Ten plán se zrodil už před nějakými 15 lety a před deseti se začal naplňovat. Řecká část ostrova Kypr se přetvořila v bankovní a finanční centrum, které se "vložilo" do EU. Vznikl tak podivuhodný koncept daňového ráje uvnitř daňově rigidní zóny. Přijetí eura pak bylo svým způsobem geniálním završením projektu. Kypr se posadil na dvě židle.
V březnu 2013 se projekt zhroutil, židle se rozjely a Kypr právě padá ze svého posedu dolů. Chytré horákyně to mají v reálném životě těžké. Není snadné být oblečený i nahý zároveň. Zvláště když nahota na veřejnosti končí povětšinou policejní celou.
Kolem řešení kyperské bankovní krize se omílá mnoho nesmyslů. Vystihují je slova jako znárodnění, orwellovské řešení, státem posvěcená krádež a tak dále. Skutečnost je však tato: hlavní kyperské bankovní domy jsou na odpis, protože mizerně investovaly do zahraničních aktiv a jsou v úpadku. Kdyby jim nikdo nepomohl, tak vkladatelé nedostanou ze svých peněz (nad magickou hranici 100 tisíc eur) osmdesát nebo šedesát procent, ale daleko, daleko méně.
Kypr cíleně a dlouhé roky poskytoval daňově velmi přívětivé prostředí, což dalo velmi dobře honorovanou práci tisícům bankovních úředníků, tisícům právníků a jejich asistentkám, tisícům auditorů a dalších specialistů na finanční služby. Vznikl obrovský sektor, který neměl nic společného s kyperskou ekonomikou jako takovou, s tím, co se na Kypru pěstuje, těží nebo vyrábí. To celé bylo vytvořeno díky příznivé daňové sazbě, uznatelným nákladům a dalším fintám, včetně přimhouřených očí regulátorů a také benevolence k takovým drobnostem, jako je například praní špinavých peněz. Kyperská ekonomika připomínala v posledních letech pořádně odvázané kasino, kde se točily obrovské peníze a kde se nikdo nikoho na nic neptal.
V okouzlení z machinace s vklady velkých bankovních klientů zaniká jedna informace. Kypr má získat "zdaněním" vkladů pět až šest miliard eur. Dalších deset mu ale půjčí v rámci svých mechanismů Evropská unie a Mezinárodní měnový fond. Tyto peníze budou pravděpodobně ztraceny - s pádem svého bankovního sektoru, který již probíhá, přijde Kypr o deset procent domácího produktu pouze v první vlně. Ta ale vyvolá další vlny: nezaměstnanost, snížení důchodů domácností, pokles domácí poptávky, to všechno povede k dominovému efektu. Na jeho konci bude během dvou až tří let hospodářství zmenšené o třetinu, kde nezaměstnanost bude dosahovat míry nad dvacet, nebo dokonce nad pětadvacet procent. Taková regionální krize není zvládnutelná bez vlastní měny. To velmi zpochybňuje snahu udržet Kypr v eurozóně. A během takové krize není možné ani pomýšlet na splácení deseti miliard eur. Většinu z nich posílají na Kypr evropští daňoví poplatníci, a tedy o většinu z nich také přijdou.
A druhá poznámka. Kypr měl bankovní sektor asi pětkrát až šestkrát větší než vlastní HDP. Jaká to bude teprve vichřice, až se začne třást finanční sektor v Lucembursku. Ten spravuje aktiva ve výši dvaadvacetinásobku domácího produktu.
Luboš Smrčka; ekonom, působí na VŠE
|
|
Vytisknout článek | Odeslat článek emailem |
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |