přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 5 "Tři roky od měnové krize"

87 stran, brožovaná vazba
vyšlo: září 2000
cena: 50,- Kč

Přiznám se, že když mě Václav Klaus požádal, abych napsal také něco k měnové krizi z roku 1997, tak se mi do toho ani moc nechtělo. Ani ne tak proto, že jsem byl jednou z jejích obětí, ale spíše proto, že jsem si v roce 1997 předsevzal, že se nebudu veřejně vyjadřovat k ekonomickému a politickému vývoji v České republice ani současnému ani minulému. Z tohoto důvodu jsem odmítal a odmítám nabídky našich medií (nicméně jim za tyto nabídky i touto cestou děkuji a vážím si jich). Pokud jsem někdy udělal výjimku – a bylo jich skutečně za 3 roky jen velmi málo- tak to bylo zapříčiněno buď tím, že jsem se k některým "hloupostem" musel vyjádřit (nevydržel jsem být zticha) anebo tím, že jsem nechtěl, aby se na některé věci (o kterých vědělo jen málo lidí) zapomnělo. Napsání tohoto textu je tím druhým případem.

x x x

Text Václava Klause "Tři roky po měnové krizi" je svým záběrem nesmírně široký, takže v podstatě nenechává žádný obsahový prostor pro další autory. Navíc, chci hned zpočátku zdůraznit, že zhruba z 95 % sdílím Klausovo vidění našich problémů popsaných v jeho textu i jeho argumentaci. Zaměřím se proto spíše na některé osobní postřehy, které mohou prohloubit analytické uchopení událostí.

Postřeh č.1 – rozpornost chápání problému vnější rovnováhy a reakce

Od roku 1994 měla ČR záporné saldo běžného účtu platební bilance (dále jen BÚPB). Jeho rozměr v letech 1994 a 1995 vztažený k HDP nebyl nikterak výrazný (pohyboval se mezi 2-3 %). Od posledního čtvrtletí 1995 se však začal výrazně prohlubovat. Hodně jsme o tomto diskutovali, zejména mezi ekonomickými ministry. Těchto diskusí se účastnila i ČNB. I když jsme věděli, že překročení jisté hranice může znamenat ztrátu kredibility České republiky, věděli jsme (alespoň někteří z nás) dvě věci:

a) jakkoli se v literatuře uvádí jistá bezpečná hranice podílu deficitu BÚPB na HDP, toto % nesmí býti chápáno jako dogma, závisí na mnoha dalších okolnostech (to konec konců předvádí i současné Polsko, které podle statistik výrazně překračuje bezpečnou hranici)

b) že masivní příliv přímých zahraničních investic z let 1994 a 1995 se dříve či později musí projevit na exportním výkonu české ekonomiky a tím i na změně tendencí v oblasti vnější rovnováhy. Tento předpoklad se potvrdil. Z řady analýz (m.j.i z analýz ČNB) vyplývá, že poměrně rychlá dynamika exportu v druhé polovině r.97 a v dalších letech byla dominantně ovlivněna právě těmito investicemi a méně potom změnou měnového kurzu.

Postřeh č.2- chybné prognózy růstu HDP na r.1997

Na ministerstvu financí se podařilo v polovině 90. let vytvořit velmi dobrý tým lidí, který se věnoval finanční politice. Do tohoto týmu patřili i pracovníci, kteří se zabývali makroekonomickými analýzami a prognózami. Bylo to právě ministerstvo financí, které muselo prognózu ať již očekávané skutečnosti běžného roku či prognózu na následující rok sdělit z důvodu sestavení státního rozpočtu většinou jako první. Ostatní instituce včetně ČNB mohli vyčkat ještě několik měsíců a být "chytřejší".

Když se porovnají prognózy jak ty dřívější tak i ty "chytřejší" na rok 1997, je vidět, že nikdo – ani ČNB – nepředpokládal takový vývoj ekonomického růstu, k jakému ve skutečnosti došlo.

Postřeh č.3. - neznalost či řádově chybný odhad ČNB míry citlivosti ekonomiky na dynamiku růstu peněžní zásoby

ČNB udržovala v letech 1994 a 1995 průměrné roční tempo růstu peněžní zásoby (počítané z měsíčních temp růstu) zhruba na úrovni 17,5 % Od druhé poloviny roku 1996 začala růst peněžní zásoby velmi razantně zpomalovat. Pokud by se použila pololetní data tak v 1.pololetí 1996 činil průměrný roční růst cca 18,5 %, ve druhém pololetí již 13,1 % a v roce 1997 pouhých 7,8 %. Připomínám pro úplnost, že deflátor HDP v roce 1997 se pohyboval okolo 7,5 % (jinými slovy cenový růst v průřezu HDP prakticky pohltil celý přírůstek peněžní zásoby). Rychlost a míra razance snížení tempa růstu peněžní zásoby byly vskutku "impozantní". Tato "impozantnost" se nemohla neprojevit v dynamice růstu ekonomiky (navíc ekonomiky, která procházela transformací. Skutečnost, že ČNB ještě v dubnu 1997 (viz tabulku výše) prognózovala růst HDP mezi 3 až 4 % (a to i přes moje varování – o tom viz dále), dokládá, že si nebyla vědoma hloubky svého zásahu.

Postřeh č.4 – průběžná data o vývoji příjmů státního rozpočtu (denní, týdenní i měsíční) byla velmi dobrým a hlavně rychlým indikátorem vývoje ekonomického růstu

Celých 5 let co jsem byl ministrem financí jsem každé ráno (samozřejmě v pracovních dnech) studoval zhruba třístránkovou tabulku o vývoji příjmů státního rozpočtu. Tabulka obsahovala údaje vypovídající o tom, kolik příjmů "připlynulo" do státního rozpočtu za předchozí den a kumulativní údaj o celkových příjmech od počátku roku. Nejcennější v této tabulce byl index vztahující kumulativní příjmy státního rozpočtu k určitému dni běžného roku k této veličině ke stejnému dni minulého roku. Tento index byl v zásadě velmi stabilní. Vzpomínám si, že v průběhu roku 1996 se tento index pohyboval okolo úrovně 1,06, neboli meziroční růst příjmů státního rozpočtu měřený po jednotlivých dnech činil cca 6 %. Vývoj v roce 1997 byl zcela odlišný. Prakticky od počátku roku se tento index pohyboval stále v okolí nuly – nebo-li říkal, že meziroční růst příjmů je nulový. Zpočátku jsem nechal prověřit, zda nejde o nějaký šotek, či metodickou chybu. Když bylo prokázáno, že ne, věděl jsem, že se v ekonomice cosi děje, s čím jsme nepočítali. Zhruba před koncem ledna jsem se se svými obavami svěřil premiérovi. Byl toho názoru, že je příliš brzy činit z tohoto vývoje nějaké závěry, nicméně přál si být informován o denním vývoji příjmů rozpočtu. V únoru již bylo jasné, že nejde o žádný náhodný výkyv. V březnu jsme poprvé diskutovali tyto skutečnosti v širším kruhu (Klaus, Dlouhý, Tošovský a já). Poté následovala příprava balíčků atd.

Postřeh č. 5 – nevyužití vhodného momentu k uvolnění měnového kurzu

Měnový kurs v České republice byl neuvěřitelně dlouhou dobu držen jako v zásadě fixní. Někteří z nás to brali jako velkou přednost a svým způsobem fixní kurs "fetišizovali" (použil jsem tento termín i v parlamentní debatě v roce 1997). Myslím, že i ČNB se jisté "fetišizaci" nevyhnula. Jakkoliv se nám podařilo nalézt vhodnou dobu, (období relativně klidného měnového vývoje) pro přechod od fixního kursu k volnějšímu uspořádání (floating v pásmu 15 %) – nám říkám proto, že se tak stalo po společné debatě u oběda v hotelu Forum, které se zúčastnil V.Klaus, J.Tošovský a I.Kočárník) – absolutně se nám nepodařilo nalézt vhodné období pro úplné uvolnění kurzu. Jednoznačně se nabízelo relativně klidné období při tvorbě prvního úsporného balíčku, ale o tom nechtěl slyšet guvernér – možná ani ne tak z věcných důvodů, ale zejména z velmi vzedmuté animozity mezi ním a premiérem. Neuvolnění kurzu v tomto období považuji za jednu z největších chyb transformačního procesu v České republice. Nakonec k uvolnění došlo pod tlakem a k tvorbě tohoto rozhodnutí jsem byl přizván už jako "obětní beránek". Několik dní před tím, jsem oznámil svoji rezignaci – což byla podmínka proto, aby mohla dál fungovat koaliční vláda – podmínka, kterou si kladl jeden z předsedů tehdejších stran vládní koalice (dnes již nežijící).

Postřeh č. 6 týkající se nevyhnutelnosti či vyhnutelnosti poklesu HDP v letech 1997-1999

K poklesu HDP, tak jak byl ve skutečnosti zaznamenán, nemuselo dojít. Určité zpomalení dynamiky růstu HDP bylo s největší pravděpodobností nezbytné v návaznosti na řešení problému nerovnováhy na běžném účtu platební bilance. "Pokles HDP byl výslednicí primárně silné (přehnané) restrikce měnové politiky nastartované ČNB v polovině r.1996, sekundárně restrikcí fiskální v podobě balíčků (podle mého názoru druhý balíček byl chybou) a terciárně "pomalým odbrzďováním" resp. uvolňováním měnové restrikce." (citace z mé statě

Doc. Ing. Ivan Kočárník, CSc.