Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 42 | následující Jsou zobrazeny články 411-420 z celkových 774
V ranním vysílání irské rozhlasové stanice RTÉ označil (zelený) ministr zahraničí Irské republiky Micheál Martin kritiku Lisabonské smlouvy ze strany českého prezidenta Václava Klause během soukromého programu následujícím po oficiální návštěvě Irska jako "nepřiměřené zasahování" do irských záležitostí.
NÁZORY A ARGUMENTY - (neděle: 2.11) - Nedělní debata u kulatého stolu Českého rozhlasu 6. Česká republika a Evropa v době blížícího se předsednictví Rady EU. Hosté: Václav Bělohradský, Petr Mach, Jiří Pehe. Moderuje Lída Rakušanová.
Mimořádné rozhodnutí OPEC z pátku 24. října 2008 je zoufalým pokusem odvrátit pokles cen ropy, který je neodvratný. Finanční krize snižuje poptávku po ropě, navíc působí dlouhodobý efekt zvýšené nabídky při příznivých cenách, který budou členové i nečlenové OPEC rádi využívat.
Pokud by zafixování jedné, byť významné, ceny v ekonomice bylo pro obchod tak zásadní, proč nezafixovat i jiné klíčové ceny? Například mzdy nebo úrokové sazby? Určitě by to též pomohlo lepšímu finančnímu plánování firem a ušetřilo spoustu transakční nákladů, jak tvrdí euromilci. Nalijme si čistého vína: samotné neodvolatelné zafixování kurzu bez dalšího je jen bytostně antiliberální koncept, kterým mnozí chtějí odstranit "ošklivé tržní síly" alespoň z jedné části vesmíru, z obchodování s měnou.
Dramatický vývoj na světových burzách a bankroty či odprodeje několika významných bank v USA i Evropě ukazují, že finanční sektor zažívá revoluci. Světoví politici prosazují záchranné plány a centrální bankéři pumpují do ekonomik peníze. Od počátku americké finanční krize uplynulo více než rok a konec zatím není v dohledu. Dostanou problémy finančního sektoru světové hospodářství do recese? Máme se bát hluboké hospodářské krize podobné 30. letům 20. století?
Nechceme-li totiž jako členové eurozóny platit ze svého politická dobrodružství, kterých jsme byli v sobotu svědky, pak v tomto klubu nemáme co dělat. A to už snad každý ví, že nakonec neplatí politici, nebo ti nejbohatší, ale každý daňový poplatník. I ten nejchudší.
Spojené státy zažily otřes na finančních trzích. Vláda 7. září nejprve uvalila nucenou správu na společnosti Fannie Mae a Freddie Mac. Následně se 16. září do potíží s platební schopností dostala pojišťovna AIG, které americká centrální banka poskytla záchrannou půjčku 85 miliard dolarů a vláda převzala 80 % akcií. Nyní se Bushova vláda snaží protlačit Kongresem plán na převzetí aktiv dalších bank v hodnotě 700 miliard dolarů. V médiích, ve světě i u nás, se objevily posměšky vůči svobodnému kapitalismu, který údajně selhal. Jaká je skutečnost?
Politici se o interpretaci kroků vlády mají střetávat v médiích, psát články a poskytovat rozhovory. Vláda by však neměla zneužívat peníze všech lidí, aby propagovala svůj názor formou inzerce. Chtějí-li vládní politici své úspěchy zdůraznit, mají si platit předvolební inzeráty ze stranických peněz.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |