… to je jen klid, s jehož výše lze se dívati na labyrint světa a utéci zpět do ráje srdce, abych s Komenským mluvil…" popisuje z té doby své vnitřní pocity Rašín.

Závěrečná řeč obhájce doktora Körnera trvala šest dní: od 23. do 29. května 1916. Z jeho závěrečné řeči vybírám tu část, kde se zabývá osobností svého klienta: "Dr. Rašín, jak ho mohl poznati vojenský soud za několikaměsíční přelíčení, je muž neobyčejné duševní bystrosti, všestranného vzdělání, jistě vynikající právník a v politickém oboru, který jest mu nejbližší, důkladný znalec skutečných poměrů, národohospodářských vztahů a zákonných ustanovení. Svědek dr. Štěpán von Licht prohlašuje ho za vynikajícího znalce bernictví, úsudek to, který ze strany tak nepřepojaté, z úst neméně vynikajícího odborníka na tomto poli je veliké ceny. Pan řidič přelíčení sám ho označil jako muže cifer, který tedy počítá s čísly, t.j. s veličinami ze všech daných nejnepochybnějšími, který tedy, jako každý matematik, je málo přístupný hnutím fantastickým a romantickým. Je vyslovený reálný politik, který také v politice vidí jenom daně, mocenské poměry a pomíjí vše, co by budovalo jenom na citových momentech. Nestaví větrných zámků, nestaví na písku."

Vina doktora Rašína nebyla v žádném směru prokázána, obhájce navrhl osvobození svých klientů.

Dne 3. června 1916 byl vynesen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými:

1. Dr. Karel Kramář, říšský poslanec a majitel továrny v Praze, zločinem velezrady jako původce, návodce a strůjce, jakož i zločinem proti moci státu.

2. Dr. Alois Rašín, říšský poslanec a advokát v Praze, zločinem velezrady, ale jako vzdálený účastník a taktéž zločinem proti moci státu.

Odsouzeni byli k trestu smrti provazem, u obou obžalovaných byl vysloven i trest ztráty akademické hodnosti doktora práv.

K dokreslení celého soudního procesu patří jistě i poznámka doktora Rašína ze dne 11. června 1916: "Měl jsem mnoho práce, ježto jsem četl rozsudek a chtěl jsem pomoci dru. Körnerovi, který má býti v osmi dnech hotov s provedením zmateční stížnosti na rozsudek o 634 stranách drobného tisku ve formátu půlarchovém, který v té podobě nelze ani přečíst. … Jsem zdráv a nejlepších nadějí, že se vrátí lepší časy a že se nedožiju zklamání ani u přátel, ani u nepřátel."

Zmatečné stížnosti podané proti rozsudku byly zamítnuty. Trest smrti, změněný po smrti císaře Františka Josefe I. novým císařem Karlem II., v lednu 1917 na žalář, doktora Rašína nezlomil. Plně se věnoval přípravě ústavy i hospodářského a zejména finančního uspořádání budoucího Českého státu, v jehož existenci věřil.

I se smrtelným zraněním, které utrpěl 5. ledna 1923, bojoval doktor Rašín tvrdě o svůj život. Tentokrát však neměl šanci. Smrt ukončila jeho život před 80 lety dne 18. února 1923.

Časopis Česká advokacie uctil tehdy osobnost doktora Rašína řadou nekrologů, jejichž autory byli významní čeští advokáti, včetně presidenta Advokátní komory v Čechách Aloise Stompfeho.

Marta Ehlová, advokátka