vyhledávání na serveru:

Investice jsou výrazným impulsem pro růst domácí ekonomiky a důležitým nástrojem v boji proti nezaměstnanosti. Od roku 1993 až do poloviny roku 2004 přiteklo do České republiky přes 40 miliard amerických dolarů zahraničních investic. V roce 2003 byla Česká republika v přímých zahraničních investicích v přepočtu na jednoho obyvatele mezi tranzitivními ekonomikami na prvním místě (viz graf 1). V následujícím textu se pokusím odpovědět na tři otázky, které považuji za klíčové: proč jsou zahraniční investice přínosné, zda existují bariéry jejich přílivu a zda jsou s nimi spojena nějaká rizika.

  

Graf 1. Přímé zahraniční investice na obyvatele v roce 2003 (v EUR)

 

1. Přínosy přílivu zahraničních investic

Zahraniční investice přispívají ke zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky. V České republice dosahují podniky pod zahraniční kontrolou (podle analýzy společnosti Newton) dvojnásobné investiční aktivity než podniky domácí. Zahraniční investice také představují stále významnější zdroj nových pracovních míst. Podle ČSÚ stoupla v letech 1997 až 2002 zaměstnanost v podnicích pod zahraniční kontrolou o 355 tisíc lidí. Na druhou stranu v domácích podnicích zaměstnanost naopak o 694 tisíce lidí poklesla.

Firmy pod zahraniční kontrolou jsou výrazně exportně orientované a přispívají tak k vyššímu růstu hrubého domácího produktu České republiky. Od roku 1997 byl zaznamenán růst exportu podniků pod zahraniční kontrolou o 56 procent. V roce 2002 dosáhl vývoz na zaměstnance v podnicích pod zahraniční kontrolou 1,273 miliónu korun, zatímco v domácích podnicích činil "pouze" 278 tisíc korun.

Mezinárodní podniky jsou díky své vysoké ziskovosti zdrojem vyšších příjmů státního rozpočtu a podle procentuálního podílu tržeb zahraničních firem na celkových tržbách v průmyslu jejich váha neustále roste (Tabulka 1).

  

Tabulka 1. Váha podniků pod zahraniční kontrolou na průmyslu (%)

	2000	2001	2002	2003
Tržby z průmyslové činnosti	39	42	46,4	48,5
Tržby z přímého vývozu	-	63,4	66,2	70
Tuzemské tržby	-	30,1	29,8	29,9
Zaměstnanost	26,1	27,5	31,2	33,6

Pramen: ČSÚ

 

K dalším přínosům PZI pro ekonomiku patří tlak na zlepšení domácího podnikatelského prostředí, zahraniční investice též urychlují proces zapojení domácích podniků do globálních řetězců. Ačkoli pro některé domácí podniky představují PZK tvrdou konkurenci, znamenají pro ně v tomto smyslu i přínos.

Zahraniční investice rovněž zvyšují produktivitu práce v domácí ekonomice (Tabulka 2). V roce 2003 dosahovaly podniky pod zahraniční kontrolou 185,5 procenta produktivity domácích firem. Ještě výraznější byl rozdíl v sektoru zpracovatelského průmyslu, kde byla produktivita zahraničních společností na úrovni 202,4 procenta.

Zahraniční podniky přinášejí do české ekonomiky své know-how, lepší firemní kulturu a přispívají ke kultivaci řízení společností. Svými požadavky pomáhají budovat ekonomiku založenou na znalostech a dovednostech lidí. Taková ekonomika je předpokladem úspěšného státu jedenadvacátého století.

  

Tabulka 2. Úroveň produktivity PZK ve srovnání s domácími podniky

	2000	2001	2002	2003
PZK celkem	180,8	190,8	191,6	185,5
PZK ve zpracovatelském průmyslu	191,9	204,5	204,9	202,4

Pramen: ČSÚ

  

V neposlední řadě je třeba dvakrát podtrhnout, že přímé zahraniční investice brzdily růst nezaměstnanosti (graf 2) a přispěly k tomu, že její míra je v současnosti jedna z nejnižších v regionu střední a východní Evropy.

  

Graf 2. Srovnání vývoje zaměstnanosti v domácích a zahraničních firmách

Zdroj: ČSÚ, průměrný evidenční počet pracovníků, meziroční změna v procentech.

  

Přímé zahraniční investice tedy zvyšují blahobyt obyvatelstva České republiky a za předpokladu stabilní inflace zvyšují kupní sílu obyvatelstva (graf 3.). Protože jde růst mezd v podnicích pod zahraniční kontrolou obvykle ruku v ruce s vyšší produktivitou práce, nemyslím si, že by se dal nazvat hrozbou pro akceleraci inflace. Za nerelevantní považuji i diskusi typu: nejsou mzdy zahraničních firem pro Čechy již příliš vysoké? Argumentuji na ni otázkou: jsou-li pracovníci v zahraničních firmách schopni nabídnout větší produktivitu práce, proč by neměli dostat adekvátní plat a dohánět kupní sílu vyspělých zemí EU? Totéž platí samozřejmě i o pracovnících v podnicích ryze českých.

 

Graf 3. Průměrná roční mzda na zaměstnance (v tis. korun)

Zdroj: ČSÚ

 

2. Bariéry přílivu zahraničních investic

Jako odpověď na výše položenou druhou otázku, zda existují bariéry přílivu zahraničních investic, bych rád uvedl, že Česká republika je již nasycena určitými typy investičních projektů. Mezi další bariéry patří rostoucí konkurence mezi zeměmi regionu střední Evropy, neadekvátní kritika a nadměrná očekávání týkající se investic.

První z bariér, nasycenost, předurčuje nový světový trend v přílivu investic. V Česku již dochází k přesunu investic do výroby směrem ke službám a sofistikovanějším projektům. V roce 2003 byl podíl služeb na celkových investicích zprostředkovaných státní agenturou CzechInvest 24 procent. V prvním pololetí 2004 již 34 procent. Očekávám, že tento vývoj bude pokračovat i nadále. Proto jsem i za jeden z přínosů investic označil to, že zahraniční investoři přispívají k budování ekonomiky výrazně založené na znalostech a dovednostech lidí.

I proto vláda zvyšuje investice do vzdělání. Je to jedna z cest, jak úspěšně čelit rostoucí konkurenci mezi zeměmi v regionu v lákání nových investorů. Další z možností je pak kvalitní systém investičních pobídek - nezbytný a efektivní to nástroj ke zvýšení přílivu a zlepšení struktury přímých zahraničních investic.

Přes všechny přínosy, které jsem vyjmenoval, by bylo nerealistické považovat zahraniční investice za všelék. Základem úspěšné ekonomiky jsou totiž kvalitně vzdělaní lidé, dobré podnikatelské prostředí a efektivně fungující veřejný sektor. Směrem k tomuto ideálu lze postupovat odstraněním dalších bariér přílivu investic, jakými jsou byrokracie, komplikovaný a neefektivní právní řád (časté změny zákonů, administrativně náročné, zdlouhavé a drahé povolovací procesy při zakládání společnosti, víza), neflexibilní trh práce a korupce. Většinu z posledně jmenovaných bariér lze omezit vhodnou fiskální politikou a schválením relevantních zákonů.

  

3. Rizika přílivu zahraničních investic

Zahraniční investice s sebou přinášejí i riziko. I proto jsem na počátku položil třetí otázku. Považuji ale za důležité zdůraznit, že přínosy nad riziky výrazně převažují.

K základním rizikům patří velký a stále rostoucí podíl a tím i vliv zahraničních firem v české ekonomice. Výkonné zahraniční podniky s vyspělým know-how mohou spolu s pomalou technologickou konvergencí představovat zdroj vzniku tzv. duální ekonomiky. Mezi rizika patřil i donedávna poměrně nízký podíl high-tech investic. To si již ale začíná obracen.

Za jediné riziko zásadnějšího rázu považuji možnost repatriace zisků společností zpět do zahraničí (např. ve formě dividend) a následný dopad na běžný účet platební bilance a měnový kurs koruny. Připustím-li, že postupně přichází doba repatriace, nemyslím si, že by dopad na finanční trhy, potažmo celou ekonomiku, mohl být výrazněji a dlouhodoběji negativní. Odliv dividend sice může způsobit tlak na oslabení měnového kursu koruny, na druhou stranu ale další příliv investic, který se dá předpokládat, bude na kurs tlačit zase v opačném směru. Případná repatriace zisků půjde i proti dlouhodobému trendu posilovaní kursu koruny vyvolaným konvergencí země k vyspělosti Evropské unie.

Obdobně je to i s dopadem na saldo platební bilance. Možný odliv peněz ve formě dividend z ekonomiky může tlačit saldo do minusu. Naopak například to, že nově vzniklé továrny jsou již vybaveny stroji a nákladnými technologiemi, které není třeba dovážet, způsobí tlak na pokles importu. To bude pozitivně působit na saldo obchodní bilance a následně se v něm i pozitivně promítne. Trendy v ekonomice, respektive jejich dopady na finanční ukazatele a trhy, by se tak mohly víceméně kompenzovat.

Proti negativním dopadům na platební bilanci působí i lepšící se deficit obchodní bilance z titulu rostoucí exportní vyspělosti Česka a postupného oživování evropské ekonomiky. V srpnu 2004 byl podle Českého statistického úřadu nejnižší schodek za desetiletí. Za prvních osm měsíců tohoto roku vzrostl český export o 23 procent, dovoz o 20,1 procent. Schodek obchodní bilance dosáhl pouze 17,9 miliardy korun a byl tak meziročně o 18,6 miliardy korun nižší – v českém zahraničním obchodě tak pokračuje trend snižování salda obchodní bilance (viz graf 4).

Jsou i další důkazy lepšícího se stavu domácí ekonomiky: Průmyslová produkce za období leden až srpen letošního roku vzrostla meziročně o 10,6 procent. Jen letos v srpnu vzrostla produktivita práce v průmyslu (tržby na jednoho zaměstnance) meziročně o 10,3 procent, hodinová produktivita se zvýšila o 6,1 procent. Hrubý domácí produkt ve 2. čtvrtletí letošního roku pak vzrostl meziročně reálně o 4,1 procent, což je nejvíce od konce roku 2000.

  

Graf 4. Vývoj salda obchodní bilance (v miliardách korun běžných cen)

Zdroj: ČSÚ

  

4. Závěr

Přímé zahraniční investice jsou jedním z nejdůležitějších faktorů rozvoje české ekonomiky. Spoléhat na ně jako na všelék je nerealistické. Rostoucí vliv zahraničních investorů vytváří tlak na zlepšování investičního prostředí, ze kterého mohou těžit i domácí podniky. Dále zvyšuje konkurenci, což uvítají spotřebitelé. Česká republika překonala první fázi přílivu přímých zahraničních investic orientovanou na levnou pracovní sílu a stále větší zastoupení mají projekty technologických center a strategických služeb.

Je to výborný základ pro vyšší růst hrubého domácího produktu, nižší nezaměstnanost a vyšší blahobyt obyvatelstva. K tomu, aby se tak stalo, je ale třeba zlepšit podmínky podnikání, zajistit pružný trh práce, dostatečnou nabídku na trhu kvalifikovaných pracovních sil a odpovídající rozvoj infrastruktury.

Martin Jahn, místopředseda vlády pro ekonomiku