přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 3 "Právní postavení centrální banky v demokratickém státě"

118 stran, brožovaná vazba
vyšlo: duben 2000
cena: 70,- Kč

Je pozoruhodné, že v současných diskusích o právním postavení ČNB či jeho změnách dominuje tvrzení o nebezpečí politického cyklu pro měnovou politiku a o inflačních překvapeních vlád jakožto argument pro obhajobu současného právního postavení centrální banky u nás.

Tento empirií na Západě prověřený poznatek nepochybně platil v situaci, která až do doby zcela nedávné dominovala ve vyspělých zemích, tj. že centrální banka byla integrální součástí moci výkonné, podléhala vládě a jí se také odpovídala. O rizikách podobného uspořádání pro měnovou stabilitu nikdo nepochybuje a nikdo se u nás nechce do oné doby vracet. V naší krátké historii moderní tržní ekonomiky a fungování jejích institucí jsme nebyli s podobným nebezpečím konfrontováni a bohu díky jsme politicky motivovanou inflaci nezažili.

Na druhé straně jsme u nás, bohužel, tak jako západní země neprošli procesem poučeného hledání vyváženého postavení dvou klíčových tvůrců hospodářské politiky – vlády a centrální banky - a od počátku jsme, možná trochu lehkomyslně, skočili do druhého extrému. Vytvořili jsme centrální banku obdařenou maximální nezávislostí na jakékoliv moci ve státě s velmi širokými a stále rozšiřovanými pravomocemi, ale s jasně nevymezenou odpovědností, nepodléhající žádným kontrolním mechanismům, obecně platným pro všechny ostatní veřejné instituce.

Polemika o postavení centrální banky u nás má proto své příčiny nikoliv v negativní zkušenosti se závislým postavením banky na vládě, ale právě naopak v negativní zkušenosti s riziky jiného charakteru, která souvisejí právě s velmi vysokým stupněm nezávislosti, neodpovědnosti a nekontrolovatelnosti centrální banky.

Závažnou otázkou je to, zda současné velmi nejasné právní postavení centrální banky v systému státní moci v sobě nevytváří potenciální prostor pro nedostatečnou komunikaci mezi vládou a centrální bankou, která má pro úspěšnost jakékoliv hospodářské politiky zásadní význam, zda nedává šanci jedné straně tohoto vztahu spolupráci bez jakéhokoliv rizika pro sebe samu omezit či dokonce přerušit se všemi rozsáhlými důsledky, které taková situace pro zemi i její občany může mít.

Škody, které takové narušení souhry klíčových hospodářských institucí může ekonomice způsobit, mohou být daleko větší, než krátkodobé zvýšení inflace v závislosti na politickém cyklu. Dvojnásob to platí pro transformující se ekonomiku s velmi křehkými ekonomickými, finančními i politickými strukturami, pro niž má dobrá koordinace hospodářské politiky daleko větší význam, než je tomu ve standardních vyspělých ekonomikách. Že toto nebezpečí není jen hypotetické potvrzuje zkušenost naší země v období 1996-1998, kdy narušení a posléze přerušení komunikace mezi vládou a centrální bankou bylo jedním z hlavních faktorů, který se na současné hospodářské krizi podepsal.

Právní postavení, které centrální bance potenciálně umožňuje s vládou přestat komunikovat a provádět zásadní změny ve své politice zcela autonomně a bez konzultace a provázanosti s politikou vlády, považuji pro ekonomiku i pro plnění funkcí centrální banky za velmi nebezpečné a z hlediska její nezávislosti za Pyrrhovo vítězství. Velmi intenzívně totiž paradoxně centrální banku do politiky vtahuje a činí z personálního obsazení vrcholných pozic v bankovní radě politikum prvního řádu. Jak vláda, tak opozice nerůznějšího druhu se přirozeně snaží získat na tuto nesmírně mocnou instituci vliv, neboť ochota či neochota centrální banky s vládou spolupracovat ve svých konečných důsledcích o osudu vlády rozhoduje. Osud ekonomiky nemůže být závislý pouze na subjektivní ochotě či dobré vůli představitelů banky s vládou komunikovat a koordinovat své kroky. Naše hospodářství potřebuje a ještě dlouho bude potřebovat namísto boje institucí, či vztahů nadřízenosti a podřízenosti obou institucí spíše jejich upřímnou a pozitivní kooperaci.

Považuji proto za velmi zavádějící, aby vztah vláda – centrální banka byl považován za primárně antagonistický, a aby byl na tomto pojetí budován právní rámec fungování centrální banky. Legislativa by měla akcentovat především koordinaci a spolupráci obou klíčových tvůrců hospodářské politiky. Proto by nová právní úprava postavení centrální banky měla zajistit politickou garanci její nezávislosti na dostatečně širokém základě, aby znemožnila její zatažení do politického soupeření ať již na vládní či opoziční straně. Měla by garantovat stabilitu, odbornost a elementární názorovou vyváženost ve vrcholných orgánech centrální banky a stimulovat komunikaci a provázanost hospodářské politiky státu. Pouze takto pojatá nezávislost má smysl.

Současně platí, že běžné hospodaření centrální banky, tak jako všech jiných veřejných institucí, musí být podrobeno veřejné kontrole. Domnívám se, že současná právní úprava i navržená novela jsou těmto cílům velmi vzdáleny a měly by proto být změněny.

Ing. PhDr. Jiří Weigl, vedoucí kanceláře prezidenta republiky