Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 13 | následující Jsou zobrazeny články 121-130 z celkových 774
V minulém týdnu nás Ministerstvo financí zavalilo s nadšením informacemi o tom, v jak dobré kondici je náš rozpočet a jak se nad očekávání dobře vybíraly daně v prvním čtvrtletí letošního roku. Ke konci března dosáhly příjmy státního rozpočtu 292,9 mld. korun, které oproti stejnému období roku 2012 významně vzrostly. Výdaje činily 278,9 mld. Kč., přebytek hospodaření byl tedy 14,0 mld. Kč., což je o 36,7 mld. více než v prvním čtvrtletí loňského roku. Dá se z těchto údajů automaticky usuzovat něco pozitivního? Domnívám se, že jen velmi omezeně. Navíc je třeba vidět data v širších souvislostech.
Margaret Thatcherová už není žel bohu mezi námi živými. Je to smutná zpráva pro všechny z nás, kteří jsme ji měli rádi. Po odchodu amerického prezidenta a jejího blízkého přítele Ronalda Reagana tak ze světové demokratické politiky odchází další velká postava 2. poloviny 20. století. Jen málo lidí se tak zásadním způsobem podepsalo pod současnou podobou světa jako právě Thatcherová. Její život začal ještě před 2. světovou válkou v dobách, kdy britské impérium bylo stále světovou supervelmocí. Během války vystudovala na slavném Oxfordu chemii a po válce se vrhla do politiky.
Musím se přiznat, že EU politiky, např. eurokomisaře, z principu nečtu. Za prvé proto, že od nich nic neočekávám, za druhé proto, že jsem s nimi občas na různých EU summitech a konferencích mohl mluvit (či je poslouchat), a za třetí proto, že publikované texty obvykle nebývají napsány jimi, ale jejich úřady – nic osobního v nich tedy být nemůže.
José Barosso – v mládí přesvědčením maoista a předseda Portugalské komunistické strany pracujících, dnes předseda Evropské komise – se v komentářích o kyperské krizi vyjádřil v tom smyslu, že ta je důsledkem neudržitelného finančního systému (kyperský bankovní systém několikanásobně převyšuje samotné HDP tohoto malého ostrovního státu), jenž se musí přizpůsobit.
Minulý týden jsem si v jednom z našich hlavních deníků přečetl článek mně neznámé mladé novinářky o papeži Františkovi. K napsání těchto poznámek by mne nepřinutil samotný obsah článku, ale zaujala mne fotografie autorky, na které má na sobě tričko s neobvyklým nápisem "Dobýváme veřejný prostor".
Na Pražském hradě, sídle českých panovníků a prezidentů od středy 3. dubna 2013 vlaje bleděmodré sukno se žlutými hvězdami. Pro někoho potupa, pro někoho zadostiučinění, pro někoho nezajímavý prázdný symbol.
Katolická církev a s ní i věřící na celém světě dnes žijí v atmosféře plné očekávání, která nejsou nepodobná očekáváním Američanů po zvolení Baracka Obamy prezidentem USA v roce 2008. Zajímá to ale nás všechny, protože se to dotýká celé naší civilizace.
Uplynuly dva týdny od počátku dnešní akutní fáze kyperské krize a – v nemenší míře – i krize celého konceptu evropské integrace, projektu jednotné evropské měny a její proměny v unii transferovou (čili politickou). Slovo akutní fáze je důležité, neboť kyperský státní dluh dosáhne letos 140 % HDP, což nevzniklo včera.
Proč se v dnešní společenské polemice tak často vynořuje spor o výklad 90. let? Proč si ještě dnes dává někdo práci s vulgarizací, trivializací a karikováním transformačního procesu? Proč má v kontextu dnešních bolavých a krutě aktuálních problémů někdo potřebu vyslovovat povrchní a stokrát recyklované fráze o událostech dvacet let starých a provázejících přechod od komunismu k demokracii a od státní ekonomiky k trhu?
Ten plán se zrodil už před nějakými 15 lety a před deseti se začal naplňovat. Řecká část ostrova Kypr se přetvořila v bankovní a finanční centrum, které se "vložilo" do EU. Vznikl tak podivuhodný koncept daňového ráje uvnitř daňově rigidní zóny. Přijetí eura pak bylo svým způsobem geniálním završením projektu. Kypr se posadil na dvě židle.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |