přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 20 "Povodeň a veřejné finance"

96 stran, brožovaná vazba
vyšlo: říjen 2002
cena: 70,- Kč

Diskuse nad konkrétním návrhem rozpočtu není možná, protože ho zatím nikdo nemáme v ruce, je tedy možné se bavit pouze nad jeho základními údaji. První informace byla, že deficit na rok 2003 bude 157 miliard korun, z toho 60 miliard korun ztráty České konsolidační agentury. V programovém prohlášení vlády je možné se dočíst, že pod hlavičkou takzvané daňové reformy budou činěny kroky "bránící samovolnému poklesu složené daňové kvóty". Pod reformou sociálních výdajů nebylo možné nalézt téměř nic, pod reformou výdajů na důchody byly dva náznaky, jeden zcela falešný, jeden málo nadějný.

Tím zcela falešným bylo zřízení dlouho slibované sociální pojišťovny, což je v principu buď vystavění, nebo zakoupení jednoho velkého domu v Praze, ve kterém by bylo umístněno několik set úředníků, kteří by nadále realizovali tentýž systém průběžného důchodového financování a tento dům by se od současného stavu lišil tím, že by byla zřízena jednosměrka mezi státním rozpočtem a "sociální" pojišťovnou. Jednosměrka tím směrem, který by zaručoval, že případné schodky v této sociální pojišťovně by dorovnával státní rozpočet. Opačné propojení by touto úpravou bylo znemožněno. Výstavba nového domu s takovýmito principy není důchodovou reformou, protože nic nemění na bilanci příjmů a výdajů důchodového systému snad krom toho, že zvyšuje provozní náklady na existenci této samostatné instituce.

Druhým projektem byly velmi nejasně formulované úvahy o zřízení důchodových podnikových fondů, ve kterých by zaměstnanci jednotlivých podniků spořili na část své penze.

Posuďme vzdalování se maastrichtským kritériím a deficit 157 miliard, vzpomeňme i rozpočtový výhled, kde po deficitu 157 miliard bylo na následující rok odhadováno dalších 200 miliard s tendencí k dalšímu růstu. Reformy, které by tento trend měly zmírnit, byly plánovány na rok 2005 (tzn. rok, který by předcházel dalším volbám roku 2006). Je zřejmé, že žádné překvapivé reformy zastavující růst mandatorních výdajů v roce 2005 skuteční realisté očekávat nemohou.

Druhým problémem je zakládání dluhové spirály, kde je klín vytloukán klínem, splátky úroků z jedněch dluhů mají být v budoucnosti spláceny ještě většími dluhy. Téměř nikdo nekomentuje, o kolik by narostla dluhová služba všech příštích rozpočtů rokem příštím počínaje do nekonečna, kdyby příští deficit byl oněch 157 miliard korun. Lze očekávat, že při takovýchto velkých dluzích státu v budoucnosti by rostla dluhová služba nejen v důsledku nárůstu absolutního dluhu, ale také v důsledku nárůstu úroků, plynoucích z nových emisí dluhopisů. Jde zde o založení dluhové spirály, u které není naznačována žádná reforma, která by dávala alespoň naději na zpomalení této dluhové spirály.

Dále bych rád komentoval 60 miliard ztráty České konsolidační agentury. Těchto 60 miliard je všeobecně prezentováno jako číslo shůry spadlé, jako něco, co nám kdosi nadělil a nikdy to nemohlo být jinak a my se s tím nyní musíme vypořádat. Já a řada mých kolegů z ODS, kteří v době, kdy toto číslo bylo vytvářeno, marně upozorňovali na to, že se tato katastrofa rodí. Za tyto dluhy konsolidační agentury jsou odpovědni ti, co volili špatné privatizační postupy a přijímali špatná privatizační rozhodnutí v případě prodejů České spořitelny, Komerční banky a "řešili" kauzu IPB. Dnes je z dostupných údajů definitivně potvrzeno, že všechny tyto banky nebyly prodány, že byly darovány v netransparentních procesech, víceméně předem vybraným nabyvatelům, ti kromě darů v podobě těchto bank ve všech případech získali neomezené záruky, které v konečném důsledku vedou k doplatku ze strany státu vůči těmto soukromým nabyvatelům. Ztráty 60 miliard konsolidační banky způsobili ti, kteří takto špatně postupovali a rozhodovali, a není těžké nalézt ty, kteří tyto postupy na české politické scéně obhajovali. Tak to byla minulost a nyní přejdeme k povodním.

Položil jsem si otázku, co je to vlastně důsledek povodně ve státním rozpočtu? Není to nic jiného než velký neplánovaný výdaj, samozřejmě složený ze stovek a tisíců drobných položek, které nám jednotlivé kraje a instituce nasčítají. V konečném důsledku je to jedno velké nepředpokládané číslo na straně výdajů státního rozpočtu. Jaké má toto číslo parametry?

První parametr je nepochybně velikost. K dnešnímu dni jsou přesně známy povodňové škody pouze ve dvou krajích (západočeském a jihočeském), dohromady zde sečetli 33, 4 miliardy. Jednoduchou extrapolací se dá odhadnout, že dosavadní odhady někde kolem 100 miliard budou odpovídat. Druhá charakteristika výdajů spojených s odstraňováním povodní je nepochybně průběh, ve kterém budou tyto prostředky vynakládány. Dovoluji si vyslovit hypotézu, že podstatná část těchto výdajů musí být uskutečněna ještě do zimy roku 2002/2003, druhá část na jaře roku 2003 a později už budou náklady spíše charakteru budování nových protipovodňových zařízení, které budou mít nejspíš relativně dlouhodobý a konstantní charakter i v poměrně dlouhé budoucnosti. Jinými slovy, představíte-li si křivku průběhu výdajů, začíná velkými výdaji na podzim letošního roku, výdaji příštího roku, poté klesá ke konstantním výdajům roků příštích v podobě budování protipovodňových zařízení. Poslední charakteristika je zjevná, jsou to výdaje neodkladné, nelze s nimi počkat.

 Budeme-li hledat zdroje pro krytí tohoto jednorázového výdaje, měl by ten zdroj mít přibližně podobné charakteristiky. Z těchto povodňových výdajů vyplývá, že na jednorázový a krátkodobý výdaj takovéhoto rozsahu je správné použít jednorázové a krátkodobé příjmy. Položil jsem si otázku, kam všude se může ministr financí nebo vláda poohlédnout po takovýchto zdrojích?

Tak jako by to udělal každý z vás doma, zamířil by na prvním místě tam, kde peníze může mít připraveny, do institucí typu Fond národního majetku. Peníze tam buď jsou, nebo tam v dohledné době být musí. Je naprosto nepochybné, i když je to neustále zpochybňováno, že do FNM směřuje 55 miliard korun z prodeje Telecomu (částka, která podle mnohých z nás mohla být dvojnásobná). Tato částka je již na cestě, a protože vláda, jak ta minulá, tak ta současná ujišťovala veřejnost, že si není jista zda za tuto nízkou cenu má Telecom prodat, nemohla s tímto příjmem v žádném svém hospodaření počítat a nemohla ho nejen utratit, ale ani předurčit. Pokud ve snech stávající vlády je nějaké předurčení příjmů z prodeje Telecomu, domnívám se, že priorita povodňových výdajů je větší než tyto sny a že by v tuto chvíli měly příjmy přicházející z prodeje Telecomu být přednostně přesměrovány právě na hrazení povodňových škod přesně tak, jak již před několika týdny poslanci za ODS v parlamentu navrhli v podobě novely zákona, kterým by tyto prostředky byly v rámci Fondu národního majetku rezervovány na speciální povodňové konto.

Druhým zdrojem jsou peníze, které by stát mohl mít: Přichází zde k úvahu urychlení některých privatizací, FNM stále disponuje poměrně rozsáhlými majetky. V současné diskusi jsem nezaznamenal žádné úvahy o urychlení prodeje některých velkých podniků, které ve Fondu národního majetku jsou.

Na třetím místě jsou výhodné nabízené mezinárodní půjčky, které navrhla Evropská investiční banka. Je to v principu dluh, ale velmi pravděpodobně dluh s nižší dluhovou službou než jaký bude mít stát v případě deficitu ze státního rozpočtu. Nabídky levnějších mezinárodních půjček, které jsou nabízeny České republice v rámci povodňové pomoci, by měly být také brány v úvahu a dána jim přednost před zvýšením daní a poplatků, které se stalo prioritou úvah stávající vlády. Rozdělil bych zvýšení daní a poplatků na dvě podkapitoly. Když už někdo uvažuje o daních nebo poplatcích, podle mého názoru jedná-li se o jednorázový výdaj jako jsou povodně, měl by navrhovat jednorázovou daň, přesně tak krátkodobou jako jsou krátkodobé ty výdaje. Navrhovat zvýšení daní navždy do budoucna pod záminkou povodní považuji za nekorektní. Dalším zdrojem jsou rozpočtové škrty neboli přesměrování určitých výdajů, se kterými státní rozpočet počítal v určitých místech, na místa úplně jiná. Rozpočtové škrty, které navrhuje vláda, ponechávám bez komentáře.

V závěru bych se rád podíval na tzv. Špidlův daňový povodňový balíček. V tuto chvíli je nepochybné, že není povodňový. Je to nepochybné nejen proto, že to přiznávají sami autoři, ale i proto, že tady nehraje ani čas, ani rozsah. Nehraje to, kdy jednotlivé daně mají přinést příjmy státnímu rozpočtu s tím, kdy mají být výdaje uskutečněny. Zejména to nehraje tam, kam se soustředila veškerá pozornost, a to je ta tzv. milionářská daň. Všichni soudní lidé vědí, že je nejenom zanedbatelně malá z hlediska příjmů státního rozpočtu, protože ať už je její výnos sto, dvě stě nebo pět set milionů, je to ve srovnání s citovanými 100 miliardami dvě až pět tisícin rozsahu těchto škod. Je to zanedbatelné ve srovnání s výnosy ostatních navrhovaných daňových změn, tj. přeřazení sazby 5 % na 7 % u DPH, změna spotřebních daní, které podle Ministerstva financí mají v roce 2003 vynést 10 miliard korun. Celá slavná milionářská daň je jen "červený hadr", který má v očích trochu závistivé české veřejnosti zakrýt, kdo skutečně má do státního rozpočtu na věčné časy více přispívat. Více přispívat mají ti, kteří relativně nejvíce platí dnes nižší sazbu 5 % ve své spotřebě a relativně více platí spotřební daně za cigarety a za alkohol. Dovolím si vyslovit odvážnou hypotézu, že to jsou především ti chudší.

Součástí tzv. balíčku je dále snížení prahu plátců DPH. To téměř nikdo nediskutuje, ačkoliv pro řadu malých živnostníků je to návrh ve své podstatě likvidační nebo je přinejmenším ohrožením pro tyto živnostníky a projeví se rovněž ve zdražení jejich zboží a služeb. Všechny tyto daňové změny vedou ke zvýšení cen na trhu.

Pozitivním je zajisté záměr snížit daně z příjmů právnických osob. Potíž je v tom, že jen o málo a hlavně až od 1. ledna roku 2004. Zastavil bych se ještě u jediné změny, kterou navrhuje pan ministr Škromach a kterou považuji za skandální, u změny systému financování sociálních zařízení. Veřejné instituce by tak ztratily právo na státní podporu na své služby a mají začít individuálně žádat moudré úředníky příslušného ministerstva, kteří budou rozhodovat komu, kolik a za jakých podmínek dají. Návrat od nárokových podpor k takovýmto individuálním subvencím podle mého názoru není jen krokem zpět, ale je to bohužel další krok k rozšíření korupčního prostředí v ČR.

Ing. Vlastimil Tlustý, CSc., stínový ministr financí ODS