přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 39 "Měříme správně HDP?"

122 stran, brožovaná vazba
vyšlo: červen 2005
cena: 70,- Kč

Příliv přímých zahraničních investic do dohánějících ekonomik, mezi něž patří nebo by měla patřit i Česká republika, je zahraničními analytiky často považován za jedno z kritérií jejich úspěšného rozvoje. Jednak proto, že dokládá "důvěru zahraničních investorů" v danou ekonomiku – ale zejména proto, že se od přímých zahraničních investic očekávají jednoznačně pozitivní přínosy pro ekonomický růst. Zejména jsou zdůrazňovány pozitivní vlivy na zaměstnanost a produktivitu práce. Jsou tyto pozitivní vlivy natolik výrazné, že by země jako Česká republika měly zahraniční investory aktivně lákat a nabízet jim nadstandardní podmínky?

Tento příspěvek se chce na otázky přínosu přímých zahraničních investic podívat z hlediska jejich vlivu na trh práce, konkrétněji jejich vlivu na vývoj zaměstnanosti (resp. nezaměstnanosti), vývoj produktivity práce a vývoj mezd. V další části bude vztah zahraničních investic a českého trhu práce analyzován z opačného pohledu: budou stručně rozebrány hlavní příčiny, které přitahují zahraniční investory do ČR, z hlediska ekonomické teorie a empirických poznatků, s příslušnými důsledky pro hospodářskou politiku.

1. Vliv zahraničních investic na zaměstnanost

Konvenční konstatování představitelů vlády, CzechInvestu či představitelů zahraničních investorů je: "naše investice vytvoří x desítek, set či tisíc nových pracovních míst", a proto jsou oprávněné investiční pobídky, jichž jsou zahraniční investoři příjemci (příspěvky na tvorbu pracovních míst, daňové úlevy, příprava stavenišť apod.). Jaká je však skutečnost?

Na makroekonomické úrovni nelze prokázat žádný pozitivní vztah mezi intenzitou přílivu zahraničních investic a vývojem zaměstnanosti, resp. mírou nezaměstnanosti. Jak ukazuje obrázek 1, rostoucí příliv přímých zahraničních investic byl (od roku 1998–2002) doprovázen citelným růstem (zdvojnásobením) míry nezaměstnanosti, a v jednotlivých letech stagnací – či mírným poklesem – celkové zaměstnanosti. Vývoj nezaměstnanosti v České republice byl a je určován zejména strukturálními faktory, a samozřejmě též průběhem hospodářského cyklu. Zahraniční investice na ni nemají žádný pozitivní vliv.

Obrázek 1. Příliv přímých zahraničních investic a vývoj nezaměstnanosti 1995-2004

Pramen: ČNB, MPSV

Protagonisté aktivní podpory zahraničních investorů argumentují, že jejich investice příznivě působí na tvorbu nových pracovních míst v jednotlivých regionech a tudíž snižují nezaměstnanost na lokální úrovni. Jak dokládá tabulka 1, nelze pozitivní kauzální vztah mezi přímými zahraničními investicemi a snížením míry nezaměstnanosti prokázat ani na úrovni jednotlivých okresů.

Tabulka 1. Vývoj míry nezaměstnanosti ve vybraných okresech 1997-2004

Pramen: MPSV

Tabulka 1 zachycuje čtvrtletní vývoj nezaměstnanosti ve třech typech okresů. První skupinu reprezentují okresy Karviná a Louny, typické nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti od počátku transformace. Jde o okresy, kam doposud připlynulo minimum přímých zahraničních investic, a které se obtížně vyrovnávají s důsledky průmyslové či zemědělské monokulturní výroby, typické pro tyto dva regiony po celé 20. století.

Druhou skupinu tvoří tři okresy, z nichž každý reprezentuje jednu (či více) úspěšných zahraničních investic. V okrese Přerov jde o investici koncernu Phillips v Hranicích na Moravě, v okrese Svitavy o investici koncernu Saint – Gobain ve Vertexu Litomyšl a v Plzni o japonské investice "na zelené louce", které vytvořily z tohoto regionu město s největší koncentrací výroby elektroniky v ČR. Konečně třetí skupinu regionů reprezentuje Praha, která v uplynulém desetiletí přitáhla vysoce nadprůměrný objem přímých zahraničních investic.

Porovnáme-li tyto tři skupiny okresů (malé či žádné zahraniční investice, specifické investice typu "success stories" a Prahu), opět zjistíme, že zahraniční investice neměly vliv na vývoj nezaměstnanosti ani na regionální úrovni. Nezaměstnanost v 6 okresech uvedených v tabulce 1 se vyvíjela v zásadě v souladu s vývojem celkové míry nezaměstnanosti v ČR (viz obrázek 1), a nereflektovala (či velmi málo odrážela) objem zahraničních investic, které připluly do příslušného regionu.

Co způsobuje, že konvenčnímu tvrzení o pozitivním vlivu zahraničních investic na zaměstnanost neodpovídají empirická data?

Přímé zahraniční investice jsou dvojího druhu. Za prvé jde o akviziční investice (získání českých podniků v privatizaci či přímým nákupem). Tento typ přímých zahraničních investic má jednoznačně pracovně úsporný efekt. Zahraniční investoři zvyšují produktivitu v získaných podnicích mj. organizačními změnami, investicemi šetřícími práci apod. Důsledkem toho jsou úspory pracovních sil často v řádu desítek procent v porovnání se situací před vstupem zahraničního vlastníka do podniku.

Tabulka 2. Vývoj počtu pracovníků v bankách

Pramen: ČNB

Pro ilustraci uveďme vývoj pracovníků v bankovnictví, kde v letech 1999–2001 došlo k privatizaci (či reprivatizaci) čtyř největších českých bank (viz tabulka 2). Pro připomenutí: v roce 1999 byla privatizována ČSOB, v březnu 2000 Česká spořitelna, v červnu 2000 byla bleskově renacionalizována IPB a stejně bleskově reprivatizována, a konečně v roce 2001 byla privatizována Komerční banka. Po privatizaci vždy následovaly rozsáhlé racionalizační a organizační změny v příslušných bankách, doprovázené výrazným snižováním počtu zaměstnanců.[1]

Druhou skupinou zahraničních investic jsou investice "na zelené louce". Ty by intuitivně měly vést k tvorbě nových pracovních míst, a tedy ke zvyšování zaměstnanosti. Nicméně i zde je jejich vliv na vývoj zaměstnanosti (či snižování nezaměstnanosti) nejednoznačný. Výstavba nové kapacity je totiž často doprovázena zánikem slabších českých konkurentů nebo "vysáváním"kvalifikovaných pracovníků ze stávajících podniků, takže na průběh zaměstnanosti v daném oboru či odvětví nebo regionu to má neutrální, a někde i negativní vliv.

Např. příchod velkých nadnárodních maloobchodních řetězců plošně vytěsnil mnoho malých prodejců, takže tyto typické investice "na zelené louce" měly maximálně neutrální efekt na zaměstnanost v obchodě. Obdobně tomu je ve zpracovatelském průmyslu. Zcela jasný "odsávací" efekt mají zahraniční investice do některých "high-tech" služeb (poradenství, účetnictví apod.): vzhledem k situaci na trhu práce (zejména v Praze či dalších větších městech) ve specifických profesích, které jsou žádány, je zřejmé, že převážnou většinu pracovníků získají zahraniční investoři přetažením od českých (či jiných zahraničních) firem. Ty jsou pak často nuceny omezovat činnost.

Celkově lze vyslovit závěr, že přímé zahraniční investice ve svém úhrnu mají práci šetřící efekt – že pracovní místa více "zabíjejí" než vytvářejí.

2. Vliv přímých zahraničních investic na produktivitu práce

Naproti tomu na růst produktivity práce v České ekonomice mají zahraniční investice vliv jednoznačně pozitivní. Jak dokládá tabulka 3, podniky vlastněné zahraničním kapitálem dosahují viditelně vyšší produktivity na jednoho pracovníka (v průmyslu a stavebnictví měřeno přidanou hodnotou, v obchodě obratem), než soukromé "národní" firmy, tedy firmy vlastněné domácím kapitálem.

Tabulka 3. Vliv přímých zahraničních investic na produktivitu práce (2003)

Pramen: MPO, * přidaná hodnota (obrat)/pracovníka, tis. Kč).

Existuje více faktorů, které vedou k rychlejšímu růstu produktivity v podnicích vlastněných zahraničním kapitálem. Zahraniční kapitál přináší technologické, manažerské a marketingové know-how. Dochází k aplikaci modelu a organizace podnikání z podniku – matky na dceru. Využívá se synergie při vývoji a výrobě nových produktů. Zaměstnanci – zejména manažeři - absolvují stáže a školení v zahraničí, a jsou schopni rychle realizovat získané poznatky a zkušenosti do chodu podniků v Čechách. Zahraniční investice mají i nepřímý pozitivní vliv na vývoj produktivity v daném oboru, neboť zčásti dochází k "přelivu" zahraničního know-how i do podniků vlastněných českým kapitálem.

3. Vliv přímých zahraničních investic na mzdy

Vliv přímých zahraničních investic na mzdy je opět pozitivní. Jak ukazuje tabulka 4, průměrné mzdy v podnicích vlastněných zahraničním kapitálem jsou o čtvrtinu až dvě pětiny vyšší, než u podniků českých. Zahraniční investoři tak přispívají k růstu životní úrovně české pracovní sily.

Tabulka 4. Vliv přímých zahraničních investic na mzdy (2003)

Pramen: MPO, * průměrná měsíční mzda v Kč.

Konstatování o převážně pozitivním vlivu zahraničních investic na mzdy však má i svou druhou stránku. Vyšší hladina mezd v podnicích vlastněných zahraničním kapitálem má efekt na "mzdové vzlínání" a tlačí nahoru též mzdy v českých podnicích (to platí zejména pro vybrané profese, obory a mikroregiony, kde vedle sebe existují zahraniční a domácí firmy). Jelikož české firmy nedosahují odpovídající úrovně produktivity, odráží se tento fakt v jejich nižší rentabilitě (ziskovosti). Srovnání tabulky 3 (produktivita) a tabulky 4 (mzdy) dokládá, že rozdíly mezi podniky vlastněnými českým a zahraničním kapitálem jsou podstatně větší, pokud jde o produktivitu práce, než je tomu u mezd.

Tyto empirické údaje potvrzují platnost faktu, že jedním z výrazných motorů přílivu přímých zahraničních investic je hledání regionů s výhodným poměrem kvalita pracovní síly – mzdy, čili s nízkými jednotlivými mzdovými náklady. Česká republika je takovýmto regionem; zahraniční investoři zde naleznou kvalifikovanou pracovní sílu za pro ně příznivé mzdy nejen ve zpracovatelském průmyslu, ale i v high-tech službách.

4. Česká zkušenost ve světle teorie

Jak tyto české zkušenosti s vlivem přímých zahraničních investic na trh práce zapadají do obecnějšího rámce ekonomické teorie? Ekonomická teorie, zabývající se přímými zahraničními investicemi, se snaží odpovědět na otázku, proč podniky přesunují výrobu do zahraničí, místo aby vyvážely své zboží (či služby). Nabízí čtyři (resp. pět) vysvětlení.[2]

1. Teorie vlastnická (ownership): motivem pro investici v zahraničí je výhodná koupě kapacity daných parametrů, tzn. že cena za jednotku této kapacity je výrazně nižší, než při jejím pořízení v zemi domácího sídla firmy.

2. Teorie lokalizace: podnětem pro investování v zahraničí je výhodná geografická poloha (snížení dopravních nákladů) a možnost průniku na nové trhy.

3. Překonávání obchodních bariér (celních a necelních): vývoz, resp. získávání příslušných licencí jsou velmi nákladné a činí zboží (resp. služby) nekonkurenceschopnými. Náklady se tedy snižují internalizací (přenesením výroby dovnitř území chráněného bariérami).

4. Využití lokálních výhod: motivem pro přímé zahraniční investice jsou zejména zdroje surovin či kvalifikovaná pracovní síla za nižší mzdy, čili příznivé jednotkové mzdové náklady – popřípadě nižší daně.

5. Teorie OLI, eklekticky spojující faktory 1 až 3 při vysvětlení toků přímých zahraničních investic.

Ať již je bezprostředním podnětem pro zahraniční investice kterýkoliv z výše uvedených faktorů, vždy vedou k vyššímu zhodnocení kapitálu v zemi příjemce investice, než v zemi původu investice. Ve světle výše uvedených teorií, empirické evidence a vyjádření zahraničních investorů je zřejmé, že hlavním motivem pro příliv přímých zahraničních investic do České republiky byly zejména výhodné akvizice (teorie 1) a příznivé mzdové náklady (teorie 4).

"Zlatý věk" pro výhodné akvizice nastal v české ekonomice zejména po recesi let 1997-1998. Ve své originální studii, analyzující průběh transformace v české ekonomice[3], ukázal Václav Klaus na kombinaci faktorů a kroků zejména měnové politiky, které od poloviny roku 1997 vedly k hospodářské recesi, zastavení úvěrového procesu a prudkému zhoršení hospodářské situace českých bank.

Následovaly nucené prodeje českých soukromých podniků i levná privatizace aktiv v rukou státu. Není náhodou, že přímé zahraniční investice akvizičního typu prudce vzrostly v letech 1999 až 2002, kde tvořily většinu přímých zahraničních investic a přispěly k výraznému růstu jejich přílivu (viz obrázek 1).

Poté se příliv přímých zahraničních investic opět ustálil na nižší úrovni, která odráží trvající výhody, spojené s nižšími jednotkovými mzdovými náklady. Tento rys českého trhu práce byl, ja a ještě po určitou dobu bude hlavním dlouhodobým lákadlem pro zahraniční kapitál. Silné mezinárodní podniky neustále hledají nejvýhodnější umístění svého kapitálu.

Přímé zahraniční investice, jejichž základním motivem jsou výhodné akvizice či využití kvalifikované pracovní síly kombinované s nižší mzdovou hladinou, připlynou jak při existenci pobídek a úlev pro zahraniční investory, tak při jejich absenci. Investice motivované těmito faktory jsou na poskytované výhody spíše necitlivé. Proto lze vyslovit silnou hypotézu, že bez nich by příliv přímých zahraničních investic v uplynulém desetiletí vypadal obdobně, jako při jejich existenci.

Ostatně sami zahraniční investoři uvádějí celý soubor faktorů, který vedl či vede k umístění jejich investice na území ČR. V prvé desítce jimi uváděných motivů se investiční pobídky nevyskytují. Samozřejmě je však rádi využijí – pokud jsou poskytovány – stejně tak jako každý z nás si bez protestu nechá zaplatit oběd.

Zvýhodňování zahraničních investorů se často skrývá i za investičními pobídkami, které jsou určeny tak zvaně "pro všechny". Jejich podmínky jsou většinou nastaveny tak, že české podniky se svou nižší kapitálovou silou na ně nedosáhnou.

5. Závěr

Z národohospodářského hlediska by bylo podstatně efektivnější, aby prostředky z rozpočtu místo na pobídky a úlevy, které jdou převážně zahraničním investorům, byly využity např. ke zlepšování infrastruktury, vybavení institucí nezbytných pro hladké podnikání (soudy, katastry, rejstříky). Tím by se zlepšilo ekonomické prostředí pro všechny podnikatelské subjekty, domácí či zahraniční, v duchu zásady rovného zacházení. Dalším významným "trumfem" pro podporu podnikání a růstu by se v ČR mohly stát nižší daně a zvyšování flexibility trhu práce.

[1] Tento vliv privatizace byl výraznější, než předchozí snižování stavů pracovníků, které bylo založené na zlepšování počítačového vybavení a probíhalo již v předprivatizačním období.

[2] Viz např. Blomström, M. – Kokko, A.: Multinational Corporations and Spillovers, Journal of Economic Surveys, 12 (1998), s. 247-277, či Hymer, S.: The International Operations of national Firms: A Study of Foreign Direct Investment, Cambridge, MA 1976.

[3] Viz Klaus, V.: Dynamika postkomunistické transformace a její alternativní výklady. Praha, 1. 4. 2004. www.klaus.cz (ve zkrácené podobě též Klaus, V.: Spor o devadesátá léta. Ekonom, 40/2004).

Kamil Janáček, hlavní ekonom Komerční banky