Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 24 | následující Jsou zobrazeny články 231-240 z celkových 774
Korupce je způsobena špatnou morálkou a okrádá společnost, říkají iniciátoři výzev a fondů, které mají za cíl potírat korupci ve veřejném sektoru. Tvrdí, že kdyby politici a úředníci nechápali své povolání jako příležitost vydělat si nečestným způsobem peníze, veřejné výdaje by byly efektivnější a všichni bychom ušetřili. Jsme přesvědčeni, že jde o velký omyl, který plyne z nepochopení situace úředníka ve státním sektoru. Ten totiž na rozdíl od firmy na trhu nemá nástroj, jak posuzovat ekonomickou efektivnost projektů. Korupce se pak nutně objevuje jako náhrada za standardní rozhodování podle zisku a ztráty.
Italská ministryně práce a sociálních věcí se rozplakala na tiskové konferenci, kde oznamovala škrty na příští rok. Možná to byl marketingově skvělý tah, ale kdo zná italská čísla, ten musí říci, že ronit slzy již nyní, je přinejmenším předčasné.
Němci jsou zoufalí, mají pocit, že všechny jižní vlády (včetně Irska) buď podváděly nebo nafukovaly státní či bankovní dluhy/úvěry, a teď to máme my platit? Musíme, říkají jednohlasně politici i vládní ekonomové. Euro, svorník budoucí integrované Evropy, je nezbytné zachránit, jinak by nastala ještě větší katastrofa a nejen ekonomická: "Nikdo nemůže považovat půl století míru a prosperity v Evropě za samozřejmost, a proto říkám, jestli se zhroutí euro, zhroutí se i celá Evropa. Máme historickou povinnost zachránit evropskou integraci, dílo našich předků po celých stoletích nenávisti a krveprolévání." (Kancléřka Merkelová v parlamentu.)
Kontrolovat, čím lidé doma topí, chce uskutečnit ministerstvo životního prostředí. Pravděpodobně zatím pokusně v Moravskoslezském kraji, kde by snad mělo dojít k prolomení ústavního práva na ochranu soukromí.
Byť to většina dotyčných bude vehementně popírat, pro politickou opozici platí jednoduché pravidlo: čím hůře, tím (pro ni) lépe. Nastupující hospodářská recese či rovnou krize spolu s pokračujícím znechucením veřejnosti z neustávajících korupčních afér vyvolávají poptávku po úplně nových politických subjektech, neboť i zavedená opozice (konkrétně především ČSSD) je veřejností vnímána jako součást establishmentu.
Dluhová krize Západu se prohlubuje a bude ještě hůře. Veřejné dluhy, které státy Západu nashromáždily za posledních zhruba dvacet až třicet let, přesáhly všechny myslitelné meze. I Keynesovi dnes musejí vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Dnešní dluhy západních států přesahují v absolutních i relativních číslech dluhy vzniklé první i druhou světovou válkou.
Když Karel IV., náš Otec vlasti, úspěšně skoncoval s loupeživými rytíři, celá země si oddechla, že toto kriminální "řemeslo" doznalo svůj konec. Jaká nemilá překvapení pak pro svět opakovaně připravili moderní loupeživí rytíři o mnoho století později, to ukázal i rok 2011, když se na ropou bohatý stát Libyi, pod záminkou ochrany bouřících se civilů, pronásledováných režimem vůdce Libye plukovníka Muammara. Kaddafiho, vrhla téměř jako kdysi loupeživí rytíři, letadla řady států Evropské unie, mocné NATO i samotné USA, Kanada. A jako u loupeživých rytířů za doby Karla IV, i tady jim šlo hlavně o peníze.
Jaká je nejsnadnější cesta k tomu, dokázat, že v Česku něco nefunguje? Spolehlivě účinné je poukázat na to, jak se věci dělají jinak jinde. A někde v podtextu je jasné, že pod pojmem jinak se myslí lépe, což české postupy řadí mezi diletantské a škodlivé.
Boj s korupcí v Čechách je stále nekonečně probírané a diskutované téma. Zároveň si ale musíme všichni přiznat, že tento "boj" má velmi prazvláštní pachuť, mediální a fraškovitou kýčovitost. Důvodem je přitom absolutní nepochopení zdrojů korupce. Díky tomu vznikají stále nové výbory a mluví se o "lepších" zákonech, které ale většinou "řeší" jen okrajově skutečný obsah problému.
Hlasy znějící z hnutí "Okupujte Wall Street", od ideově spřízněných "Nespokojených" či z burácejících ulic řeckých měst můžeme vnímat dvojím způsobem. Buď jako výron lidové nespokojenosti logicky provázející ekonomicky ne úplně radostnou dobu, která odezní s nástupem lepších časů – historických paralel najdeme bezpočet; nebo jako výraz (a důkaz) "systémového selhání" současného modelu vztahu občan – stát v západních společnostech.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |